ECLI:CZ:NS:2002:28.CDO.162.2002.1
sp. zn. 28 Cdo 162/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Milana Pokorného, CSc., o dovolání D. B., zast. advokátem, podanému proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 6. listopadu 2001, sp. zn. 15 Co 591/2001 (v právní věci žalobců a) J. K., b) J. K., proti žalovanému D. B., zast. advokátem, o zpětvzetí žaloby za odvolacího řízení, o vyklizení bytu vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 6 C 15/2001) takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Okresní soud v Klatovech svým rozsudkem ze dne 23. srpna 2001 pod č.j. 6 C 19/2001-41 uznal žalovaného a všechny, kdo se s ním v předmětném bytě zdržují, povinným vyklidit byt specifikovaný ve výroku tohoto rozhodnutí a umožnit žalobcům prohlídku tohoto bytu. Žalovaný byl dále zavázán zaplatit žalobcům společně a nerozdílně náklady řízení v částce 2.000,- Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.
Proti rozsudku okresního soudu podal žalovaný v zákonné lhůtě odvolání. Dříve, než o tomto odvolání bylo rozhodnuto, žalobci podáním doručeným soudu dne 8.10.2001 vzali žalobu zpět s odůvodněním, že žalovaný spolu s další osobou, která se s ním v bytě zdržovala, byt dne 29.9. 2001 vyklidil a předal žalobkyni, vyrovnal s ní poplatky za vodu a učinil kroky k převodu odběru energií. Žalobci proto – z důvodu odpadnutí materiálního důvodu k žalobě – navrhli zastavení řízení a zrušení původního rozhodnutí.
Žalovaný ve svém „vyjádření ke zpětvzetí návrhu na zahájení řízení“ ze dne 16.10.2001 uvedl, že s tímto procesním krokem žalobců nesouhlasí, a to z toho důvodu, že žalobci navrhli zahájení trestního stíhání žalovaného pro jeho údajně postižitelné jednání ve smyslu ustanovení §249a trestního zákona. Kdyby řízení (občanskoprávní) bylo zastaveno, aniž by bylo rozhodnuto o oprávněnosti návrhu, stále by žalovanému hrozilo trestní stíhání, což by s ohledem na zákon o advokacii, viz. ustanovení §9 odst. 2 písm. a) a násl., mohlo žalovanému způsobit značné problémy v jeho dosavadním pracovním zařazení.
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 6. listopadu 2001, č.j. 15 Co 591/2001-56 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil. Žalovaného zavázal zaplatit žalobcům společně a nerozdílně na nákladech řízení před soudy obou stupňů částku 2.000,- Kč, a to do 3 dnů od právní moci usnesení.
Odvolací soud tak vyhověl návrhu žalobců, když neshledal na straně žalovaného vážné důvody, pro které by bylo třeba zpětvzetí návrhu považovat za neúčinné. Pokud žalovaný uspokojil nárok žalobců, zcela zřejmě odpadl předmět sporu. Nesouhlas se zpětvzetím žaloby nelze odůvodnit ani zájmem na zajištění právního postavení žalovaného. To, čeho se žalovaný domáhá by teoreticky mohlo být řešeno na základě určovací žaloby o tom, zda žalovanému nějaké právo svědčí či nikoliv. Skutečnost, kterou žalovaný uvádí ve svém nesouhlasu se zpětvzetím žaloby, je irelevantní. Vydání rozhodnutí v občanskoprávním řízení nelze odůvodnit pouze tím, že má sloužit k řešení nějaké prejudiciální otázky v řízení trestním. Předpoklady deliktní odpovědnosti i způsobilosti v právu civilním zdaleka nejsou totožné s odpovědností trestněprávní. Absence rozhodnutí soudu o vyklizení bytu, který je již vyklizen, nemůže právní postavení žalovaného ovlivnit.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, ve kterém se domáhá zrušení rozsudku odvolacího soudu. Podle dovolatele žalobci dne 8.10.2001 doručili okresnímu soudu podání ze dne 3.10.2001 nazvané „vyjádření k odvolání žalovaného a zpětvzetí návrhu“. Z toho je zřejmé, že žalobci tímto jedním podáním učinili dva úkony – jednak úkon nedispoziční – sdělení, jednak úkon dispoziční, jehož prostřednictvím nakládají s předmětem řízení. Okresní soud však svým přípisem z 9.10.2001 vyzval žalovaného, aby zaslal písemné stanovisko pouze k prvnímu úkonu – „k vyjádření žalobců“. Ohledně zpětvzetí žaloby soud stanovisko žalovaného nezjišťoval, a je proto otázkou, zda tímto postupem nebylo žalovanému odňato právo jednat před soudem. Dovolatel nesouhlasí ani s posouzením trestního stíhání z hlediska vážnosti důvodů k pokračování řízení a posouzením izolovanosti trestního a civilního řízení. Žalovaný je přesvědčen, že pokud v důsledku trestního stíhání bude negativně ovlivněna jeho osobní svoboda, dobrá pověst a možnost přípravy na zaměstnání, má mít možnost jakýmikoli legálními prostředky, zvláště včas zahájenými řízeními, hájit svou existenční otázku – zaměstnání, pověst, svobodu. Pro uplatněný trestný čin (neoprávněný zásah do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru) je titul užívání stěžejní (občanskoprávní) otázkou, která vyžaduje určitou občanskoprávní erudici, takže probíhající civilní řízení nebylo až tak irelevantní. Žalovaný dále vytýká, že ve věci nebyl proveden důkaz nájemní smlouvou, který byl navržen žalobci, ani důkaz kupní smlouvou, navrhovaný žalovaným. V dalším dovolatel napadá některá skutková zjištění a právní závěry, ze kterých při svém rozhodování vycházel soud prvního stupně.
K tomuto dovolání podali žalobci vyjádření, ve kterém předně upozorňují na úplné odpadnutí předmětu řízení, které bylo logicky následováno zpětvzetím návrhu, protože by soud již nemohl vyhovět petitu žaloby. Žalobci dále polemizují s některými tvrzeními žalovaného uvedenými v dovolání a navrhují jeho odmítnutí pro jeho nedůvodnost.
Dovolací soud věc projednal a rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2001, a to v souladu s ustanovením části dvanácté, hlavy I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř.).
Dovolání bylo podáno účastníkem řízení, řádně zastoupeným v dovolacím řízení advokátem podle §241 o.s.ř., bylo podáno ve lhůtě určené v §240 odst. 1 o.s.ř., splňuje formální i obsahové náležitosti podle ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř. a opírá se o zákonem stanovené dovolací důvody (§241a odst. 2 písm. a/, b/ o.s.ř.). Protože je dovolání přípustné (§239 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) přezkoumal dovolací soud napadené rozhodnutí v rozsahu plynoucím z podaného dovolání (§242 odst. 1,3 o.s.ř.).
Po projednání věci Nejvyšší soud ČR dospěl k přesvědčení, že dovolání není důvodné.
V souzené věci odvolací soud dospěl k závěru, že na straně žalovaného nejsou vážné důvody k tomu, aby nesouhlasil se zpětvzetím žaloby. Vážné důvody, které opodstatňují nesouhlas se zpětvzetím návrhu, zpravidla spočívají v tom, že žalovaný nebo jiný účastník řízení má zejména právní zájem na tom, aby o návrhu bylo meritorně rozhodnuto. To, že má vážné důvody, tvrdí a prokazuje ten, kdo se zpětvzetím návrhu nesouhlasí. Tato osoba také nese pro ni nepříznivé následky vyplývající z toho, že vážné důvody netvrdila nebo neprokázala. Vážný důvod k nesouhlasu má např. žalovaný v řízení, které může být zahájeno i bez návrhu (§81 o.s.ř.) nebo také tehdy, když půjde o návrh na ochranu osobnosti a na straně žalovaného lze shledat subjektivně závažné důvody pro pokračování řízení.
Předmětem přezkumné činnosti dovolacího soudu je právní úvaha odvolacího soudu, který postupoval podle §222a o.s.ř., když nezohlednil námitky žalovaného, který nutnost pokračování občanskoprávního řízení spatřoval v jeho významu pro souběžně probíhající trestní řízení. V trestním řízení, jehož zahájení proti žalovanému žalobci iniciovali, však při posouzení eventuální viny žalovaného, tj. zda dovolatel spáchal trestný čin a zda je za něj trestně odpovědný, řeší orgány činné v trestním řízení tyto otázky samostatně. Podle §9 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb. trestního zákona orgány činné v trestním řízení posuzují předběžné otázky, které se v řízení vyskytnou, samostatně. Odvolací soud proto nijak nepochybil, když vycházel z předpokladu, že vydání rozhodnutí v občanskoprávním řízení nelze odůvodnit tím, že má sloužit k řešení prejudiciální otázky v řízení trestním. Výjimku k tomuto pravidlu tvoří předběžné otázky týkající se osobního stavu, o nichž se rozhoduje v řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §9 odst. 2 trestního zákona jsou orgány činné v trestním řízení povinny vyčkat vydání takového rozhodnutí, pokud ještě nebylo vydáno. V daném případě ovšem není předmětem řízení řešení otázky týkající se osobního stavu, učiněný závěr krajského soudu byl proto zcela na místě.
Pokud dovolatel namítá, že byl soudem prvního stupně přípisem ze dne 9.10.2001 vyzván k reakci pouze k „vyjádření žalobců“ a nikoliv už ke „zpětvzetí návrhu“, nelze přehlédnout, že sám žalovaný odpověděl dne 16.10.2001 podáním, nazvaným „vyjádření žalovaného ke zpětvzetí návrhu na zahájení řízení“, ve kterém i obsahově reaguje na zpětvzetí návrhu, když uvádí důvody, pro které s tímto procesním krokem žalobců nesouhlasí. Žalobci také doložením výpisu z příslušného katastru nemovitostí dostatečně prokázali vlastnictví k domu, v němž se nachází předmětný byt, a nebylo proto nutné provádět důkaz předložením kupní smlouvy k nemovitosti, jak navrhoval žalovaný. V dalším, pokud dovolatel namítá skutkové okolnosti, které by mohly mít vliv na výsledek řízení v případě meritorního posouzení věci, nezbývá než připomenout, že posouzení těchto otázek nebylo předmětem dovolacího řízení. V řízení o dovolání šlo totiž pouze o to, zda odvolací soud, když napadeným usnesením rozhodl o zastavení řízení na základě zpětvzetí návrhu učiněného žalobci postupoval správně či nikoliv. Dovolací soud v tomto směru neměl žádný důvod pochybovat o tom, že v důsledku zpětvzetí návrhu, které se stalo procesně přípustným způsobem, neměl odvolací soud jinou možnost, než v souladu s ustanovením §222a o.s.ř. řízení zastavit a rozhodnutí soudu prvního stupně zrušit.
Vzhledem k výše uvedenému proto dovolací soud došel k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné (§243b odst. 2 o.s.ř.) a dovolání žalovaného proto bylo nutné podle citovaného ustanovení zamítnout.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §142 odst. 1, §151, §224 odst. 1 a §243 b odst. 5 o.s.ř. Žalovaný neměl v dovolacím řízení úspěch a vyjádření k dovolání žalobců nebylo možno kvalifikovat jako účelné uplatnění práva proti neúspěšnému účastníku.
Vzhledem k tomu, že o dovolání bylo věcně rozhodnuto v nejkratším možném termínu, stalo se nadbytečným rozhodovat o návrhu na odklad vykonatelnosti (§243 o.s.ř.), který podal žalovaný.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 25. září 2002
JUDr. Oldřich J e h l i č k a, CSc., v. r.
předseda senátu