ECLI:CZ:NS:2002:28.CDO.1622.2002.1
sp. zn. 28 Cdo 1622/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyň A/ A. Ch., a B/ A. O., proti žalovanému .Z d. V. v likvidaci, o zaplacení částky 156.787,20 Kč, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp.zn. 5 C 302/96, o dovolání žalobkyň proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26.3.2002, čj. 21 Co 512/99-77, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 23.6.1999, čj. 5 C 302/96-52, v napadených výrocích tak, že žaloba ve znění, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni A/ částku 78.393,60 Kč a žalobkyním A/ a B/ k ruce společné a nerozdílné částku 78.393,60 Kč se zamítá; v návaznosti na takto změněný výrok ve věci samé, byly změněny i navazující výroky soudu prvního stupně o nákladech řízení Odvolací soud přitom postupoval - v souladu s ustanovením části dvanácté, hlavy první, bodu 15. zákona č.30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (OSŘ), a některé další zákony - podle dosavadních předpisů, tj. podle OSŘ ve znění účinném do 31.12.2000, neboť přezkoumával rozhodnutí vydané dne 23.6.1999, tedy před účinností zákona č. 30/2000 Sb. Nárok žalobkyň posoudil podle zákona č.229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen \"zákon o půdě\").
Odvolací soud dospěl k závěru, že nárok uplatněný žalobou zanikl podle §13 odst. 3 zákona o půdě v důsledku toho, že nebyl vůči povinné osobě uplatněn včas, tj. do 6 měsíců od právní moci rozhodnutí pozemkového úřadu, na němž uplatnění nároku záviselo.
Žalobkyně napadly rozsudek odvolacího soudu, který nabyl právní moci dne 15.5.2002, dovoláním, jež odůvodnily tím, že odvolací soud jednak své právní závěry nezaložil na skutkových zjištěních, která měl ve spise k dispozici, jednak nesprávně na skutkovou situaci aplikoval právní úpravu, resp. si ji nesprávně vyložil. Nesouhlasily se závěrem odvolacího soudu, že svůj nárok na náhradu za znehodnocení stavby podle zákona o půdě neuplatnily včas, a podrobně svůj názor odůvodnily. Navrhly zrušení napadeného rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000, kterým se mění zákon č. 99/1963, občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (OSŘ), a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle OSŘ ve znění účinném před 1. 1. 2001. Rozhodoval-li odvolací soud (v souladu s ustanovením části dvanácté, hlavy první, bodu 15 zákona č. 30/2000 Sb.) podle dosavadních předpisů, musel i Nejvyšší soud projednat dovolání a rozhodnout o něm podle OSŘ ve znění účinném do 31.12.2000. Projednáním a rozhodnutím dovolání podle dosavadních právních předpisů se přitom rozumí i posuzování včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání.
Podle ustanovení §236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle ustanovení §240 OSŘ může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu. Zmeškání lhůty k podání dovolání nelze podle výslovného ustanovení §240 odst. 2 OSŘ prominout.
Rozsudek odvolacího soudu, proti němuž v dané věci dovolání směřuje, nabyl právní moci dne 15.5.2002, takže lhůta k podání dovolání skončila 15.6.2002. Dovolání, datované dne 10.7.2002, bylo podáno osobně u odvolacího soudu dne 12.7.2002, tedy zjevně opožděně. Dovolací soud proto dopěl k závěru, že dovolání nelze věcně projednat pro opožděnost a z tohoto důvodu je musel odmítnout (§243b odst.4, §218 odst. 1 písm.a) OSŘ).
Podle výsledku dovolacího řízení by měl nárok na náhradu nákladů v něm vzniklých žalovaný, tomu však prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly. Povinnost k náhradě nákladů tohoto řízení nebyla proto uložena žádnému z účastníků (§243b odst.4, §224 odst. 1, §146 odst.2 věta první per analog. OSŘ).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. listopadu 2002
JUDr. Ema Barešová, v. r.
předsedkyně senátu