ECLI:CZ:NS:2002:28.CDO.1655.2002.1
sp. zn. 28 Cdo 1655/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Milana Pokorného, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., o dovolání S. M., zastoupeného advokátkou, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci z 25. 6. 1996, sp. zn. 1 Co 53/96, vydanému v právní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 48/96 (žalobce S. M., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému M. N., o ochranu osobnosti), takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
V občanském soudním řízení o žalobě žalobce S. M. o ochranu osobnosti, podané u soudu 24. 4. 1996, vydal Krajský soud v Ostravě usnesení z 10. 5. 1996, č. j. 23 C 48/96-7, jímž nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků, protože měl za to, že jde o „zřejmou neúspěšnost žaloby“.
K odvolání žalobci proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Ostravě Vrchní soud v Olomouci usnesením z 25. 6. 1996, sp. zn. 1 Co 53/96, zrušil toto usnesení Krajského soudu v Ostravě a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci, jako soudu odvolacího, bylo doručeno žalobci 16. 7. 1996 a dovolání proti tomuto usnesení bylo žalobcem podáno u Krajského soudu v Ostravě 18. 7. 1996.
Ve svém dovolání dovolatel navrhoval, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení, v němž by mělo dojít k osvobození žalobce od soudních poplatků a k tomu, aby mu byl ustanoven pro řízení o ochranu osobnosti zástupce z řad advokátů ve smyslu ustanovení §138 odst. 3 občanského soudního řádu.
Protože šlo o dovolání proti usnesení odvolacího soudu, vydanému přede dnem účinnosti zákona č. 30/2000 Sb. (tj. před 1. 1. 2001), posoudil dovolací soud toto dovolání ve smyslu ustanovení dvanácté části, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb. podle dosavadních právních předpisů (zejména podle ustanovení občanského soudního řádu – zákona č. 99/1963 Sb. ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.).
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo zrušeno usnesení soudu prvního stupně a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení, bylo nutno posoudit podle ustanovení §238a občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.), které upravovalo přípustnost dovolání proti usnesením odvolacího soudu. Ustanovení §238a odst. 1 občanského soudního řádu obsahovalo výčet usnesení odvolacího soudu, proti nimž bylo dovolání přípustné. V tomto výčtu není uvedeno takové usnesení, proti němuž směřovalo v daném případě dovolání dovolatele, podané u soudu 18. 7. 1996, a to proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci z 25. 6. 1996, sp. zn. 1 Co 53/96. Bylo třeba mít na zřeteli, že naopak v ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.) bylo zakotveno, že přípustnost dovolání neplatí ani ohledně usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně o osvobození od soudního poplatku a o ustanovení zástupce účastníku řízení.
Z uvedeného tedy vyplývá, že dovolání dovolatele bylo v tomto případě podáno proti usnesení odvolacího soudu, ohledně něhož nelze přípustnost dovolání dovodit ze žádného ustanovení občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.).
Bylo třeba přihlížet i k tomu, že v dalším průběhu řízení došlo v této právní věci k tomu, že usnesením Krajského soudu v Ostravě z 10. 12. 2001, č. j. 23 C 48/96-54, bylo pravomocně rozhodnuto o tom, že se žalobci přiznává osvobození od soudních poplatků a že se mu ustanovuje pro dovolací řízení zástupce z řad advokátů.
Přikročil proto dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c/ občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.) k odmítnutí dovolání dovolatele, podaného proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci z 25. 6. 1996, sp. zn. 1 Co 53/96, jako dovolání nepřípustného
Dovolatel nebyl v řízení o dovolání úspěšný a žalovanému v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 5. listopadu 2002
JUDr. Milan Pokorný, CSc., v. r.
předseda senátu