ECLI:CZ:NS:2002:28.CDO.1724.2002.1
sp. zn. 28 Cdo 1724/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Milana Pokorného, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., o dovolání: 1/ P. Č. a 2/ D. S., proti usnesení Vrchního soudu v Praze z 18. 10. 2001, sp. zn. 1 Co 220/2001, vydanému v právní věci vedené u Městského soudu v praze pod sp. zn. 32 C 91/2000 (žalobců P. Č. a D. S. proti žalované České republice – Ministerstvu zdravotnictví ČR, 120 00 Praha 2, Palackého nám. č. 4, o ochranu osobnosti), takto:
I. Dovolání dovolatelů se odmítají.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
V řízení o žalobě žalobců, podané u soudu 14. 7. 2000, Městský soud v Praze usnesením z 29. 6. 2001, č. j. 32 C 91/2000-32, rozhodl, že se zamítá návrh žalobce P. Č. na ustanovení zástupce jemu z řad advokátů, a dále, že se řízení o žalobě žalobců zastavuje pro nezaplacení soudních poplatků; bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
O odvolání žalobců proti tomuto usnesení rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením z 18. 10. 2001, sp. zn. 1 Co 220/2001. Usnesení soudu prvního stupně bylo potvrzeno a bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení odvolacího.
Rozhodnutí odvolacího soudu bylo doručeno žalobcům 9.11. 2001 a dovolání bylo podáno u Městského soudu v Praze dne 22. 11. 2001, tedy ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 občanského soudního řádu. Dovolatelé navrhovali, aby usnesení uvedených soudů obou stupňů byla zrušena a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení.
Dovoláním lze podle ustanovení §236 odst. 1 občanského soudního řádu (viz jeho znění se změnami a doplňky vyhlášené pod č. 69/2001 Sb.) napadnout rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
V daném případě směřovalo dovolání dovolatelů proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o nevyhovění návrhu na ustanovení zástupce účastníku řízení z řad advokátů a o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku.
Bylo třeba posoudit přípustnost dovolání proti takovému usnesení podle těch ustanovení občanského soudního řádu, jež se týkají zákonem upravené možnosti napadnout dovoláním usnesení odvolacího soudu. Taková úprava je obsažena v ustanoveních §237 odst. 1, §238 odst. 1, §238a odst. 1 a §239 občanského soudního řádu. Z obsahu a slovního znění těchto ustanovení nelze dovodit přípustnost dovolání dovolatelů v daném případě. Nešlo tu o usnesení ve věci samé, nešlo tu o rozhodnutí, jímž by bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, nešlo o usnesení o obnově řízení, nešlo o usnesení o žalobě pro zmatečnost, o usnesení týkající se soudního výkonu rozhodnutí nebo o konkurzu a o vyrovnání, nešlo o usnesení odvolacího soudu, jímž by bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nedostatek podmínek řízení a ani o usnesení, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, o němž by dovolací soud mohl dospět k závěru, že tu šlo o dovoláním napadené usnesení, které má po právní stránce zásadní význam.
Nešlo tu také o žádný z případů, v nichž by bylo možné nezastavit řízení ve smyslu ustanovení §9 odst. 4 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.
Za těchto uvedených okolností nemohl dovolací soud posoudit dovolání dovolatelů jako dovolání přípustné. Nezbylo proto než přikročit k odmítnutí dovolání dovolatelů podle ustanovení §243b odst. 1 a §243c odst. 1 občanského soudního řádu jako dovolání nepřípustného.
Nebyly shledány zákonné předpoklady pro uložení povinnosti k úhradě nákladů řízení mezi účastníky řízení navzájem.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 3. prosince 2002
JUDr. Milan Pokorný, CSc., v. r.
předseda senátu