ECLI:CZ:NS:2002:28.CDO.1870.2002.1
sp. zn. 28 Cdo 1870/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně Městské části P., zastoupené advokátkou, proti žalovanému M. P., zastoupenému advokátkou, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 5 C 72/98, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31.3.2000, č. j. 25 Co 103/2000-42, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 26.1.1999, č.j. 5 C 72/98-33, uložil žalovanému povinnost vyklidit byt, blíže specifikovaný ve výroku rozsudku soudu prvního stupně.
Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 31. 3. 2000, č.j. 25 Co 103/2000-42, odvolání žalovaného odmítl jako opožděné. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že zásilka s napadeným rozsudkem byla žalovanému dne 2. 4. 1999 uložena u pošty, když ani přes výzvu dne 1.4.1999 nebyl při doručování této písemnosti zastižen. Dnem uložení zásilky na poště začala běžet třídenní lhůta uvedená v ustanovení §47 odst. 2 o.s.ř., s jejímž uplynutím zákon spojuje fikci doručení soudní zásilky určené do vlastních rukou adresáta, i když se o jejím uložení nedozvěděl. Tato lhůta uplynula prvním pracovním dnem po dnech pracovního volna, tj. dne 6.4.1999 a dnem následujícím po uplynutí této lhůty počala žalovanému běžet patnáctidenní lhůta k podání odvolání, která skončila dne 21.4.1999. Skutečnost, že žalovaný si osobně předmětnou zásilku vyzvedl na poště dne 8.4.1999, nepovažoval odvolací soud za rozhodující pro běh odvolací lhůty. Z podacího razítka pošty na doručené zásilce dovodil, že žalovaný podal odvolání k poštovní přepravě až dne 22.4.1999, tedy po uplynutí zákonem stanovené lhůty k odvolání. Uzavřel, že odvolání je nutno odmítnout ve smyslu §218 odst. 1 písm. a) o.s.ř., neboť bylo podáno opožděně.
Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dne 5.6.2000 dovolání s odůvodněním, že bude doplněno neprodleně po poradě s právním zástupcem po jeho návratu z dovolené.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Usnesením soudu prvního stupně ze dne 31.1.2001, č.j. 5 C 72/98-47a byl žalovaný vyzván k doplnění podání (do 5 dnů ode dne doručení usnesení) a usnesením téhož soudu ze dne 12.9.2002, č.j. 5 C 72/98-51, se lhůta k odstranění vad podání prodlužuje do 25.9.2002. Usnesení soudu prvního stupně s výzvou k odstranění vad dovolání bylo doručeno zástupkyni žalovaného dne 19.9.2002, avšak tyto vady nebyly odstraněny.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací při posuzování tohoto dovolání vycházel z ustanovení části dvanácté, hlavy 1, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních předpisů. Proto v tomto rozsudku jsou uváděna ustanovení občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen ,,o.s.ř.“).
Zjistil dále, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení řádně zastoupeným advokátem ( §240 odst. 1 o.s.ř., §241 odst. 1 o.s.ř.). Přípustnost dovolání v této věci vyplývá z ustanovení §238a odst. 1 písm. e) o.s.ř., neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odvolání odmítnuto. Přezkoumal proto dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Odvolací soud dospěl v projednávané věci k závěru, že odvolání bylo podáno ve smyslu §218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. opožděně, tj. po uplynutí 15 denní lhůty stanovené v §204 odst. 1 o.s.ř. Poněvadž běh této lhůty počíná od doručení rozsudku soudu prvního stupně, předpokládá tento závěr zjištění, že rozsudek byl účastníku řádně doručen, neboť jen řádné doručení má za následek, že lhůta počne běžet osobě, které je rozsudek doručován. Posouzení, zda je v konkrétním případě vyslovená podmínka splněna, vychází současně z určitého právního názoru (výkladu předpisů, jež upravují doručení rozsudku) a z šetření o okolnostech, která jsou z hlediska této právní úpravy významná.
Podle ustanovení §158 odst. 2 věty první o.s.ř. se stejnopis písemného vyhotovení rozsudku doručuje účastníkům, popřípadě jejich zástupcům do vlastních rukou. Doručování fyzickým osobám v případech, kdy zásilku je třeba doručit do vlastních rukou adresáta, upravuje ustanovení §47 o.s.ř.
Podle §47 odst. 2 o.s.ř., nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li i nový pokus o doručení bezvýsledným, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.
Místo, den a způsob doručení prokazuje při doručování poštou zásadně doručenka, kterou pošta vrací zpět odesílajícímu soudu. Konkrétní postupy pošty a povinné údaje, vyznačované na doručence, jež osvědčuje náhradní doručení zásilky určené do vlastních rukou, stanoví v souladu s ustanovením §47 odst. 2 o.s.ř. vyhláška č. 78/1989., o právech a povinnostech pošty a jejich uživatelů, ve znění vyhlášky č. 58/1991 Sb. (dále jen \"poštovní řád\"). Podle bodu 20 přílohy č. 5 k poštovnímu řádu se písemnosti i s doručenkou ukládají po dobu tří dnů. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od jejího uložení, pověřený pracovník ji přezkouší, doručenky opatří otisky denního razítka a svým podpisem, oddělí ji a vrátí odesílateli. Písemnost zůstane pro adresáta uložena do konce odběrní lhůty.
Nejvyšší soud již ve svém rozhodnutí ze dne 25.6.1998, sp.zn. 2 Cdon 1532 (uveřejněném v časopise Soudní judikatura, ročník 1998, pod pořadovým číslem 127) zaujal právní názor, který sdílí i v této věci, že doručenka je listinou, jež má povahu listiny veřejné, a jež se od listin soukromých liší svou důkazní silou; potvrzuje - není-li prokázán opak - pravdivost toho, co je v ní osvědčeno (§134 o.s.ř.). Uvedený důsledek lze ovšem spojovat jen s takovou doručenkou, jež obsahuje všechny náležitosti, které vyžaduje zmíněná příloha poštovního řádu v bodech 18, 19 a 20, to jest s doručenkou, v níž je uveden údaj o výzvě doručovatele na určitý den a podpis doručovatele, údaj o dni uložení zásilky na poště, a razítko a podpis pověřeného pracovníka pošty. Důsledek toho, že doručenka má povahu veřejné listiny, a toho, co obsahově potvrzuje, je ten, že je na účastníku, který tvrdí opak (oproti údajům uvedeným v doručence), že stanovený postup při doručování dodržen nebyl, aby ke svým tvrzením nabídl důkazy a jejich prostřednictvím tato opačná tvrzení prokázal. Tvrzení účastníka musí být přitom konkrétní, a musí se vztahovat k písemnosti, jejíž doručování je zpochybňováno; nestačí tedy odkaz na případné vady doručování písemností v jiné věci.
V daném případě bylo doručení rozsudku soudu prvního stupně prokazováno doručenkou ( č.l. 34 spisu), podle jejíhož obsahu šlo o doporučenou zásilku do vlastních rukou adresáta M. P., K. 1166/18, P. Uvedená listina - jak zjistil již odvolací soud - obsahovala údaj o tom, že adresát, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, nebyl přes písemnou výzvu, která mu byla při prvním pokusu o doručení (dne 1.4.1999) zanechána, zastižen ani při druhém pokusu o doručení této písemnosti dne 2.4.1999, že písemnost byla uložena na poště a adresát byl písemně vyrozuměn o tom, že si má zásilku do tří dnů vyzvednout s tím, že nevyzvedne-li si ji, považuje se poslední den této lhůty za den doručení. Doručenka byla opatřena otisky úředního razítka doručovací pošty a podpisem pracovníka pošty. Z jejího obsahu se také podává, že k osobnímu převzetí zásilky adresátem došlo dne 8.4.1999, kdy adresát toto převzetí na poště stvrdil svým podpisem.
Jak vyplývá z obsahu spisu obsahuje tato doručenka výše uvedené náležitosti. Odvolací soud proto nepochybil, pokud dovodil, že má náležitosti veřejné listiny, osvědčující pravdivost toho, co je v ní uvedeno, a na základě toho dospěl k závěru, že byly splněny podmínky náhradního doručení (§47 odst. 2 o.s.ř.) rozsudku soudu prvního stupně žalovanému. Na základě výše uvedeného lze přisvědčit odvolacímu soudu, pokud uzavřel, že odvolání žalovaného bylo v dané věci podáno opožděně.
V mezích dovolacího přezkumu je proto rozhodnutí odvolacího soudu správné. Dovolací soud proto podle §243b odst. 1 o.s.ř. dovolání žalovaného zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4 o.s.ř. za použití §224 odst. 1 o.s.ř., a §142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný neměl se svým dovoláním úspěch a žalobkyni v souvislosti s podaným dovoláním zřejmě žádné náklady řízení nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 30. října 2002
JUDr. Josef Rakovský, v. r.
předseda senátu