ECLI:CZ:NS:2002:28.CDO.1871.2001.1
sp. zn. 28 Cdo 1871/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl o dovolání žalované V. V., zast. advokátem, které bylo podáno proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. března 2001, sp. zn. 23 Co 32/2001 (v právní věci žalobce Městské části P., zast. advokátem, proti žalované V. V., zast. advokátem, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp.zn. 10 C 19/2000) takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 8 svým rozsudkem ze dne 11. září 2000 pod č.j. 10 C 19/2000-42 uznal žalovanou povinnou vyklidit a vyklizený žalobci odevzdat byt specifikovaný ve výroku tohoto rozhodnutí. Žalovaná byla dále zavázána nahradit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 5.025,- Kč k rukám právního zástupce, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
K odvolání žalované se věcí zabýval Městský soud v Praze, který rozsudkem ze dne 21. března 2001, pod č.j. 23 Co 32/2001–56 rozhodnutí obvodního soudu potvrdil. Odvolací soud současně vyslovil, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení částku 575,- Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí na účet jeho advokáta.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, ve kterém se domáhá zrušení rozsudku městského soudu, s tím, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam a řeší právní otázku, která je soudními orgány v ČR rozhodována rozdílně.
Vyjádření k tomuto dovolání nebylo podáno.
Nejvyšší soud jako soud dovolací vycházel při posuzování dovolání z ustanovení části dvanácté, hlavy 1, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních předpisů. Proto se dále uvádějí ustanovení občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen o.s.ř.).
Projednáním a rozhodnutím dovolání podle dosavadních právních předpisů ve smyslu bodu 17., hlavy I části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., se rozumí též posuzování včasnosti dovolání včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (shodně srov. též usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 70/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Podle §240 odst 1 o. s. ř. ve znění účinném před 1. lednem 2001 může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle odstavce druhého §240 o.s.ř. zmeškání lhůty k podání dovolání nelze prominout.
Dovolací soud tedy sice nepochyboval o tom, čeho se žalovaná v dovolacím řízení domáhá (§79 odst. 1 o.s.ř.), avšak nemohl pominout základní zjištění, že dovolání bylo podáno opožděně, protože rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 23. 4. 2001, avšak podání žalované bylo podáno až dne 29. 6. 2001.
Nejvyššímu soudu proto vzhledem k výše uvedenému nezbylo, než dovolání podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. jako opožděné odmítnout.
Žalovaná procesně zavinila (tím, že podala opožděné dovolání), že dovolání bylo odmítnuto, žalobci pak s dovolacím řízením žádné náklady nevznikly. Této procesní situaci odpovídá výrok o nákladech dovolacího řízení odůvodněný ust. §142 odst. 1, §151, §224 odst. 1 a §243 b odst. 4 o.s. ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 25. dubna 2002
JUDr. Oldřich J e h l i č k a , CSc., v.r.
předseda senátu