ECLI:CZ:NS:2002:28.CDO.2155.2002.1
sp. zn. 28 Cdo 2155/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Milana Pokorného, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., o dovolání J. U., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci z 29. 3. 2002, sp. zn. 29 Co 114/2002, vydanému v právní věci, jež byla vedena u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 7 Nc 4207/2001 (žalobce J. U. proti žalované České republice – Českému statistickému úřadu – krajské reprezentaci Liberec (zastoupení Česká Lípa), 470 01 Česká Lípa, Ulice Paní Zdislavy 2353, o 5.000,- Kč) takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Žalobce J. U. se žalobou, podanou u soudu 14. 3. 1991, domáhal, aby žalovanému Českému statistickému úřadu bylo uloženo zaplatit mu 5.000,- Kč jako satisfakci „za nekvalifikované provádění zákona č. 158/1991 Sb.“ při sčítání lidí, domů a bytů ke dni 1. 3. 2001, když při tomto sčítání byly získávány údaje, které nejsou nutné pro statistické účely, ale jsou zneužitelné úřady i třetími osobami.
Okresní soud v České Lípě usnesením ze 4. 4. 2001, č. j. 7 Nc 4207/2001-7, vyslovil svou věcnou nepříslušnost s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude spis postoupen Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec, jako soudu příslušnému. V usnesení bylo poukazováno na ustanovení §9 odst. 2 písm. b/ občanského soudního řádu, podle něhož jsou to krajské soudy, které rozhodují jako soudy prvního stupně ve sporech vyplývajících z uplatňování práv a povinností podle právních předpisů o ochraně údajů v informačních systémech.
K odvolání žalobce proti tomuto usnesení vydal Okresní soud v České Lípě usnesení z 11. 12. 2001, č. j. 7 Nc 4207/2001-16, jímž odvolání žalobce odmítl, protože bylo podáno po uplynutí patnáctidenní lhůty k podání odvolání a tedy opožděně.
O odvolání žalobce proti tomuto usnesení soudu prvního stupně z 11. 12. 2001 rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením z 29. 3. 2002, sp. zn. 29 Co 114/2002; odvolání žalobce bylo odmítnuto. V odůvodnění tohoto usnesení odvolacího soudu bylo uvedeno, že podle obsahu potvrzení o doručení (dodejky) bylo uloženo žalobci adresované usnesení soudu prvního stupně na poště dne 17. 12. 2001; písemnost se totiž nepodařilo doručit žalobci, protože adresát nebyl zastižen (ačkoliv se v místě doručení zdržuje), a nepodařilo se mu písemnost doručit náhradně; adresát byl vhodným způsobem vyzván, aby si písemnost vyzvedl na poště; protože adresát si zásilku do tří dnů od uložení nevyzvedl, byl poslední den lhůty považován za den doručení (v daném případě 20. prosince 2001), a to i kdyby se adresát o uložení písemnosti nedověděl. Lhůta k odvolání tak uplynula dnem 4. 1. 2002, ale žalobcovo odvolání bylo podáno na soudě až 14. 1. 2002. Proto odvolací soud odvolání žalobce odmítl jako opožděné podle ustanovení §218a občanského soudního řádu.
Usnesení odvolacího soudu bylo doručeno žalobci dne 20. 5. 2002 a dovolání bylo žalobcem předáno na poště k doručení Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec dne 21. 6. 2002, tedy ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 občanského soudního řádu
Dovolatel namítal, že jeho odvolání proti usnesení Okresního soudu v České Lípě z 11. 12. 2001, č. j. 7 Nc 4207/2001-16, bylo podáno včas. V odmítnutí jeho odvolání odvolacím soudem spatřoval dovolatel „přímé narušení důstojnosti soudu“ ve smyslu ustanovení §6 odst. 1 zákona č. 335/1991 Sb., jakož i způsobení průtahů v řízení. Dovolatel vytýkal odvolacímu soudu, že ve svém rozhodnutí se vůbec nezmiňuje o porušování zákona č. 158/1991 Sb. pracovnicí Českého úřadu statistického, krajské reprezentace Liberec, zastoupení Česká Lípa, při sčítání lidí, domů a bytů ke dni 1. 3. 2001. Dovolatel ve svém dovolání také uváděl, že přílohou tohoto jeho dovolání je „pověření k zastupování právnickým subjektem“ – výrobním družstvem T. se sídlem v Č.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení §236 odst. 1 občanského soudního řádu (zákona č. 99/1963 Sb. ve znění zákona č. 30/2001 Sb.), podle něhož lze napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání je v ustanoveních občanského soudního řádu upravena v §236 až §239. Z žádného z těchto ustanovení nevyplývá přípustnost dovolání, které v daném případě podal dovolatel proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci z 29. 3. 2002, sp. zn. 29 Co 114/2002.
Je třeba mít na zřeteli, že podle ustanovení §237 odst. 2 občanského soudního řádu (jehož znění se změnami a doplňky bylo vyhlášeno pod č. 69/2001 Sb.) není dovolání přípustné v právních věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč, zatím co v daném případě je předmětem řízení zaplacení částka 5.000,- Kč.
Bylo nutno brát v úvahu, že podle ustanovení §241 odst. 1 občanského soudního řádu musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem, pokud sám nemá právnické vzdělání; nemá-li dovolatel právnické vzdělání, musí být dovolání sepsáno advokátem nebo notářem. Také je nutno uvést, že účastník řízení může být zastoupen zásadně fyzickou osobou (§241 odst. 1 občanského soudního řádu), nejde-li o zastoupení organizací nebo úřadem, jež je upraveno v ustanovení §26 občanského soudního řádu, které se týká zastoupení odborovou organizací a zastoupení Úřadem pro mezinárodně právní ochranu dětí.
Nemohl tedy dovolací soud dospět k závěru, že by dovolání dovolatele bylo přípustné podle některého z ustanovení občanského soudního řádu. Přikročil proto dovolací soud k odmítnutí dovolání dovolatele podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 odst. 1 písm. c/ občanského soudního řádu, a to jako dovolání nepřípustného.
Dovolatel nebyl v řízení o dovolání úspěšný a žalovanému v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 3. prosince 2002
JUDr. Milan Pokorný, CSc., v. r.
předseda senátu