ECLI:CZ:NS:2002:28.CDO.222.2002.1
sp. zn. 28 Cdo 222/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně Z. V., jako právní nástupkyně původního žalobce J. S., proti žalovaným 1) J. K., 2) I. L., 3) M. J. a 4) V. Z., jako právních nástupců původní žalované M. K., posledně bytem v Domově důchodců v K., o zrušení části kupní smlouvy, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 1 C 147/93, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3.7.2001, čj. 28 Co 264/2001-173, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit prvému žalovanému na nákladech dovolacího řízení 1.200 Kč k rukám jeho právní zástupkyně advokátky, do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.
IV. Ve vztahu mezi žalobkyní a ostatními žalovanými nemá nikdo z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Rakovníku rozsudkem ze dne 23.3.1998, čj. 1 C 147/93-79, mj. zrušil kupní smlouvu, uzavřenou dne 24.5.1967, registrovanou dne 4.7.1967 Státním notářstvím v R. pod č. RI 329/67 v části, týkající se převodu zemědělských pozemků č. 215 v katastrálním území V., č. 162/4, 162/3, 162/2 a 271/3 v katastrálním území L., a č. 561 a 572 v katastrálním území P. Šlo o smlouvu, uzavřenou mezi původním žalobcem J. S. jako převodcem na straně jedné a manžely M. K., původní žalovanou, aj. K. jako nabyvateli na straně druhé, o převodu rodinného domu, stavebního pozemku a dalších pozemků.
Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 3.7.2001, čj. 28 Co 264/2001-173, rozsudek soudu prvního stupně v uvedeném výroku změnil tak, že žalobu zamítl. Zabýval se včasností odvolání a uzavřel, že bylo podáno včas. Důvodem jeho rozhodnutí ve věci samé bylo zjištění, že původní žalovaná nebyla v době podání žaloby vlastnicí pozemků, jichž se týkalo zrušení smlouvy, protože je v roce 1981 darovala státu. Posléze sice požádala o jejich vydání, o něm však rozhodl Okresní úřad v R. - Okresní pozemkový úřad až dne 5.4.1997 na základě dohody dědiců po zemřelé M. K. tak, že oprávněná osoba V. Z. je jejich vlastníkem. Odvolací soud pak dospěl k závěru, že skutečnost, že žalovaná přestala být v roce 1981 vlastnicí předmětných pozemků a žalovaný V. Z. se stal jejich vlastníkem ke dni 5.4.1997, neumožňuje vyhovět návrhu oprávněné osoby a zrušit část kupní smlouvy ohledně pozemků, které nebyly v době, kdy nárok na zrušení smlouvy mohl být uplatněn, (tj. v době od 1.7.1993 do 1.9.1993 ) ve vlastnictví povinné osoby, nebo osoby jí blízké.
Žalobkyně napadla rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, v němž uvádí, že řízení u odvolacího soudu trpí závažnými vadami, které měly za následek nesprávné rozhodnutí věci, protože podle jejího názoru bylo odvolání žalovaných podáno opožděně a nemělo být o něm věcně rozhodováno. Dále vytýká odvolacímu soudu jeho nesprávný právní názor, že nárok na zrušení smlouvy podle ustanovení §8 odst. 4 zákona o půdě v daném případě není dán. Takový výklad zákona o půdě není podle ní v souladu se záměrem zákonodárce. Dále není respektována stěžejní zásada občanskoprávního řízení, podle které je pro rozsudek rozhodující stav v době jeho vyhlášení; v případě vyhlášení rozsudku OS v R. byl již čtvrtý žalovaný vlastníkem dotčených pozemků, což je pro rozsudek rozhodující. Navrhla zrušení napadeného rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Prvý žalovaný J. K. se k dovolání vyjádřil, že je opožděné a navrhl jeho odmítnutí.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (OSŘ), a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle OSŘ ve znění účinném před 1.1.2001.
Dovolání splňuje náležitosti stanovené v §241 odst. 2 OSŘ, když důvody vyplývající z obsahu dovolání je možno podřadit pod ustanovení §241 odst. 3 písm. b) a písm.d) OSŘ. Nejsou však splněny podmínky pro jeho věcné vyřízení.V daném případě byl rozsudek odvolacího soudu vydán po řízení provedeném podle předpisů platných do 31.12.2000, když rozsudek soudu prvního stupně byl vydán za jejich účinnosti, a tyto předpisy se proto aplikují i v dovolacím řízení, včetně ustanovení o lhůtě k podání dovolání. Podle ustanovení §236 odst. 1 OSŘ ve znění platném do 31.12.2000, lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle ustanovení §240 OSŘ může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu. Zmeškání lhůty k podání dovolání nelze podle výslovného ustanovení §240 odst. 2 věta první OSŘ prominout.
V daném případě rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 13.8.2001 a lhůta k podání dovolání tedy skončila dne 13.9.2001. Z obsahu spisu však vyplývá, že dovolání bylo podáno osobně u okresního soudu v Rakovníku dne 9.10.2001, tedy zjevně opožděně. Dovolací soud se proto nemohl dovoláním věcně zabývat, a to ani z hlediska namítaných vad řízení, a nezbylo mu než dovolání jako opožděně podané odmítnout (§243b odst. 4, §218 odst. 1 písm. a) OSŘ).
Výrok o nákladech řízení je dán tím, že žalobkyně procesně zavinila, že řízení muselo být odmítnuto, takže nárok na náhradu dovolacího řízení mají žalovaní (§243b odst. 4, §224 odst. 1, §146 odst. 2 OSŘ- per analogiam). Z nich však vznikly prokazatelné náklady dovolacího řízení pouze prvému žalovanému, kterému byla proto náhrada nákladů dovolacího řízení přiznána. Náklady prvého žalovaného spočívají v odměně za právní zastoupení za jeden úkon, (tj. vyjádření k dovolání) podle §8 písm. a) vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení, a kterou se mění vyhláška ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Sazba odměny při jednom úkonu činí polovinu z částky 4.500 Kč, tedy 2.250 Kč; tato částka je pak snížena na polovinu v důsledku toho, že dovolání bylo odmítnuto (§14, §15, §18 téže vyhlášky). K výsledné odměně v částce 1.125 Kč je připočten paušální poplatek ve výši 75 Kč, stanovený v §13 odst. 3 advokátního tarifu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. července 2002
JUDr. Ema Barešová, v.r.
předsedkyně senátu