ECLI:CZ:NS:2002:28.CDO.2272.2002.1
sp. zn. 28 Cdo 2272/2002
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. a JUDr. Milana Pokorného, CSc., v právní věci žalobce Ing. I. G., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému L. B., zastoupenému advokátem, o vyklizení bytu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 34 C 23/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11.6.2002, č.j. 15 Co 455/99-57, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal žalobou podanou dne 25.1.1999 vydání rozsudku, jímž měla být žalovanému uložena povinnost vyklidit byt blíže popsaný v petitu žaloby a vyklizený žalobci předat, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku. Tvrdil, že je na základě kupní smlouvy ze dne 17.9.1993 vlastníkem nemovitosti, v níž se nachází předmětný byt. Dne 28.12.1993 byla mezi žalobcem jako vlastníkem domu a současně pronajímatelem a žalovaným, jako nájemcem, uzavřena nájemní smlouva na dobu určitou od 1.1.1993 do 31.12.1997. Touto smlouvou přenechal žalobce žalovanému do nájmu předmětný byt. Dnem 31.12.1997 tak zaniklo žalovanému právo nájmu k předmětnému bytu. Přestože byl žalovaný několikrát vyzván k vyklizení bytu, doposud zde bydlí a to od 1.1.1998 bez právního důvodu.
Městský soud v Brně jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 3.6.1999, č.j. 34 C 23/99-26, žalobě vyhověl. Vyšel ze zjištění, že žalobce je vlastníkem předmětného bytu a mezi účastníky řízení byla uzavřena nájemní smlouva, na základě níž žalobce jako pronajímatel poskytl do nájmu žalovanému předmětný byt. Dospěl k závěru, že s odkazem na ustanovení §710 odst. 1 a 2 o.z. nájemní vztah k předmětnému bytu zanikl žalovanému dnem 31.12.1997. Věc posoudil ve smyslu §126 odst. 1 o.z. a lhůtu k plnění určil v trvání 1 měsíce ve smyslu §160 o.s.ř. s ohledem na předmět sporu a omezené možnosti ubytování žalovaného. Nepřihlédl k námitkám žalovaného, že v předmětném bytě bydlí od roku 1961, neboť nepředložil žádné doklady o uzavření jiné nájemní smlouvy.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 11.6.2002, č.j. 15 Co 455/99-57, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl. Odvolací soud řízení doplnil a vyšel z odlišného zjištění a tím i právního posouzení. Vzal za prokázáno, že žalovaný v předmětném bytě bydlí od července roku 1961, kdy se do bytu nastěhoval společně s otčímem K. P. a matkou M. P. Rodiče bydleli v předmětném bytě několik let a spolu s nimi ve společné domácnosti bydlel i žalovaný. Rovněž vzal za prokázané, že rodiče se v roce 1971 odstěhovali do P. a v předmětném bytě zůstal a dosud bydlí žalovaný. Dále odvolací soud vycházel ze zprávy města B., že již nejsou k dispozici rozhodnutí o přidělení bytu z roku 1961. Dovodil, že žalovaný užíval byt po odstěhování svých rodičů do P. z titulu přechodu práva užívání bytu podle §181, §179 odst. 1 tehdy platného o.z. Takže toto právo konvertovalo do nového nájemního vztahu, který mohl být změněn, avšak nemohla být ohledně téhož uzavřena nová nájemní smlouva. Dospěl k závěru, že uzavření nájemní smlouvy ze dne 28.12.1993 je neplatným právním úkonem podle §39 o.z.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce včas dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. Tvrdil existenci dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Nesouhlasil se závěrem odvolacího soudu, že nájemní smlouva je neplatná ve smyslu §39 o.z. Namítal, že vůlí účastníků řízení bylo uzavřít novou nájemní smlouvu, kterou měl být sjednán nájem na dobu určitou. Navrhl proto zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný vyslovil, že dovolání nebylo podáno po právu a uplatněný dovolací důvod není případný s odůvodněním, že za platnosti existující nájemní smlouvy nemůže být bez zrušení této smlouvy uzavřena nová nájemní smlouva.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací při posuzování tohoto dovolání vycházel z ustanovení části dvanácté, hlavy 1, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních předpisů. Proto v tomto rozsudku jsou uváděna ustanovení občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č.30/2000 Sb. (dále jen ,,o.s.ř.“). Zjistil dále, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení řádně zastoupeným advokátem ( §240 odst. 1 o.s.ř., §241 odst. 1 o.s.ř.).
Přípustnost dovolání v této věci vyplývá z ustanovení §238 odst. 1 písm. a) o.s.ř., neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Přezkoumal proto dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu v rozsahu vyplývajícím z podaného dovolání ve smyslu ustanovení §242 odst. 1 odst. 3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241 odst. 3 písm. d) o.s.ř. může spočívat buď v tom, že soud posoudí projednávanou věc podle nesprávného právního předpisu nebo si použitý právní předpis nesprávně vyloží (viz k tomu rozhodnutí uveřejněného pod č. 3/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, text na str. 13/45).
S přihlédnutím k uplatněnému dovolacímu důvodu podle §241 odst. 3 písm. d) o.s.ř. a jeho obsahové konkretizaci je předmětem dovolacího přezkumu posouzení správnosti závěrů odvolacího soudu podle nichž předmětná smlouva uzavřená dne 28.12.1993 mezi žalobcem a žalovaným je smlouvou absolutně neplatnou ve smyslu §39 o.z.
Podle §39 o.z. byl neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporoval zákonu nebo jej obcházel nebo se příčil zájmům společnosti.
Podle §685 odst.1. věty prvé o.z. nájem bytu vzniká nájemní smlouvou, kterou pronajímatel přenechává nájemci za nájemné byt do užívání, a to na dobu určitou nebo bez určení doby užívání. Nájemní smlouva je dvoustranným právním úkonem, který musí splňovat mj. zejména základní náležitosti právních úkonů dle ustanovení §37 a násl. o.z. Odvolací soud správně poukázal na skutečnost, že v dané věci nešlo o změnu původního nájemního vztahu a uzavření nové nájemní smlouvy mezi žalobcem a žalovaným dne 28.12.1993 odporovalo zákonu ve smyslu §39 o.z. Lze proto přisvědčit odvolacímu soudu pokud dovodil, že skutečně nebyl prokázán úmysl žalovaného o ukončení nájmu bytu a jeho vůle nesměřovala k uzavření nové nájemní smlouvy na uvedenou dobu určitou.
Dovolací soud se shoduje s názorem odvolacího soudu, že nájemní smlouva ze dne 28.12.1993 je ve smyslu ustanovení §39 o.z. neplatným právním úkonem.
Pro úplnost nutno uvést, že vzhledem k vázanosti dovoláním dovolací soud ponechává stranou, že soud prvního stupně nevyvodil důsledky z ustanovení §676 odst. 2 o.z., pokud mínil projednávanou věc hodnotit při platnosti nájemní smlouvy na dobu určitou.
Z uvedeného tak vyplývá, že dovolací soud nemohl dospět k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
V mezích dovolacího přezkumu je proto rozhodnutí odvolacího soudu správné. Dovolací soud proto podle §243b odst. 1 o.s.ř. dovolání žalobce zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4 o.s.ř. za použití §224 odst. 1 o.s.ř., §151 odst. 1 o.s.ř. a §142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce neměl se svým dovoláním úspěch a žalovanému v souvislosti s podaným dovoláním zřejmě žádné náklady řízení nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 18. prosince 2002
JUDr. Josef R a k o v s k ý , v.r.
předseda senátu