ECLI:CZ:NS:2002:28.CDO.251.2002.1
sp. zn. 28 Cdo 251/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Milana Pokorného, CSc., o dovolání a) K. B., b) D. B., c) Ing. J. K. a d) Mgr. I. K., všichni zast. advokátem, které bylo podáno proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. září 2001, sp. zn. 7 Co 1631/2001 (v právní věci žalobců a) K. B., b) D. B., c) Ing. J. K. a d) Mgr. I. K., všichni zast. advokátem, proti žalovanému J. Ř., zast. advokátem, o určení, že povinnost žalovaného byt vyklidit není vázána na zajištění přiměřeného náhradního bytu, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 4 C 845/2000) takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Okresní soud v Písku rozsudkem ze dne 27. března 2001 pod č.j. 4 C 845/2000-30 určil, že povinnost žalovaného vyklidit byt, sestávající z kuchyně, 2 pokojů a příslušenství v domě čp. 624 v ulici N. v P. není nadále vázána na zajištění přiměřeného náhradního bytu. Současně bylo určeno, že žalovaný má právo na zajištění náhradního bytu. Tím byl změněn rozsudek Okresního soudu v Písku č.j. 6 C 986/94-12 ze dne 14. prosince 1994 ve výroku o určení bytové náhrady žalovaného. Právo na náhrada nákladů řízení nebyla přiznána žádnému z účastníků.
Žalobě na vyklizení bytu podané dne 24.1.2001 vyhověl Okresní soud v Českých Budějovicích jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 2.8.2001, č.j. 7 C 23/2001-56. Usnesením téhož soudu ze dne 11.9.2001, č.j. 7 C 23/200-79, byl zamítnut návrh na vydání předběžného opatření, kterým by byla žalovanému uložena povinnost, blíže specifikovaná ve výroku usnesení soudu prvního stupně.
K odvolání žalobců Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 14. září 2001 pod č.j. 7 Co 1631/2001-42 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Žalobci byli zavázáni zaplatit žalovanému společně a nerozdílně na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 2.175,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce.
Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dne 15.11.2001 dovolání, jehož přípustnost dovozovali z ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř., s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, neboť oba soudy řešily právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Žalovaný ve svém vyjádření k dovolání navrhl jeho odmítnutí z důvodu jeho nepřípustnosti. Pro případ, že by dovolání bylo shledáno přípustným, žalovaný vyjádřil své přesvědčení o nedůvodnosti dovolání s ohledem na skutečnost, že ve věci bylo rozhodnuto v souladu s hmotným právem.
Dovolání bylo tedy podáno účastníkem řízení, řádně zastoupeným v dovolacím řízení advokátem podle §241 o.s.ř., bylo podáno ve lhůtě určené v §240 odst. 1 o.s.ř. a splňuje formální i obsahové náležitosti podle ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř.
Vzhledem ke skutečnosti, že podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští, se dovolací soud nejprve zabýval přípustností dovolání.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé. Proti potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek §237 odst. 1 písm. b/ a c/ o.s.ř.
Podle §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozhodnutí proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil.
Konečně podle §237 odst. 1 písm c/ o.s.ř. je proti potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu dovolání přípustné tehdy, jestliže není přípustné podle písmena b/ (viz shora) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle §237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Jak je patrno z obsahu odůvodnění krajského soudu, odvolací soud sdílel závěr soudu prvního stupně o tom, že zjištěné okolnosti neodůvodňovaly povinnost žalovaného byt vyklidit vázat na zajištění pouze náhradního ubytování, neboť změnu jeho poměrů nebylo možno spatřovat ve skutečnosti, že jeho manželství bylo rozvedeno a jeho bývalá manželka se poté i s dětmi odstěhovala. Odvolací soud vzal v úvahu, že v řízení pod sp. zn. 6 C 986/94 byl jako výpovědní důvod uplatněn důvod uvedený v ustanovení §711 odst. 1 písm. f/ občanského zákoníku (jde tedy o byt, který je využitelný k podnikatelské činnosti a vlastník jej chce užívat) a s ohledem na nedeliktní charakter tohoto výpovědního důvodu by význam neměla ani ta skutečnost, že by žalovaný v době rozhodování soudu prvního stupně v bytě bydlel sám. Naopak změna poměrů byla shledána ve skutečnosti, že žalovanému vznikl dluh na nájemném, a to i přesto, že v průběhu řízení dlužnou částku uhradil.
Pokud dovolatelé soudům obou stupňů za tohoto skutkového stavu vyčítají vázanost vyklizení žalovaného na zajištění náhradního bytu a dovozují pak rozpornost tohoto rozhodnutí s ustanovením §3 odst. 1 občanského zákoníku, nelze tento jejich názor sdílet. Za situace, kdy uživatel bytu uhradil jistinu nájemného nelze jednoznačně uzavřít, že poskytnutí náhradního bytu je proti dobrým mravům. Dovolateli citované rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. června 2001 sp. zn. 26 Cdo 997/2001 upravuje situaci žalované, která ani po skončení nájemního poměru na základě přivolení k výpovědi z nájmu bytu pro neplacení nájemného (§711 odst. 1 písm. d/ obč. zák.) neplatila řádně protihodnotu užívání bytu odpovídající nájemnému. Analogické užití závěrů učiněných v tomto případě by však v souzené věci nemohlo být přiléhavé.
Z uvedeného vyplývá závěr, že přípustnost dovolání v této věci nelze dovodit z žádného ustanovení o.s.ř., ve znění účinném od 1. 1. 2001. Dovolacímu soudu proto nezbylo, než dovolání podle §243b odst. 5 o.s.ř., za použití ustanovení §218 písm. c/ o.s.ř., odmítnout.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 o.s.ř., za použití §224 odst.1 o.s.ř., §151 odst. 1 o.s.ř. a §142 odst. 1 o.s.ř. Dovolatelé nebyli v dovolacím řízení úspěšní a žalovaným učiněné vyjádření nebylo možno posoudit jako relevantní uplatnění práva, které by mělo dopad na rozhodovací činnost soudu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. března 2002
JUDr. Oldřich J e h l i č k a , CSc., v.r.
předseda senátu