ECLI:CZ:NS:2002:28.CDO.438.2002.1
sp. zn. 28 Cdo 438/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl o dovolání žalobce V. K., zast. advokátkou proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. října 2001, sp.zn. 12 Co 442/2001 (v právní věci žalobce V. K., zast. advokátkou, proti žalované České republice, Ministerstvu vnitra se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, o neplatnost nabídky na převod bytu a způsobu ocenění bytu, vedené pod sp.zn. 6 C 117/99 Okresního soudu v Tachově), takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. října 2001, č.j. 12 Co 442/2001-72, podal dovolání žalobce, který se domáhal zrušení tohoto rozsudku a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolatel uplatňoval, že odvolací soud založil své rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci, když počínaje nabídkou k převodu vlastnictví k bytu, až po způsob ocenění bytu a spoluvlastnictví budovy odvolací soud žalobci nevytkl rozpor se zákonem č. 72/1994 Sb., v platném znění, zák. č. 151/1997 Sb. a vyhláškou Ministerstva financí č. 297/1997 Sb., jakož i v rozporu s dohodou stran ze dne 26.6.1997.
Vyjádření k dovolání podáno nebylo.
Nejvyšší soud jako soud dovolací při posuzování tohoto dovolání vycházel z ustanovení části dvanácté, hlavy 1, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních předpisů. Proto v tomto usnesení jsou uváděna ustanovení občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „o.s.ř.“).
Dovolací soud zjistil, že dovolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 o.s.ř.).
Bylo třeba ovšem zvážit, zda dovolání bylo podáno včas, protože stejnopis písemného vyhotovení rozsudku odvolacího soudu byl žalobci (který tehdy ještě nebyl zastoupen advokátem a advokáta pověřil až později k podání dovolání) doručen 30.11.2001 a žalobce podal dovolání až 18.1.2001 (kdy zásilku svěřil poště k přepravě); dovolání došlo Okresnímu soudu v Tachově dne 21.1.2002. Z písemného vyhotovení rozsudku Krajského soudu v Plzni bylo zjištěno, že tento rozsudek neobsahuje poučení o možnosti podat dovolání, i když se soudní praxe na tomto poučení v podstatě sjednotila; obsahuje je poučení o tom, že proti rozsudku není odvolání přípustné. Za této situace, kdy občanský soudní řád před novelou, učiněnou zákonem č. 30/2000 Sb., neměl ustanovení o tom, jaké právní následky má nedostatek poučení o dovolání (zmíněná novela zákona pod č. 30/2000 Sb., účinná od 1. ledna 2001 úpravu těchto následků již obsahuje, když pod §240 odst. 3 uvádí, že neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání, nebo u soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do čtyř měsíců od doručení), bylo třeba posoudit, zda účastníkovi, který odvolacím soudem náležitě nebyl poučen, nebyla postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Dovolací soud v tomto směru došel k závěru, že se zřetelem k ústavní zásadě, domáhat se práva před soudem opomenutí odvolacího soudu takový následek mělo. Proto považoval dovolání žalobce za včas podané (srov. §140 odst. 1 o.s.ř.).
Dále bylo ovšem třeba posoudit, zda dovolání je přípustné (srov. ustanovení §238 odst. 1 a §239 odst. 1, 2 o.s.ř.).
V souzené věci odvolací soud tak rozhodl, že jednak nepřipustil změnu žaloby dle návrhu žalobce, v dalším potom, pokud Okresní soud v Tachově jako soud prvního stupně žalobu na určení neplatnosti nabídky žalovaného ze dne 15.8.1997 na převod vlastnictví k bytu v domě čp. 451 v k.ú. P. u M.L. a způsob ocenění bytu – dodatku ke znaleckému posudku č. 1478-017/1997 ze dne 26.7.1997 zamítl rozsudkem ze dne 28.3.2001 pod čj. 6 C 117/99-58, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a současně rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu odvolacího řízení.
Jde tedy o případ (když dovolání proti výroku o nepřipuštění změny žaloby nepřipadá se zřetele k ustanovení §238a o.s.ř. v úvahu), dovolání směřuje proti potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu a není tedy přípustné podle §238 odst. 1 o.s.ř. Dovolací soud dále zjistil z obsahu spisu, že nepřipadá v úvahu ani posouzení podle ustanovení §239 o.s.ř., protože odvolacím soudem nebylo vysloveno, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu (takový návrh žalobcem ani nebyl vznesen).
I když tedy dovolatel své dovolání založil na přípustném dovolacím důvodu (§241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. – „… rozhodnutí spočívá ne správném posouzení věci …“), nezbylo dovolacímu soudu, než dovolání pro nepřípustnost odmítnout podle §218 o.s.ř. se zřetelem k ustanovení §243b odst. 4 o.s.ř.
Dovolatel nebyl v řízení o dovolání úspěšný, a protože žalovanému v tomto řízení náklady nevznikly, bylo rozhodnuto, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 28. březen 2002
JUDr. Oldřich J e h l i č k a , CSc., v.r.
předseda senátu