ECLI:CZ:NS:2002:28.CDO.678.2002.1
sp. zn. 28 Cdo 678/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl o dovolání 1. K. N., a 2. D. Š., zastoupených advokátkou, proti rozsudku Městského soudu v Praze z 20.11.2001, čj. 38 Ca 489/2000-40, vydanému v řízení o opravném prostředku proti rozhodnutí Magistrátu města P. – pozemkového úřadu z 2.10.2000, zn. PÚ 2692/98, takto:
I. Řízení o dovolání se zastavuje.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Magistrátu města P. – pozemkového úřadu z 2.10.2000, zn. PÚ 2692/98, vydaným podle ustanovení §9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., bylo rozhodnuto, že J. N. není vlastníkem pozemku parc. č. 780/1 v katastrálním území K. (dříve zapsaného v pozemkové knize jako část pozemku parc. č. 182/1 v katastrálním území K.).
O opravném prostředku K. N. a D. Š., dědiček po J. N., zemřelém 21.11.2000 (ohledně něhož bylo vedeno řízení o dědictví u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp.zn. 17 D 1129/2000), podaném u Městského soudu v Praze dne 27.10.2000, rozhodl uvedený soud rozsudkem z 20.11.2001, čj. 38 Ca 489/2000-40, a to tak, že rozhodnutí Magistrátu města P.-pozemkového úřadu z 2.10.2000, zn. PÚ 2692/98, bylo potvrzeno; bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků tohoto řízení soudního nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Uvedený rozsudek Městského soudu v Praze z 20.11.2000, čj. 38 Ca 489/1000-40, byl doručen advokátce, která dovolatelky v soudním řízení zastupovala, dne 3.1.2001 (dalším účastníkům řízení:0 Magistrátu města P. – pozemkovému úřadu, Městské části P.-K. a Pozemkovému fondu ČR bylo rozhodnutí doručeno ve dnech 3.1.2001 a 4.1.2001).
Dovolání dovolatelek K. N. a D. Š. bylo předáno dne 1.3.2001 na poště k doručení Městskému soudu v Praze.
Dovolatelky navrhovaly, aby rozsudek Městského soudu v Praze byl zrušen a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., podle něhož dovolání proti rozhodnutím, vydaným přede dnem účinnosti uvedeného zákona anebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních předpisů (zejména podle občanského soudního řádu – zákona č. 99/1963 Sb. ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.).
Podle ustanovení §9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb. nedojde-li k dohodě mezi oprávněnou osobou a povinnou osobou ohledně nemovitostí, rozhodne o vlastnictví oprávněné osoby k nemovitosti pozemkový úřad. Proti rozhodnutí pozemkového úřadu je možno podat opravný prostředek soudu (§9 odst. 6 zákona č. 229/1991 Sb.).
Podle ustanovení §236 občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.) dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §250s odst. 1 a 2 občanského soudního řádu (v již citovaném znění) nebyly proti rozhodnutí soudu o opravných prostředcích proti rozhodnutím správních orgánů přípustné opravné prostředky (odvolání ani dovolání), pouze s výjimkou rozhodnutí ve věcech důchodového zabezpečení a důchodového pojištění.
Protože tedy v případě rozhodnutí soudu o opravném prostředku proti rozhodnutí správního orgánu není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu, nejsou tu dány podmínky řízení k řízení o dovolání dovolatelek, podaném v daném případě Nejvyššímu soudu. Nezbylo proto dovolacímu soudu než řízení o tomto dovolání zastavit podle ustanovení §104 odst. 1 občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.).
Dovolatelky nebyly v tomto řízení úspěšné a jiným účastníkům v tomtéž řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 23. dubna 2002
JUDr. Milan P o k o r n ý , CSc., v.r.
předseda senátu