Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11.06.2002, sp. zn. 28 Cdo 864/2002 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2002:28.CDO.864.2002.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2002:28.CDO.864.2002.1
sp. zn. 28 Cdo 864/2002 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Milana Pokorného, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Blanky Moudré o dovolání M. K., zastoupeného advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Brně z 1.10.2001, sp.zn. 37 Co 105/99, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou pod sp.zn. 8 C 79/94 (žalobce M. K., zastoupeného advokátem, proti žalovanému Zemědělskému družstvu D., v likvidaci, zastoupenému advokátkou, o zaměření pozemků a vytyčení vlastnických hranic pozemků), takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. Odůvodnění: Žalobce se domáhal žalobou, podanou u soudu 24.3.1994 (v průběhu řízení upravovanou), aby žalovanému zemědělskému družstvu bylo uloženo vydat mu v úplných výměrách pozemky parc. č. 294/19, 295/3, 302, 303, 304/1, 305, 306, 47, 151, 279, 280, 281/1, 284/1, 294/1, 42/1, 131/1, 284/2, 285/1, 131/2, 294/9, 285/4, 285/5, 294/12, 294/13, 294/3, 49/2, 294/16, 150, 294/10, 294/4 a 282/1 v D. a zajistit také na náklad družstva provedení zaměření a vytyčení hranic těchto pozemků. V žalobě bylo uvedeno, že žalobce byl členem žalovaného družstva do 1.5.1993, kdy své členství v družstvu ukončil dohodou s družstvem. V jeho žalobě uvedené pozemky mu poté byly vráceny, ale nikoli ve skutečných vlastnických hranicích; přes jeho četné výzvy nepřikročilo žalované družstvo k jím požadovaném vyměření a vytyčení hranic, takže žalobce nemá jistotu, zda užívá své pozemky v odpovídajících hranicích, není vyjasněna otázka vlastnictví trvalých porostů na těchto pozemcích a žalobce má v důsledku toho i potíže ohledně zápisů v katastru nemovitostí. Žalované družstvo navrhlo zamítnutí žaloby s tím, že žalobce v žalobě uvedené pozemky již od 1.5.1993 převzal a užívá je ke svému zemědělskému hospodaření. Převážná část těchto pozemků má přírodní hranice (meze). Podle názoru žalovaného družstva nestíhá toto družstvo žádná právní povinnost k vyměření a vytyčení hranic žalobcem uváděných pozemků. Žalobce sám možnost má si pozemky dát vyměřit a vytyčit. Žalované družstvo žádný z pozemků uváděných žalobcem nepřevzalo do nájemního vztahu; nájemní vztah mezi žalobcem a žalovaným družstvem vznikl až na základě zákona č. 229/1991 Sb. Žalované družstvo má za to, že na právní vztah mezi žalobcem a žalovaným družstvem nedopadá ustanovení §21a odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb.; nároky podle tohoto ustanovení by musely být uplatněny vůči státnímu orgánu a nikoli vůči družstvu. Soud prvního stupně vyslechl v řízení žalobce jako účastníka řízení a konstatoval obsah listinných dokladů, předložených účastníky řízení. Rozsudkem Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze 14.10.1998, čj. 8 C 79/94-22, byla zamítnuta žaloba žalobce, domáhajícího se, aby žalovanému družstvu bylo uloženo „vydat žalobci a na svůj náklad provést nebo nechat provést zaměření a vytyčení vlastnických hranic pozemků, zapsaných v katastru nemovitostí pro obec a katastrální území D. na listu vlastnictví č. 3 – parc. č. 294/19, 295/3, 302, 303, 304/1, 305, 306, 47, 151, 279, 280, 281/1, 284/1, 294/1, 42/1, 131/1, 284/2, 285/1, 131/2, 294/9, 285/4, 285/5, 294/12, 294/13, 294/3, 49/2, 194/16, 150, 294/10, 294/4 a 282/1“. Žalobci bylo uloženo zaplatit žalovanému družstvu na náhradu nákladů řízení 3.825,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. V odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně bylo poukazováno na to, že dne 29.1.1998 proběhlo ve Ž. n. S. jednání za účasti Okresního pozemkového úřadu ve Ž. n. S., Zemědělského družstva D. a vlastníků pozemků, z něhož vyplynulo, že v současné době jde vlastníkům pozemků o provedení pozemkové úpravy a přítomní vlastníci buď podají žádost o zaměření sporných pozemků a tuto žádost doloží mapkou se zakreslením těchto sporných hranic, popřípadě požádají o provedení komplexních pozemkových úprav v obci V. u D. Soud prvního stupně poukazoval i na to, co vyplynulo z výpovědi žalobce i z vyjádření žalovaného družstva, že totiž žalobce v období 1993-1994 požádal ústně na Pozemkovém úřadu ve Ž. n. S. o vytyčení hranic svých pozemků a že také žalované družstvo požádalo Okresní pozemkový úřad ve Ž. n. S. o provedení pozemkových úprav. Z uvedeného soud prvního stupně dovozoval, že žalobní návrhy žalobce nejsou důvodné, protože všechny pozemky, uvedené v jeho žalobě, byly žalobci vydány, nájem těchto pozemků ve smyslu ustanovení §22 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb. byl ukončen, všechny zmíněné pozemky jsou přístupné pro žalobce a že na straně žalovaného družstva není dána povinnost ani na základě ustanovení §22 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., ani na základě ustanovení občanského zákoníku k provedení žalobcem požadovaného zaměření a vytyčení vlastnických hranic sporných pozemků. Podle názoru soudu prvního stupně „měl se žalobce svého nároku domáhat návrhem na vyklizení pozemků, tedy návrhem na ochranu svého vlastnického práva a v rámci tohoto řízení by potom zaměření a vytyčení vlastnických hranic bylo provedeno znalcem jako důkazní prostředek“. Soud prvního stupně proto žalobu žalobce zamítl a o nákladech řízení rozhodl s poukazem na ustanovení §142 odst. 1 občanského soudního řádu. O odvolání žalobce proti rozsudku soudu prvního stupně rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem z 1.10.2001, sp.zn. 37 Co 105/99. Výrok rozsudku soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby byl změněn jen tak, že se zamítá „návrh, aby odpůrce byl zavázán na svůj náklad zaměřit a vytyčit nebo nechat zaměřit a vytyčit vlastnické hranice pozemků zapsaných v katastru nemovitostí pro obec a katastrální území D. na listu vlastnictví č. 3 jako parc. č. 294/19, 295/3, 302, 303, 304/1, 305, 306, 47, 151, 279, 280, 281/1, 284/1, 294/1, 42/1, 131/1, 284/1, 285/1, 131/2, 294/9, 285/4, 285/5, 294/12, 294/13, 294/3, 49/2, 294/16, 150, 294/10, 294/4 a 282/1 a takto je řádně vydat vlastníkovi“. Žalovanému družstvu nebyla přiznána náhrada nákladů řízení ani před soudem prvního stupně, ani před odvolacím soudem. Nebylo vyhověno návrhu žalobce na připuštění dovolání proti rozsudku odvolacího soudu. V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo konstatováno, že odvolacím soudem nebyla shledána „existence nároků obsahově odpovídající povinnostem, jejichž uložení odpůrci se navrhovatel podaným návrhem na zahájení řízení domáhal“. Tuto povinnost nelze, podle názoru odvolacího soudu, dovodit ani při aplikaci ustanovení §682 občanského zákoníku na zjištěný skutkový stav, ani vycházeje z jiných ustanovení právních předpisů, včetně ustanovení zákona č. 229/1991 Sb.“. Odvolací soud proto stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro vyhovění podanému návrhu žalobce na zahájení řízení. Podle názoru odvolacího soudu nebyly však dány podmínky ani k tomu, aby rozsudek soudu prvního stupně byl v jeho výroku o věci samé potvrzen, „když pro obsahově nepřesné převzetí žalobního návrhu do výroku rozsudku soudu prvního stupně, a to i po upřesnění podaného návrhu na zahájení řízení, bylo zapotřebí rozsudek soudu prvního stupně v jeho výroku o věci samé změnit tak, aby o podaném návrhu bylo rozhodnuto v té podobě, jak byl navrhovatelem formulován“. Změnu rozsudku soudu prvního stupně v jeho výroku o věci samé je však nutno chápat, podle názoru odvolacího soudu, jako změnu svou povahou formální bez obsahového významu z hlediska závěru o existenci nároků v řízení uplatněných. Pokud šlo o návrh žalobce na povolení přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, dospěl odvolací soud k závěru, že nelze mít za to, že jeho rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Výroky o nákladech řízení byly odvolacím soudem odůvodněny ustanoveními §142 odst. 1, §150 a §224 odst. 1 občanského soudního řádu. Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátu, který žalobce v řízení zastupoval, dne 23.11.2001, tímto dnem nabyl uvedený rozsudek právní moci a dovolání žalobce proti tomuto rozsudku bylo předáno na poště k doručení Okresnímu soudu ve Žďáře nad Sázavou dne 7.1.2002. Ve svém dovolání dovolatel navrhoval, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen, stejně jako rozsudek soudu prvního stupně, a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Co do přípustnosti dovolání poukazoval dovolatel na ustanovení §239 odst. 2 občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.). Vyslovoval svůj názor, že tu jde o rozhodnutí zásadního významu po právní stránce. Jako dovolací důvod uplatňoval, že rozhodnutí odvolacího soudu je „nesprávné a odporující platnému právu“, tedy že spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení dvanácté části, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti uvedeného zákona anebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů (tj. zejména podle občanského soudního řádu – zákona č. 99/1963 Sb. ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.). Také odvolacím soudům je v bodu 15 citovaných přechodných ustanovení zákona č. 30/2000 Sb. uloženo projednat odvolání proti rozsudkům soudu prvního stupně, vydaným přede dnem účinnosti citovaného zákona, jako tomu bylo i v daném případě, a rozhodnout o těchto odvoláních podle dosavadních právních předpisů. Na to také bylo v rozhodnutí odvolacího soudu z 1.10.2001 (sp.zn. 37 Co 105/99 Krajského soudu v Brně) správně poukázáno. V občanském soudním řádu (zákon č. 99/1963 Sb.) bylo v jeho znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb. upraveno podávání dovolání v ustanoveních §240 a §241. Podle ustanovení §240 odst. 1 občanského soudního řádu (v již citovaném znění) mohl podat dovolání účastník řízení dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu. Zmeškání této lhůty nebylo možné prominout (§240 odst. 2 občanského soudního řádu v tomtéž znění). Jestliže tedy v daném případě rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 23.11.2001 a dovolání ze strany žalobce bylo proti němu podáno 7.1.2002, stalo se tak po uplynutí uvedené jednoměsíční lhůty. Nezbylo tedy dovolacímu soudu než dovolání dovolatele odmítnout podle ustanovení §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákona č. 30/2000 Sb.) jako dovolání opožděné. Dovolatel nebyl v řízení úspěšný a žalovanému družstvu v dovolacím řízení náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu. V Brně dne 11. června 2002 JUDr. Milan P o k o r n ý , CSc., v.r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:06/11/2002
Spisová značka:28 Cdo 864/2002
ECLI:ECLI:CZ:NS:2002:28.CDO.864.2002.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Dotčené předpisy:§240 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.
Kategorie rozhodnutí:D
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-18