ECLI:CZ:NS:2002:28.CDO.965.2002.1
sp. zn. 28 Cdo 965/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Milana Pokorného, CSc., a soudcu JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Blanky Moudré o dovolání 1. J. Š. a 2. J. Š., zastoupených advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze 14.8.2001, sp.zn. 20 Co 249/2000, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp.zn. 7 C 321/95 (žalobců J. Š. a J. Š., zastoupených advokátem, proti žalovaným: A. P. M., a 2. M. M., zastoupeným advokátem, o vydání věci a o určení vlastnictví k nemovitostem), takto:
I. Dovolání dovolatelů se odmítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
O žalobě žalobců, podané u soudu dne 31.10.1995, rozhodl posléze Okresní soud ve Zlíně rozsudkem z 10.11.1999, čj. 7 C 321/95-119, jímž zamítl žalobu žalobců se žalobním návrhem na uložení povinnosti žalovaným uzavřít se žalobci dohodu o vydání domu čp. 312 (s pozemky parc. č. 764 a parc. č. 765) v Ž. n. D., okres Z., a s eventuálním žalobním návrhem na určení, že uvedené nemovitosti jsou vlastnictvím žalobců. Žalobcům bylo uloženo zaplatit žalovaným na úhradu nákladů řízení 10.050,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. Bylo také rozhodnuto, že stát nemá právo na náhradu nákladů řízení, vynaložených na znalečné.
O odvolání žalobců proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze 14.8.2001, sp.zn. 20 Co 249/2000. Rozsudek soudu prvního stupně byl ve výroku ve věci samé potvrzen. Ve výroku o nákladech řízení byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že žalobcům bylo uloženo zaplatit společně a nerozdílně žalovaným na náhradu nákladů řízení 7.400,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. Byl také změněn výrok rozsudku soudu prvního stupně o povinnosti žalobců k úhradě nákladů řízení vynaložených státem, a to tak, že žalobcům bylo uloženo zaplatit státu – Okresnímu soudu ve Zlíně společně a nerozdílně na náhradu zálohovaných nákladů řízení 2.750,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátu, který žalobce v řízení zastupoval, dne 6.11.2001, a dovolání ze strany žalobců bylo předáno na poště k doručení Okresnímu soudu ve Zlíně dne 7.1.2002.
Ve svém dovolání dovolatelé navrhovali, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Co do přípustnosti dovolání dovolatelé poukazovali na to, že odvolací soud nerozhodl o jejich návrhu na připuštění dovolání; dovolatelé mají za to, že tu šlo o řešení otázky zásadního prvního významu (zejména co do velkého cenového rozdílu mezi cenou, kterou nemovitost, o níž je spor, měla v době jejího prodeje fyzickým osobám a cenou skutečně za ni zaplacenou). Jako dovolací důvod dovolatelé uplatňovali, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že v důsledku nesprávného procesního postupu odvolacího soudu (nedostatečné a neúplné dokazování, které nemá oporu v provedeném dokazování) bylo řízení postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení dvanácté části, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., podle něhož se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti uvedeného zákona anebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu – zákona č. 99/1963 Sb. ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.).
Také odvolacím soudům je v bodu 15 citovaných přechodných ustanovení zákona č. 30/2000 Sb. odvolacím soudům uloženo projednat odvolání, vydaná přede dnem účinnosti tohoto zákona (tj. před 1.1.2001), jako tomu bylo i v daném případě, a rozhodnout o těchto odvoláních podle dosavadních právních předpisů.
Občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb.) ve znění před novelizací zákonem č. 99/1963 Sb. upravoval podávání dovolání v ustanoveních §240 a §241.
Podle ustanovení §240 odst. 1 občanského soudního řádu (v již citovaném znění) účastník řízení mohl podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu, a to u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání uvedené lhůty nebylo možné prominout (§240 odst. 2 občanského soudního řádu (v již citovaném znění).
Jestliže tedy v daném případě dovolatel podal své dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, který nabyl právní moci dne 6.11.2001, až dne 7.1.2002, stalo se tak po uplynutí lhůty stanovené v §240 odst. 1 občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.).
Dovolacímu soudu nezbylo tedy než dovolání dovolatelů odmítnout podle ustanovení §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu (v již citovaném znění).
Dovolatelé nebyli v řízení o dovolání úspěšní a žalovaným v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 11. června 2002
JUDr. Milan P o k o r n ý , CSc., v.r.
předseda senátu