ECLI:CZ:NS:2002:29.CDO.2176.2000.1
sp. zn. 29 Cdo 2176/2000-118
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce P. spol. s r. o., proti žalovanému A. R., podnikateli, o zaplacení částky 94.500,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 4 C 151/97, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. června 2000, č.j. 29 Co 225/2000-94, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení 4.975,- Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho právního zástupce.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 1. 6. 2000, čj. 29 Co 225/2000-94 potvrdil rozsudek Okresního soudu v Nymburce ze dne 7. 10. 1999, č.j. 4 C 151/97-70 a dále rozhodl o nákladech řízení. Soud druhého stupně současně nevyhověl návrhu žalovaného na připuštění dovolání.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že žalobce jako zhotovitel uzavřel dne 6. 2. 1996 se žalovaným jako objednatelem smlouvu o dílo. Celková cena díla byla stanovena v částce 270.000,- Kč. Žalobce prováděl dohodnuté práce, následně však vznikla překážka bránící mu pokračovat v provádění díla. Účastníci poté písemně dohodli, že se práce přerušují na neurčito a že doposud provedené práce budou fakturovány smluvní cenou 90.000,- Kč.
Odvolací soud dovodil, že žalovaný svým podpisem na zmíněném ujednání tuto cenu akceptoval a proto ji žalobce mohl řádně fakturovat. Jestliže bylo napevno dohodnuto zaplacení částky 90.000,- Kč, nemůže obstát námitka žalovaného, že žalobce nevedl stavební deník a že k faktuře nedoložil podrobný výkaz provedených prací. Při posouzení otázky, zda lze ke sjednané částce připočíst DPH, vyšel odvolací soud ze smlouvy o dílo, kde byla cena taktéž určena bez uvedení DPH, a dospěl k závěru, že žalobce je oprávněn DPH vyúčtovat žalovanému.
Odvolací soud shrnul, že žalobce provedl a splnil část sjednaného díla, když námitky žalovaného považoval za účelové a nedůvodné. Proto rozsudek okresního soudu, který žalovanému uložil povinnost zaplatit částku 94.500,- Kč, jako věcně správný potvrdil.
Žalovaný napadl výše uvedený rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu včas podaným dovoláním.
Žalovaný ve svém dovolání předně navrhuje, aby dovolací soud vyslovil přípustnost dovolání ve smyslu §239 odst. 2 o. s. ř. Podle jeho názoru má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní právní význam, neboť se obecně týká dodatečných ujednání o změně podmínek provedení díla. Otázkou zásadního právního významu je okolnost, zda lze takové ujednání považovat za samostatnou smlouvu nebo za součást smlouvy původní. Druhá otázka závažného právního významu spočívá v tom, zda sjednaná výše ceny, pokud není uvedeno jinak, obsahuje v sobě již daň z přidané hodnoty, či zda lze k takto sjednané ceně tuto daň účtovat.
Podle žalovaného soud nesprávně právně posoudil dohodu připsanou na přílohu č. 1 ke smlouvě o dílo. Z textu je zcela nepochybné, že ujednání mělo být novou smlouvou, když odvolací soud zcela pominul poslední větu textu, která zní „Tato smlouva o dílo platí jako objednávka“. Protože dohodu podepsala osoba, která k tomu nebyla oprávněna, jednalo se o dohodu neplatnou a celá věc měla být posouzena jako nárok z bezdůvodného obohacení. V tomto smyslu měl odvolací soud také vést dokazování, včetně provedení znaleckého posudku.
Dovolatel dále namítá, že odvolací soud dospěl k nesprávnému závěru, že žalovaný převzal částečné plnění na smlouvu o dílo, i když k tomuto závěru nejsou ve spise žádné důkazy. Nesprávný je také názor odvolacího soudu, který žalobci přiznal částku 94.500,- Kč, neboť smluvená částka 90.000,- Kč byla konečná a nebylo uvedeno, že k této ceně bude účtována DPH, resp. že se jedná o cenu bez DPH.
Dovolatel proto navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek Krajského soudu zrušil. Žalovaný současně navrhnul, aby dovolací soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí.
Žalobce se k dovolání vyjádřil podáním ze dne 19. 7. 2000. Uvedl zejména, že napadené rozhodnutí nemá po právní stránce zásadní právní význam a dovolání žalovaného je tudíž nepřípustné. Žalobce své závazky ze smlouvy o dílo plnil do doby, než bylo na žádost žalovaného plnění zastaveno. Dílo bylo potom provedeno samotným žalovaným, což žalobci znemožnilo dílo dokončit.
Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001- dále též jen „o. s. ř.“).
Dovolání v dané věci není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Žalovaný uplatňuje přípustnost dovolání podle §239 odst. 2 o. s. ř. Podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné tehdy, učinil-li účastník nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku návrh na vyslovení přípustnosti dovolání, odvolací soud však tomuto návrhu nevyhověl a dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu musí mít zásadní význam po právní stránce především z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec, musí být tedy významné nejen pro konkrétní projednávanou věc, ale musí mít i obecný dopad na případy obdobné povahy. Z tohoto pohledu má zásadní významu zpravidla tehdy, jestliže řeší právní otázku, která judikaturou vyšších soudů nebyla vyřešena nebo jejíž výklad se v judikatuře těchto soudů dosud neustálil nebo jestliže odvolací soud posoudil určitou právní otázku jinak, než je řešena v konstantní judikatuře vyšších soudů, tedy představuje-li v tomto směru odlišné řešení této právní otázky.
Posouzení, zdali lze dodatečné ujednání ve smlouvě o dílo uzavřené mezi účastníky, o změně podmínek provedení díla považovat za samostatnou smlouvu nebo za součást smlouvy původní a zda účastníky sjednaná výše ceny díla zahrnuje též daň z přidané hodnoty, je záležitostí konkrétních skutkových okolností daného sporu a nelze je tedy označit za otázky zásadního právního významu ve shora uvedeném smyslu. Zbývající námitky žalovaného směřují k přezkoumání zjištěného skutkového stavu. Proto Nejvyšší soud dospěl v intencích §239 odst. 2 o. s. ř. k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam.
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného.
Nejvyšší soud proto podle §234b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání odmítl pro jeho nepřípustnost.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na ust. §224 odst. 1 a §146 odst. 2, věty první o. s. ř. (per analogiam), neboť žalovaný procesně zavinil, že dovolání bylo odmítnuto.
Náklady dovolacího řízení vzniklé žalobci sestávají ze sazby odměny za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání z 19. 7. 2000) 4.900,- Kč, počítané z tarifní hodnoty zahrnující též příslušenství do doby podání vyjádření (17 % úrok z prodlení v částce 70.667,60 Kč) a z paušální náhrady 75,- Kč podle §7, §8 odst. 1, §11 odst. 1 písm. k) a §13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 8. ledna 2002
JUDr. Ivana Štenglová, v. r.
předsedkyně senátu