ECLI:CZ:NS:2002:29.CDO.2913.2000.1
sp. zn. 29 Cdo 2913/2000-104
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně M. W., podnikatelky, proti žalovanému Ing. L. K., podnikateli, o zaplacení částky 49.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Brno – venkov pod sp. zn. 4 C 450/93, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. února 2000, č. j. 28 Co 494/97 – 82, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně napadeným rozsudkem změnil rozsudek Okresního soudu Brno – venkov ze dne 17. června 1997, č.j. 4 C 450/93 – 56 ve výroku, kterým tento soud zamítl žalobu na zaplacení částky 49.000,- Kč, tak, že uložil žalovanému zaplatit žalobkyni tuto částku do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve výrocích, kterými soud prvního stupně zamítl žalobu, již se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení poplatků z prodlení a rozhodl o nákladech řízení, odvolací soud rozhodnutí okresního soudu zrušil a v tomto rozsahu mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyně uzavřela dne 1. března 1991 se žalovaným „Smlouvu o obchodně-technické činnosti“, jejímž předmětem byla obchodně technická činnost při prodeji výrobků společnosti H. Za provádění těchto služeb se žalovaný zavázal poskytovat žalobkyni fixní odměnu (paušál) ve výši 7.000,- Kč měsíčně. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s tím, že ji každá smluvní strana mohla vypovědět s jednoměsíční výpovědní lhůtou. Kromě toho bylo ve smlouvě ujednáno, že platnost smlouvy končí současně s ukončením platnosti smlouvy o technickém poradenství, uzavřené mezi společností H. C. E. a žalovaným. Se zřetelem k výsledkům dokazování pak odvolací soud uzavřel, že vztah založený uvedenou smlouvou (posuzovaný podle §354 hospodářského zákoníku) trval až do konce ledna 1992. Žalovaný byl tedy i po tvrzeném ukončení smlouvy (po dni 1. července 1991) povinen platit žalobkyni měsíční paušál za provedené práce v měsících červenec až prosinec, a to v celkové výši 49.000,- Kč.
Žalovaný napadl rozsudek odvolacího soudu ve výroku o zaplacení částky 49.000,- Kč, včas podaným dovoláním namítaje, že jsou dány dovolací důvody dle ustanovení §241 odst. 3 písm. c) a d) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). V dovolání podrobně snáší argumenty na podporu tvrzených dovolacích důvodů a požaduje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Podle části dvanácté, hlavy I., bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001. O takový případ jde i v této věci, jelikož rozsudek odvolacího soudu byl vydán dne 16. února 2000.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné pouze za podmínek taxativně uvedených v ustanoveních §237, 238 a 239 o. s. ř.
Vady řízení vyjmenované v §237 odst. 1 o. s. ř., k nimž dovolací soud přihlíží podle §242 odst. 3 o. s. ř. z úřední povinnosti, dovoláním namítány nejsou a ze spisu nevyplývají.
Podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. je přípustné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. To však neplatí ve věcech, v nichž bylo dovoláním napadeným výrokem rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč [srov. §238 odst. 2 písm. a) o. s. ř.].
V posuzovaném případě směřuje dovolání do výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o částce 49.000,- Kč.
Vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavírána mezi podnikateli k podnikatelské činnosti, měly vztahy, vzniklé na jejím základě, z procesního hlediska povahu věcí obchodních.
Jelikož dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodováno o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 50.000,- Kč, není dovolání přípustné ani podle §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Podle ustanovení §239 o. s. ř. pak nemůže být dovolání přípustné již proto, že napadený výrok není výrokem potvrzujícím. Tento závěr sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první o. s. ř.), dovolání podle ust. §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 8. ledna 2002
JUDr. Ivana Štenglová,v.r.
předsedkyně senátu