ECLI:CZ:NS:2002:29.CDO.965.2000.1
sp. zn. 29 Cdo 965/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací rozhodl v právní věci žalobce Mgr. E. L., správkyně konkursní podstaty úpadce A. B., a. s., v likvidaci, proti žalované J. P., zast. advokátkou, o návrhu na nařízení předběžného opatření ve věci o zaplacení 91,398.580,44 Kč s přísl., vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 19 Cm 481/98, k dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 6. 1999, č. j. 5 Cmo 282/98-69, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 17. 6. 1999, č. j. 5 Cmo 282/99-69, potvrdil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 11. 1998, č. j. 19 Cm 481/98-55, jímž tento soud ve sporu o zaplacení 91,398.350,44 Kč s přísl. vydal předběžné opatření, kterým nařídil žalované zdržet se prodeje a darování označených nemovitostí, jakož i jejich zatěžování právy třetích osob; za žalobce pokládal odvolací soud osobu, která žalobu a i návrh na vydání předběžného opatření podala, tedy A. B., a. s., v likvidaci.
V odůvodnění usnesení odvolací soud zejména uvedl, že vycházel z ust. §74 a 102 o. s. ř. a z toho, že žalobce v odvolání osvědčil kopií dopisu žalobce ze dne 31. 7. 1997 adresovaného žalované, že k uvedenému datu odstupuje od úvěrové smlouvy podle ust. §506 obch. zák. Současně v dopise sdělil žalované, že již zřízené zástavní právo tak nezaniká. Posouzení, zda v tomto případě zaniklo odstoupením žalobce od úvěrové smlouvy také zajištění závazků z této smlouvy zástavním právem, závisí od posouzení konkrétních smluvních ujednání předmětných smluv a nelze je provádět v rámci řízení o nařízení předběžného opatření, neboť jde již nad jeho rámec a prejudikovalo by to rozhodnutí ve věci samé. I v případě, že by za podmínek výše uvedených smluv zanikl závazek žalované, je tato jako prodávající v postavení ručitele za splnění závazků kupujícího ze smlouvy o prodeji části podniku a jako ručitel ručí celým svým majetkem včetně výše uvedených nemovitostí. Z prohlášení konkursu na majetek nabyvatele je pak osvědčeno, že je reálné plnění z titulu uvedeného ručení. Samotné jednání žalované, která bez vědomí žalobce prodala část svého podniku a spolu s ním přešel i předmětný závazek z úvěrové smlouvy a následně na majetek společnosti, jejíž část prodala, podala návrh na prohlášení konkursu, vzbuzuje důvodnou obavu, že by v případě dispozice s uvedenými nemovitostmi byl výkon soudního rozhodnutí ohrožen.
Dovoláním ze dne 4. 1. 2000 napadla žalovaná výše uvedené usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu.
V dovolání žalovaná zejména uvedla, že rozhodnutí odvolacího soudu vykazuje vady dle §237 o. s. ř. Na žalobce byl dne 18. 3. 1999 prohlášen konkurs a správkyní konkursní podstaty byla ustanovena Mgr. E. L.. Po prohlášení konkursu se proto již žalobce nemůže bez dalšího účastnit soudního řízení a na straně žalobce tedy vystupovala osoba, která neměla způsobilost být účastníkem řízení.
Kromě toho žalobce předtím, než na něj byl prohlášen konkurs, přihlásil svoji pohledávku v konkursním řízení společnosti I. C., s. r. o., Č. L., vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. K 35/98 a v rámci tohoto řízení byla uzavřena dohoda o vypořádání pohledávky žalobce v plné výši.
Dovolatelka proto navrhuje, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a řízení zastavil.
V podání ze dne 13. 1. 2000 dovolatelka dále navrhla, aby dovolací soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí.
K dovolání žalované se v podání ze dne 22. 2. 2000 vyjádřila správkyně konkursní podstaty úpadce A. B., a. s., v likvidaci a zejména uvedla, že na A. B., a. s., v likvidaci byl dne 18. 3. 1999 prohlášen konkurs a tuto skutečnost sdělila soudu prvního stupně dne 4. 6. 1999 s tím, aby v řízení pokračoval s příslušnou změnou v osobě žalobce, tj. aby nadále bylo pokračováno v řízení s Mgr. E. L., správkyní konkursní podstaty úpadce A. B., a. s., v likvidaci.
Dále uvedla, že v rámci konkursního řízení vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 27 K 35/98 proti společnosti I. C., s. r. o., Č. L. nedošlo k plnému vypořádání pohledávky žalobce a do tohoto konkursního řízení úpadce přihlásil pohledávku ve výši 106,465.390,33 Kč, která byla zjištěna, nikoliv však uspokojena.
Správkyně proto navrhla, aby dovolací soud dovolání žalované zamítl.
V podání ze dne 16. 5. 2000 žalovaná doplnila svoje dovolání, a to na základě vyjádření žalobce k dovolání tak, že jí není známo, proč se správkyně označuje za žalobce, když žalobcem zůstala A. B., a. s., v likvidaci a takto označil účastníka i odvolací soud. Správkyně konkursní podstaty do řízení nevstoupila a nebylo s ní jako s účastníkem jednáno a na tom nic nemění podání žalobce ze 4. 6. 1999, neboť toto podání nemůže měnit okruh účastníků řízení. Ke dni prohlášení konkursu, tj. k 18. 3. 1999, pozbyla A. B., a. s. v likvidaci legitimaci k samostatnému jednání.
Nejvyšší soud posoudil dovolání žalované a konstatoval, že bylo podáno včas, oprávněnou osobou, obsahuje stanovené náležitosti, žalovaná je zastoupena advokátkou a jí bylo dovolání též sepsáno.
Žalovaná napadla usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o nařízení předběžného opatření ve věci o zaplacení 91,398.580,44 Kč s přísl. v celém rozsahu, a to z důvodu vady „dle §237 o. s. ř.“, neboť „na straně žalobce vystupovala osoba, která neměla způsobilost být účastníkem řízení“, protože na žalobce – A. B., a. s., v likvidaci, M. B. - byl dne 18. 3. 1999 prohlášen v řízení vedeném u Krajského obchodního soudu v Praze pod čj. 94 K 78/98-31 konkurs.
Dovolací soud se nejprve zabýval tím, zda je v posuzovaném případě dovolání přípustné z důvodu uváděného dovolatelkou, tj. že na straně žalobce vystupovala osoba, která neměla způsobilost být účastníkem řízení [§237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.].
Ze skutkových zjištění soudů učiněných v předchozím řízení a ze spisového materiálu vyplývá, že usnesením ze dne 18. 3. 1999 byl Krajským obchodním soudem v Praze pod čj. 94 K 78/98-31 prohlášen na A. B., a. s., v likvidaci konkurs, který nabyl účinků dnem 18. 3. 1999.
Podáním ze 4. 6. 1999, které bylo doručeno soudu 11. 6. 1999, správkyně konkursní podstaty soudu sdělila, že na majetek A. B., a. s., v likvidaci byl dne 18. 3. 1999 prohlášen konkurs a současně navrhla, aby soud v řízení pokračoval.
V usnesení ze dne 17. 6. 1999, čj. 5 Cmo 282/99-69, odvolací soud jako žalobce označil A. B., a. s., v likvidaci, M. B., ačkoliv v době vydání rozhodnutí byl na žalobce prohlášen konkurs.
Podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže ten, kdo v řízení vystupoval jako účastník, neměl způsobilost být účastníkem řízení.
Prohlášení konkursu má podle §14 odst. 1 písm. c) zák. č. 328/1991 Sb., v rozhodném znění tj. ve znění zákonů č. 122/1993 Sb., č. 42/1994 Sb., č. 74/1994 Sb., č. 117/1994 Sb., č. 156/1994 Sb., č. 224/1994 Sb., č. 84/1995 Sb., č. 94/1995 Sb., č. 151/1997 Sb., č. 12/1998 Sb. (dále též jen „ZKV“), ten účinek, že se mj. přerušují řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do konkursní podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku a v řízení lze pokračovat mj. na návrh správce a správce se stává účastníkem řízení místo úpadce.
Dovolací soud na základě uvedeného dospěl k závěru, že v daném případě není dán důvod přípustnosti dovolání tvrzený žalovanou, tj. dle ust. §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť prohlášení konkursu nemá ten účinek, že by účastník - úpadce, na jehož majetek byl prohlášen konkurs, ztratil tímto okamžikem způsobilost být účastníkem soudního řízení ve smyslu ust. §19 o. s. ř.; úpadce má i nadále způsobilost mít práva a povinnosti.
V posuzovaném případě dovolací soud dále s ohledem na ust. §242 odst. 3 o. s. ř. neshledal, že by dovolání bylo přípustné z dalších důvodů uvedených v §237 odst. 1 písm. a), c) až g) o. s. ř., i když nebyly výslovně žalovanou v dovolání uvedeny.
Nejvyšší soud proto podle §237 odst. 1, §242 odst. 3 a §243b odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na ust. §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání odmítl pro jeho nepřípustnost.
O nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto v rozhodnutí o věci samé.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 26. března 2002
JUDr. Ing. Jan H u š e k , v. r .
předseda senátu