ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.109.2001.1
sp. zn. 29 Odo 109/2001-66
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce Ing. S. Š., zast. JUDr. P. B., advokátem, proti žalovaným 1) úpadci Z. d. O., a 2) Z. d. V., zast. JUDr. L. Š., advokátkou, o zaplacení 34.251,- Kč s přísl., k dovolání 2) žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 9. 2000, čj. 6 Cmo 272/99 – 51, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. 2) žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady dovolacího řízení ve výši 2.650,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, a to k rukám jeho právního zástupce JUDr. P. B. , advokáta.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 9. 2000, čj. 6 Cmo 272/99-51 změnil rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 19. 4. 1999, čj. 54 Cm 151/96-38 v bodě II. výroku tak, že 2) žalovanému uložil povinnost do 3 dnů zaplatit žalobci 34.251,- Kč se 17 % úrokem z prodlení ročně od 1. 5. 1994 do zaplacení a nahradit náklady řízení ve výši 9.559,50 Kč, společně a nerozdílně s 1) žalovaným, v bodě III. výroku tak, že tento bod vypustil a dále odvolací soud rozhodl o nákladech tohoto řízení. Vůči 1) žalovanému nabyl rozsudek soudu prvního stupně právní moci 1. 6. 1999.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud uvedl, že existoval závazek Z. d. O. vůči žalobci k zaplacení dodaného zboží v žalované částce 34.251,- Kč. Při rozdělení tohoto družstva na 1) a 2) žalovaného nebylo v rozhodnutí o rozdělení určeno, na který subjekt uvedený závazek přešel. Vztah mezi 1) a 2) žalovaným, pokud jde o splnění předmětného závazku, musí být proto posuzován podle §69 odst. 4 obch. zákoníku a žalovaní musí být zavázáni k úhradě žalované částky společně a nerozdílně. Vzhledem k tomu byl proto změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, jak bylo uvedeno výše.
Dovoláním ze dne 8. 11. 2000 napadl 2) žalovaný výše uvedený rozsudek odvolacího soudu s tím, že dovolání je přípustné podle §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále jen „o. s. ř.“) a že rozsudek odvolacího soudu „spočívá na neúplném posouzení věci“.
V podrobnostech pak 2) žalovaný v dovolání zejména uvedl, že Vrchní soud v Praze vycházel ze skutkového stavu, který byl krajským obchodním soudem správně a úplně zjištěn a to tak, že ZD O. při delimitaci majetku vycházelo z odsouhlaseného rozdělení nemovitého majetku, který odpovídal počtu členů družstva a k tomu z rozpisu závazků. Faktura žalobce M. H. na částku 31.500,- Kč, která byla splatná 21. 4. 1993 a další fa č. 127/93 na částku 42.000,- Kč splatná 29. 4. 1993, byla částečně uhrazena 5. 5. 1993 a zbývalo k úhradě pouze 22.428,- Kč. Obě faktury byly správně účtovány ZD O. a k sepsání delimitačního protokolu došlo 30. 1. 1998 se zpětnou účinností k 2. 6. 1993, tj. po splatnosti obou faktur, takže se obě faktury vlastně netýkaly ZD V., ale pouze 1) žalovaného. I když společná členská schůze rozhodla o tom, že na nově vzniklé subjekty přejdou i závazky původního ZD, k faktickému předávání majetku a závazků došlo až v roce 1998. Při rozpisu pohledávek ZD O. nedošlo k převodu pohledávky žalobce na ZD V. ZD V. žádnou naftu nepřevzalo a tato byla spotřebována v ZD O. K fyzickému předání majetku a členů družstva došlo v roce 1993 na členské schůzi a až za 5 let byly provedeny veškeré zápisy a změny ve vlastnictví majetku a závazků nově vzniklého družstva, tedy ZD V. ZD V. nezavinilo nezaplacení faktur, neboť šlo o jiný právní subjekt a proto ani nemůže převzít a nepřevzalo pohledávky věřitele Ing. S. Š. za ZD O., na které je nyní vyhlášen konkurs.
Vzhledem k tomu 2) žalovaný navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a „potvrdil rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze v celém rozsahu“.
V podání ze dne 5. 12. 2000 se k dovolání vyjádřil žalobce a uvedl, že rozsudek odvolacího soudu je správný a navrhl zamítnutí dovolání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací posoudil dovolání žalobce v souladu s bodem 17, hlavy I., části dvanácté zák. č. 30/2000 Sb. podle dosavadních předpisů, tj. podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 a konstatoval, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, obsahuje stanovené náležitosti a dovolatel je zastoupen advokátem a jím bylo dovolání též sepsáno.
V dovolání 2) žalovaný uvedl, že dovolání je přípustné podle ust. §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Dovolání však není podle §238 odst. 2 písm. a) o. s . ř. v tomto případě přípustné ve věcech, u nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč.
Ze spisu je zřejmé, že dovoláním je dotčen výrok uvedený pod bodem I. odst. 1 rozsudku odvolacího soudu, který se mj. týká peněžitého plnění ve výši 34.251,- Kč, jež vyplývá z obchodního závazkového vztahu. Vzhledem k tomu dovolacímu soudu nezbylo než konstatovat, že dovolání proti této části výroku rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §238 odst. 2 písm. a) o. s. ř.
Dovolací soud dále s ohledem na ust. §242 odst. 3 o. s. ř. neshledal, že by dovolání bylo přípustné z důvodu vad řízení uvedených v §237 odst. 1 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti řízení), i když je 2) žalovaný v dovolání neuplatnil.
Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání není přípustné a vzhledem k tomu se již nemohl zabývat věcnými námitkami 2) žalovaného uvedenými v dovolání.
Nejvyšší soud proto podle §238 odst. 2 písm. a), §238a odst. 1 písm. a), §242 odst. 3 a §243b odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na ust. §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. rozhodl tak, že dovolání pro jeho nepřípustnost odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na ust. §224 odst. 1 a §146 odst. 2, 1. větu o. s. ř. tak, že žalovaný je povinen uhradit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení 2.650,- Kč [§7, §11 odst. 1 písm. k), §13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.], neboť procesně zavinil, že dovolání bylo odmítnuto.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný navrhnout výkon rozhodnutí.
V Brně 26. března 2002
JUDr. Ing. Jan Hušek, v. r.
předseda senátu