ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.123.2002.1
sp. zn. 29 Odo 123/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce Z. V., proti žalované „Č.F.O.S. spol. s r.o.“, o zaplacení 664.820,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 46 Cm 344/98, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. září 2001, č.j. 1 Cmo 114/2001-63, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. září 2001, č.j. 1 Cmo 114/2001-63, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze shora označeným usnesením zrušil rozsudek pro zmeškání ze dne 23. listopadu 2000, č.j. 46 Cm 344/98-43, kterým Krajský obchodní soud v Praze uložil žalované zaplatit žalobci 664.820,70 Kč s 19 % úroky z prodlení od 25. dubna 1996 do zaplacení a na náhradu nákladů řízení 57.996,- Kč, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud dospěl na základě listin předložených žalovaným v odvolacím řízení k závěru, že v řízení před soudem prvního stupně nebyla splněna podmínka řádného doručení předvolání právnímu zástupci žalované k prvnímu jednání před soudem prvního stupně, takže nebyly naplněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání obsažené v ustanovení §153b občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř., namítaje nesprávný postup soudu spočívající v odnětí možnosti účastníkovi jednat před odvolacím soudem. Podle jeho názoru odvolací soud pochybil, když využil možnosti dané mu ustanovením §214 odst. 2 písm. h) o. s. ř. a ve věci rozhodl, aniž by nařídil jednání, a neprovedl žádné důkazy blíže objasňující zejména skutečnost, proč nedošlo k vyzvednutí uložené zásilky na poště. Uvedeným pochybením soudu nebylo dovolateli umožněno před soudem jednat a na nedostatky v dokazování upozornit, případně provedení takových důkazů navrhnout. Rovněž poukázal na to, že tzv. fikce doručení podle §47 odst. 2, věty třetí o. s. ř. se v případě advokáta neomezuje pouze na jeho osobu, ale rozšiřuje se i na advokátní koncipienty a další zaměstnance, kteří jsou u advokáta pracovně činní a byli pověřeni přijímáním zásilek a kteří byli v okamžiku doručování v místě doručení přítomni. Podle názoru dovolatele byly naplněny všechny zákonem stanovené předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání a soud prvního stupně nepochybil, když takový rozsudek vydal. Proto navrhl, aby dovolací soud shora označené usnesení Vrchního soudu v Praze zrušil.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání projevila nesouhlas s námitkami dovolatele a navrhla, aby dovolací soud podané dovolání jako nepřípustné odmítl. Podle jejího názoru odvolací soud rozhodl v souladu se zákonem bez nařízení jednání, aniž by tímto postupem žalobci jakkoli znemožnil realizaci jeho procesních práv.
Se zřetelem k době vydání rozsudku soudu prvního stupně se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s body 1., 15. a 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – občanský soudní řád ve znění účinném do 31. prosince 2000.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř., jelikož rozhodnutí, jímž na základě závěru, že podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání nebyly splněny, odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil, je rozhodnutím obsahově měnícím (shodně srov. rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 38/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Jelikož jiné vady nebyly v dovolání namítány a z obsahu spisu nevyplývají, zkoumal dovolací soud, zda řízení před odvolacím soudem bylo postiženo vadou namítanou dovolatelem, tj., zda účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem odvolacího soudu odňata možnost před ním jednat [§237 odst. 1 písm. f) o. s. ř.].
Odnětím možnosti jednat před soudem ve smyslu §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. je takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci těch procesních práv, která mu zákon přiznává. O vadu ve smyslu tohoto ustanovení jde jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv také při rozhodování (srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 27/1998 a 49/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
K projednání odvolání nařídí předseda senátu odvolacího soudu jednání (§214 odst. 1 o. s. ř.). Jednání není třeba podle §214 odst. 2 písm. h) o. s. ř. nařizovat, jestliže odvolání směřuje proti rozsudku pro uznání nebo proti rozsudku pro zmeškání. Možnost rozhodnout o odvolání podaném proti usnesení soudu prvního stupně podle §214 odst. 2 písm. h) o. s. ř. je dána jen tehdy, jestliže odvolací soud rozhoduje bez provádění dokazování (bez zjištění rozhodných skutečností). Přistoupí-li odvolací soud k dokazování (v předmětné věci ke zjišťování skutečností o okolnostech doručení pomocí šetření), musí i v případě uvedeném v §214 odst. 2 písm. h) o. s. ř. nařídit jednání. Využití postupu podle §214 odst. 2 písm. h) o. s. ř. nesmí být na újmu práv, která občanský soudní řád účastníkům poskytuje. Účastníci řízení mají mimo jiné právo být přítomni při výslechu svědků (§126 o. s. ř.), výslechu účastníků (§131 o. s. ř.) či při provádění důkazu listinou (§129 o. s. ř.), jejíž obsah je zaměřen ke zjištění rozhodných skutečností, vyjádřit se k její pravosti či správnosti a k výsledkům provedeného šetření (srov. §123 o. s. ř.). Jestliže odvolací soud takto nepostupuje a při rozhodování o odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně provede zjišťování rozhodných skutečností pomocí šetření novými listinami, aniž nařídí odvolací jednání a aniž dá účastníkům řízení možnost se při tomto jednání k výsledkům provedeného šetření vyjádřit, trpí řízení vadou dle ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. (shodně Nejvyšší soud uzavřel již v usnesení uveřejněném pod číslem 25/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a od této argumentace nevidí důvodu se odchýlit ani v této věci).
Jelikož popsaným způsobem odvolací soud nepostupoval (své rozhodnutí založil na zjištěních z listin, k jejich důkazní síle neměl žalobce příležitost se vyjádřit), je řízení před ním postiženo vadou uvedenou v §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. a jím vydané usnesení, proti němuž dovolání směřuje, není správné. Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), napadené usnesení odvolacího soudu podle §243b odst. 1 zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1, věta druhá a třetí o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 12. září 2002
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu