ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.136.2002.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně: K., p., a. s. , zastoupené , advokátem, proti žalovanému: J. J., zastoupenému, o 19,811.030,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 22 Cm 1748/94, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. září 2001, čj. 9 Cmo 344/2001-131, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni jako soud prvního stupně rozhodl rozsudkem ze dne 27. 4. 2001 čj. 22 Cm 1748/94-113, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4,228.190,- Kč a smluvní pokutu ve výši 0,07 % z této částky za každý den prodlení od 1. 5. 1993 do zaplacení, částku 1,350.000,- Kč a smluvní pokutu ve výši 0,07 % z této částky za každý den prodlení od 14. 7. 1993 do zaplacení, částku 2,723.000,- Kč a smluvní pokutu ve výši 0,07 % z této částky za každý den prodlení od 9. 12. 1993 do zaplacení, to vše do tří dnů od nabytí právní moci tohoto rozsudku (výrok I.). Ve výroku II. rozhodl soud prvního stupně, že ve zbytku, tedy ohledně zaplacení částky 11,518.000,- Kč a smluvní pokuty ve výši 0,07 % za každý den prodlení od 5. 2. 1994 do zaplacení a částky 206.840,- Kč a smluvní pokuty ve výši 0,07 % za každý den prodlení od 17. 3. 1994 do zaplacení se návrh zamítá. Současně soud rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení (výrok III.).
Vrchní soud v Praze shora označeným rozsudkem rozhodl v předmětné věci k odvolání žalovaného, že rozsudek soudu prvního stupně se v bodě I. a III. výroku potvrzuje a dále žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 78.085,- Kč na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání, protože se domnívá, že rozhodnutí dovolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.
Žalovaný snáší právní argumenty pro svůj právní názor a navrhuje, aby napadený rozsudek byl změněn tak, že se žaloba zamítá a žalobkyně je povinna nahradit mu náklady řízení před soudy všech tří stupňů.
Jelikož řízení před soudem prvního stupně bylo dokončeno (a rozhodnutí soudů obou stupňů vydána) po 1. 1. 2001, uplatní se pro dovolací řízení – v souladu s body 1., 15. a 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – občanský soudní řád ve znění účinném od 1. 1. 2001.
Nejvyšší soud jako soud dovolací se musel na prvním místě zabývat přípustností podaného dovolání, poněvadž dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (ust. §236 odst. 1 občanského soudního řádu, dále též „o. s. ř.“). I když dovolatel výslovně na přípustnost dovolání podle příslušných ustanovení občanského soudního řádu neodkazuje, lze ze znění dovolání dovodit, že má na mysli přípustnost dovolání podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tj. případ, kdy dovolání je přípustné proti rozsudku (případně usnesení) odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle ust. §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázka v rozporu s hmotným právem.
Dovolací soud dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nelze dovodit, že napadené rozhodnutí má v meritu věci po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a §237 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolatelem předestřené otázky mají význam pouze pro projednávanou věc, když dovolatel napadá hodnocení konkrétních okolností posuzovaného případu. Dovolání proto není podle cit. ustanovení přípustné a dovolací soud je tudíž jako nepřípustné odmítl (ust. §218 písm. c) ve vazbě na §243b odst. 5 věta první o. s. ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení má oporu v ust. §146 odst. 3 o. s. ř. Dovolateli náhrada těchto nákladů nenáleží, žalobkyni pak podle obsahu spisu náklady v tomto řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 11. září 2002
JUDr. František Faldyna, CSc., v.r.
předseda senátu