ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.194.2001.1
sp. zn. 29 Odo 194/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce I. M., proti žalovanému M. N., o zaplacení 45.433,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 6 C 36/98, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. října 2000, č. j. 13 Co 649/99 - 103, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Klatovech rozsudkem ze dne 30. dubna 1999, č. j. 6 C 36/98 - 74, uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 45.433,20 Kč s patnáctiprocentním úrokem z prodlení od 15. července 1997 do zaplacení, maje za to, že účastníci uzavřeli smlouvu o dílo, na jejímž základě se žalobce zavázal zhotovit pro žalovaného přehybky v dohodnutém počtu (konkrétně 5000 přehybek malých a 500 přehybek velkých měsíčně) za dohodnutou cenu. Žalovaný tím, že vyrobené přehybky neodebral ani je žalobci nezaplatil, porušil povinnost ze závazkového vztahu a způsobil tak žalobci škodu.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 4. října 2000, č. j. 13 Co 649/99 - 103, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl. Podle odvolacího soudu z provedených důkazů vyplynulo, že účastníci si sjednali rámcovou smlouvu o dílo, podle které jednotlivé dodávky byly prováděny po předchozím upřesnění množství a skladby dodávaných přehybek. Žalobce pak neunesl důkazní břemeno o tom, že smlouva o dílo byla uzavřena na dobu časově neomezenou a že žalovanému vznikla povinnost zaplatit objednaný předmět smlouvy.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce včas dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. (ve znění účinném od 1. ledna 2001), s tím, že je dán dovolací důvod dle ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř (ve znění účinném od 1. ledna 2001), jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání snáší argumenty na podporu závěru o existenci uplatněného dovolacího důvodu a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001). O takový případ jde i v této věci, jelikož rozsudek odvolacího soudu byl vydán před 1. lednem 2001.
Dovolání není přípustné.
Dle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti rozsudku upravují ustanovení §237, §238 a §239 o. s. ř. Zmatečnostní vady ve smyslu §237 o. s. ř., jež dovolací soud posuzuje z úřední povinnosti, nebyly v dovolání namítány a z obsahu spisu se nepodávají a dovolání není přípustné ani dle §238 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nebo dle §239 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu bylo rozhodnutím měnícím a nikoliv potvrzujícím.
Zbývá posoudit přípustnost dovolání dle ustanovení §238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. Podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Neplatí to však ve věch, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč (srov. §238 odst. 2 písm. a/ o. s. ř.).
Dovoláním napadený rozsudek se týkal (jen) částky 45.433,20 Kč s příslušenstvím (přičemž se k příslušenství pohledávky nepřihlíží - srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 62/98 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a předmětná věc je věcí obchodní.
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. usnesením odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 věty první o. s. ř. (per analogiam), když žalobci, který z procesního hlediska zavinil odmítnutí dovolání, právo na jejich náhradu nevzniklo a žalovanému v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly. Za součást dovolacích nákladů dovolatele přitom Nejvyšší soud nepokládal přeplatek na zaplaceném soudním poplatku z dovolání v rozsahu 820,- Kč. Podle položky 18 písm. a/ Sazebníku poplatků (přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném ke dni zahájení dovolacího řízení, tj. k 16. lednu 2001, totiž soudní poplatek z dovolání v projednávané věci činí 1.000,- Kč a nikoli uhrazených 1.820,-Kč). Přeplatek poplatku vrátí dovolateli soud prvního stupně.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. června 2002
JUDr. Zdeněk K r č m á ř , v. r.
předseda senátu