ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.200.2001.1
sp. zn. 29 Odo 200/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací rozhodl v právní věci žalobce M. G., zast., advokátem, proti žalovanému 1) H. – P., v.o.s., zast., advokátem, a žalovanému 2) B. – H. – P., a.s., o zaplacení 318.176,- Kč s přísl., vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 38 Cm 198/98, k dovolání 1) žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29.12.20000, č.j. 2 Cmo 137/2000-128, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29.12.2000, č.j. 2 Cmo 137/2000-128, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 29.12.2000, č.j. 2 Cmo 137/2000-128 zastavil řízení o odvolání a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
V odůvodnění svého usnesení odvolací soud zejména uvedl, že 1) a 2) žalovaný podali proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18.11.1999, č.j. 38 Cm 198/98-87 odvolání, které nemělo náležitosti podle §205 o. s. ř.
Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 23.2.2000, č.j. 38 Cm 198/99-111 žalované vyzval, aby vady odvolání odstranili a poučil je o možnosti zastavení řízení, nebudou-li vady odvolání ve stanovené lhůtě odstraněny. Žalovaní na výzvu soudu nereagovali.
Odvolací soud žalované a obecného zmocněnce PhDr. B. znovu usnesením ze dne 9.8.2000 vyzval k odstranění vad odvolání a k předložení plné moci 1) žalovaným pro uvedeného obecného zmocněnce, s příslušným poučením. Žalovaný 1) zaslal odvolacímu soudu plnou moc pro obecného zmocněnce, vady odvolání spočívající v tom, že nebylo uvedeno, v čem je spatřována nesprávnost rozhodnutí či postupu odvolacího soudu a čeho se odvolatelé domáhají však do doby vydání rozhodnutí odvolacího soudu odstraněny nebyly.
Vzhledem k tomu že žalovaní své odvolání nedoplnili a pro tento nedostatek nebylo možné v odvolacím řízení pokračovat, odvolací soud podle §36c, §211 a §43 odst. 2 o. s. ř., ve znění účinném do 31.12.2000 řízení zastavil.
Dovoláním bez data, podaným v podatelně soudu dne 2.2.2002 napadl 1) žalovaný usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29.12.2000 č.j. 2 Cmo 137/2000-128 v celém rozsahu.
V dovolání 1) žalovaný zejména uvedl, že dovolání je přípustné podle §238a odst. 1 písm. f) o. s. ř., ve znění účinném do 31.12.2000 (dále jen „o. s. ř.“) a podával ho z důvodů dle ust. §241 odst. 3 písm. b) o. s. ř. Odvolací soud dospěl pak podle 1) žalovaného k nesprávnému závěru, že odvolání žalovaného 1) nemá potřebné náležitosti, a že odvolání nebylo doplněno ani po výzvě soudu a proto nelze v odvolacím řízení pokračovat, a tím zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Ust. §205 o. s. ř. řadí mezi náležitosti odvolání to, aby odvolatel uvedl, v čem spatřuje nesprávnost napadeného rozhodnutí a čeho se dovolává, k jejichž doplnění byl 1) žalovaný vyzván. Odvolatel se v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 20.10.1998, sp. zn. 21 Cdo 60/98 domnívá, že „je-li z odvolání zřejmé, které rozhodnutí a v jakém rozsahu odvolatel napadá, nebrání neuvedení údajů o tom, v čem je spatřována nesprávnost rozhodnutí nebo postup soudu prvního stupně a čeho se odvolatel domáhá, dalšímu pokračování odvolacího řízení“.
Žalovaný 1) proto navrhuje, aby dovolací soud zrušil uvedené usnesení odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
V podání ze dne 13.4.2001 se k dovolání 1) žalovaného vyjádřil žalobce s tím, že dovolání považuje za nedůvodné. Odvolání podle žalobce nemělo náležitosti dle ust. §42 odst. 4 a §205 odst. 1 o. s. ř. a vady odvolání bránily věc v odvolacím řízení projednat.
V odvolání nebyl podle žalobce specifikován rozsah, v jakém byl rozsudek soudu prvního stupně napadán, neboť bylo ukládáno peněžité plnění a 1) žalovaného se dotýkaly tři výroky rozsudku.
Žalobce proto navrhuje, aby dovolání 1) žalovaného bylo zamítnuto a byly mu přiznány náklady dovolacího řízení.
Dále žalobce ve vyjádření uvedl, že pochybnosti vzbuzuje, kdo odvolání podal, neboť listina označená jako odvolání je označena jako odvolání 1) a 2) žalovaného, zast. PhDr. R. B., který tuto listinu podepsal. Podle razítka a označení v textu uvedený zástupce zjevně jednal za 2) žalovaného. Podpis osoby jednající za 1) žalovaného chyběl. Pokud odvolací soud vyzval k doložení zmocnění, je nutné zabývat se přesným okamžikem vzniku dodatečného zmocnění 1) žalovaným a vše naznačuje, že v době podání odvolání zastoupení neexistovalo. Lze proto mít oprávněné pochybnosti o tom, zda 1) žalovaný vůbec odvolání podal, což by znamenalo, že řízení ohledně 1) žalovaného skončilo právní mocí prvostupňového rozsudku a dovolání 1) žalovaného by bylo nepřípustné a mělo by být odmítnuto.
Nejvyšší soud s ohledem na bod 17., hlavu I., část dvanáctou přechodných ustanovení zák. č. 30/2000 Sb. dovolání projednal a rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000.
Podle §240 odst. 1 a §241 odst. 1 a 2 o. s. ř. dovolací soud konstatoval, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatel je zastoupen advokátem a jím bylo dovolání též sepsáno.
Dovolání je přípustné podle §238a odst. 1 písm. f) o. s. ř., neboť odvolací řízení bylo zastaveno.
V dovolání uplatněným dovolacím důvodem je podle 1) žalovaného vada řízení spočívající v tom, že odvolací soud nesprávně posoudil chybějící náležitosti odvolání jako takové, které brání pokračování v řízení, přičemž tuto vadu podřadil pod ust. §241 odst. 3 písm. b) o. s. ř.
Podle §241 odst. 3 písm. b) o. s. ř. lze dovolání podat mj. z důvodu, že řízení je postiženou jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, tj. jinou vadou než uvedenou v §237 odst. 1 o. s. ř. O jinou vadu řízení ve smyslu ust. §241 odst. 3 písm. b) o. s. ř. jde zejména tehdy, vychází-li rozhodnutí odvolacího soudu z neúplně nebo nesprávně zjištěného skutkového vztahu, zejména nebyl-li při dokazování dodržen zákonem stanovený postup, nebo nebyl-li proveden navržený důkaz rozhodný pro posouzení věci apod.
Z uvedeného je zřejmé, že dovolatelem tvrzená a popsaná vada řízení není vadou řízení ve smyslu ust. §241 odst. 3 písm. b) o. s. ř., tj. jinou vadou, ale jedná se o právní posouzení toho, zda odvolání, které nebylo ani po výzvě soudu doplněno a nemělo náležitosti podle ust. §205 odst. 1 o. s. ř., umožňovalo či nikoliv pokračovat v odvolacím řízení. V úvahu proto přichází dovolací důvod podle ust. §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. a to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném posouzení věci.
Tento dovolací důvod však 1) žalovaný v dovolání odkazem na příslušné ustanovení neuplatnil, ale fakticky tuto vadu v dovolání popsal, i když ji nesprávně právně kvalifikoval.
Dovolací soud se proto dále zabýval tím, zda odvolací soud správně právně posoudil, jestli výše popsané vady odvolání bránily či nikoliv v pokračování řízení.
Je-li z odvolání zřejmé, které rozhodnutí a v jakém rozsahu je odvolatelem napadáno, není neuvedení údaje o tom, v čem je spatřována nesprávnost rozhodnutí soudu prvního stupně, popř. údaje čeho se odvolatel domáhá, takovým nedostatkem, jenž by bránil v dalším pokračování odvolacího řízení. Odvolací soud pak podle §212 odst. 1 o. s. ř. věc projedná v rozsahu, v němž se odvolatel domáhá přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně a není přitom vázán důvody odvolání ani odvolacími návrhy (§212 odst. 3 a 4 o. s. ř.).
Pokud v daném případě odvolací soud zastavil odvolací řízení proto, že odvolatel neodstranil po výzvě soudu vady odvolání spočívající v tom, že v odvolání nebylo uvedeno, v čem je spatřována nesprávnost napadeného rozsudku a čeho se odvolatel domáhá a pro tyto vady odvolání nelze v řízení pokračovat, je tento právní názor odvolacího soudu, a to s ohledem na výše uvedené, nesprávný.
Dovolacímu soudu nezbylo než konstatovat, že dovolání 1) žalovaného je důvodné.
Nejvyšší soud proto podle §205 odst. 1, §212 a §243b odst. 1 a 2 o. s. ř. usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu o tom, že odvolání žalovaného lze věcně přezkoumat je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 o. s. ř.).
O nákladech řízení, včetně nákladů dovolacího řízení, bude rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1, 3. věta o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 11. prosince 2002
JUDr. Ing. Jan Hušek, v.r.
předseda senátu