ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.224.2002.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce K. U., proti žalovanému Z. d. Ú., o zaplacení částky 743.621,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 10 C 273/94, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 18. října 2001, čj. 40 Co 162/2000-685, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem odvolací soud z části změnil rozsudek Okresního soudu v Šumperku ze dne 3. prosince 1999, čj. 10 C 273/94-515, kterým soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 743.621,- Kč s příslušenstvím, tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobci částku 195.858,- Kč s 3% úrokem od 21. července 1992 do zaplacení. Dále odvolací soud nepřipustil změnu žaloby a rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně a před soudem odvolacím.
Žalovaný podal proti rozsudku odvolacího soudu podáním ze dne 5. března 2002 dovolání, které bylo dne 8. března 2002 odevzdáno poště k doručení. Dne 12. března 2002 bylo toto dovolání doručeno Nejvyššímu soudu.
Žalobce ve svém vyjádření k dovolání ze dne 14. 7. 2002 uvádí, že dovolání bylo podáno opožděně, a je proto bezpředmětné. Přesto doporučuje, aby Nejvyšší soud dovolání vyhovil, neboť dle žalobce odvolací soud nesprávně aplikoval ustanovení čl. 10 Ústavy České republiky a další související ustanovení Listiny základních práv a svobod a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 - dále též jen „o.s.ř.“). O takový případ jde i v projednávané věci, když odvolací soud věc projednal a rozhodl podle občanského soudního řádu účinného do 31. prosince 2001.
Podle §240 odst. 1 o.s.ř. může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty k podání dovolání nelze prominout, lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (§240 odst. 2 o.s.ř.).
Rozsudek odvolacího soudu byl, jak vyplývá z doručenky založené ve spisu (čl. 695), žalovanému (jeho zástupci) doručen dne 28. ledna 2002. Téhož dne byl rozsudek doručen i žalobci a nabyl právní moci.
Ve smyslu ustanovení §57 odst. 2 o.s.ř. byl posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání 28. únor 2002 (čtvrtek). Dovolání podané žalovaným – přes výslovné poučení odvolacího soudu o zákonné jednoměsíční lhůtě - až 8. března 2002, je tedy opožděné.
Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. opožděné dovolání odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 4, 224 odst.1 a §146 odst. 2 věty první o.s.ř. (per analogiam), neboť žalovaný, který z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalobci v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 10. září 2002
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu