ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.256.2002.1
sp. zn. 29 Odo 256/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobců a) Ing. V. K. a b) M. K., proti žalovanému B. d. Č. v. P., o neplatnost usnesení členské schůze a o uložení povinnosti uzavřít smlouvu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 1 Cm 31/93, o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. října 2001, čj. 14 Cmo 17/2001-85, takto:
I. Dovolání se odmítají.
II. Každý žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení společně a nerozdílně částku 4.125,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám právního zástupce žalovaného.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. března 2001, čj. 1 Cm 31/93-49, prohlásil za neplatné usnesení členské schůze B. d. Č. v. P. 6 (dále jen „družstvo“) ze dne 9. prosince 1992 o vyloučení žalobce a) z družstva, zamítl návrh v části požadující totéž ve vztahu k žalobkyni b) a vyhověl žalobě na nahrazení projevu vůle družstva s uzavřením smlouvy o bezplatném převodu garáže do vlastnictví žalobců. Dále rozhodl o nákladech řízení.
Vrchní soud v Praze k odvolání družstva v záhlaví uvedeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl jak návrh na vyslovení neplatnosti napadeného usnesení členské schůze družstva ve vztahu k žalobci a) tak návrh na nahrazení projevu vůle.
Žalobci podali proti rozsudku odvolacího soudu podáním ze dne 19. prosince 2001 dovolání, které bylo (jak vyplývá z razítka pošty) dne 3. ledna 2002 předáno poště k doručení.
Podle části dvanácté hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (jak tomu bylo v i v této věci vzhledem k ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 13. zákona č. 30/2000 Sb.) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 - dále též jen „o.s.ř.“).
Podle §240 odst. 1 o.s.ř. může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty k podání dovolání nelze prominout, lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (§240 odst. 2 o.s.ř.).
Usnesení odvolacího soudu bylo, jak vyplývá z doručenky založené ve spisu u č. l. 91, žalobcům (jejich zástupci) doručeno dne 8. listopadu 2001. Převzetí je na doručence potvrzeno podpisem a otiskem razítka advokáta žalobců. Téhož dne usnesení nabylo právní moci.
Ve smyslu ustanovení §57 odst. 2 o.s.ř. byl posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání 10. prosince 2001 (pondělí). Dovolání podané žalobci až 3. ledna 2002 je tedy opožděné.
Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. opožděné dovolání odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 4, 224 odst.1 a §146 odst. 2 věty první o.s.ř. (per analogiam), neboť žalovaní z procesního hlediska zavinili, že dovolání bylo odmítnuto. Žalovanému tak vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Náklady žalovaného sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 4.050,- Kč (výše odměny je určena podle ustanovení §15, §14 odst. 1, §10 odst. 3, §7 písm. e/ a g/ a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb.) a jedné náhrady paušálních výdajů po 75,- Kč (dle vyhlášky č. 177/1996 Sb.), celkem tedy 4.125,- Kč, to vše ve vztahu ke každému z žalobců.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 6. listopadu 2002
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu