ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.266.2002.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce M. a.s., proti žalované R. spol. s r.o., o 436.650,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 24 Cm 38/2000, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. října 2001, č. j. 1 Cmo 55/2001 – 38, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Výše označeným usnesením Vrchní soud v Praze jako soud odvolací odmítl odvolání žalované do rozsudku pro zmeškání Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 31. 5. 2000, č. j. 24 Cm 38/2000 - 21, protože jej shledal opožděným.
Vrchní soud v Praze při posuzování podmínky včasného podání odvolání vycházel z části dvanácté, hlavy I., bodu 15. zák. č. 30/2000 Sb. a posuzoval ji podle občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) ve znění platném do 31. 12. 2000. Ze spisu odvolací soud zjistil, že odvoláním napadený rozsudek pro zmeškání byl žalované doručován dvakrát, tedy opakovaně, a to do vlastních rukou (tzv. modrou doručenkou) na adresu sídla společnosti – L. 319, P. 4. První zásilka byla soudu vrácena dne 9. 6. 2000, druhá dne 3. 7. 2000. Po vyžádání úplného výpisu z obchodního rejstříku (dále též jen „OR“), vedeného Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka 9120, odvolací soud zjistil, že žalovaná byla do OR zapsána dne 24. 4. 1992 se sídlem v P. 4, L. 320, přičemž toto sídlo bylo dne 21. 12. 1998 vymazáno a k témuž dni bylo zapsáno sídlo P. 4, L. 319. Protože soudu nebyla známa jiná adresa žalované než uvedená v OR, nemohl učinit odvolací soud jiný závěr, než postupem podle ust. §48 odst. 2 o. s. ř. považovat rozsudek soudu prvního stupně za doručený dne 6. 7. 2000 a odvolání podané žalovanou dne 11. 12. 2000 považovat za opožděné.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání s tím, že by dovolací soud měl dospět k závěru, že napadené rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce zásadní význam podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Již v odvolání žalovaná totiž uváděla, proč neměl být vydán rozsudek pro zmeškání a že ze stejného důvodu bylo odvolání podáno opožděně. Jednalo se o skutečnost, která je zcela běžná, a to, že u žalované došlo ke změně sídla, kterou dosud obchodní rejstřík neprovedl. Všechny písemnosti byly doručovány na staré sídlo společnosti, přestože nové sídlo bylo žalobci a následně i soudu známo.
Vedle toho dovolatelka nesouhlasí s tím, že žalobci vzniklo právo na zaplacení žalované částky. Soud vycházel z mylného předpokladu, že mezi stranami došlo ke splnění povinnosti provést dílo a k jeho písemnému předání a převzetí předávacím protokolem ze dne 28. 1. 1999. Tyto skutečnosti dovolatelka podrobněji objasňuje a navrhuje, aby bylo usnesení Vrchního soudu zrušeno a vráceno k projednání odvolání.
Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001). Odvolací soud postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001 a stejně postupoval i soud dovolací.
Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupeným advokátem a splňuje formální i obsahové znaky předepsané ustanovením §241 odst. 2 o. s. ř. a je přípustné podle ust. §238a odst. 1 písm. e) o. s. ř.; není však důvodné.
Z ustanovení §48 o. s. ř. vyplývá, že písemnosti, které jsou určeny orgánům nebo právnickým osobám, doručují se pracovníkům oprávněným za orgány nebo právnické osoby přijímat písemnosti. Není-li jich, doručuje se písemnost, která je určena do vlastních rukou, tomu, kdo je oprávněn za orgán nebo organizaci jednat, ostatní písemnosti kterémukoli jejich pracovníku, který písemnosti přijme (odstavec 1). Jestliže se nepodaří doručit právnické osobě písemnost jí určenou ani při opakovaném pokusu o doručení na adresu jejího sídla uvedenou v obchodním či jiném rejstříku a jiná její adresa není soudu známa, považuje se třetí den od vrácení nedoručené zásilky soudu za den doručení, i když adresát se o něm nedozvěděl (odstavec 2).
Procesní úprava zde navazuje na zásadu závaznosti údajů v obchodním rejstříku či jiném rejstříku, přičemž vychází z toho, že soud nejprve právnické osobě (zpravidla) doručuje písemnost na adresu uvedenou v žalobě. Vrátí-li se zásilka jako nedoručitelná, soud zjistí, jaká je adresa této právnické osoby v obchodním nebo jiném rejstříku (např. v rejstříku obecně prospěšných společností, v rejstříku ministerstva vnitra), a doručí znovu na adresu uvedenou v tomto rejstříku. Je-li adresa uvedená v rejstříku totožná s tou, na kterou soud doručoval podle údajů v žalobě, platí již nyní, že třetí den od vrácení nedoručené zásilky zpět soudu se považuje za den doručení. Byla-li adresa, na kterou soud poprvé doručoval podle údajů v žalobě jiná, než adresa sídla uvedená v obchodním či jiném rejstříku, jsou podmínky náhradního doručení splněny, jestliže se opakovaně, tj. dvakrát, vrátila jako nedoručitelná zásilka odeslaná na tuto adresu. Jestliže je soudu z úřední činnosti známa (aniž by po ní měl povinnost jakkoliv pátrat) jiná adresa sídla právnické osoby, než uvedená v rejstříku, doručí písemnost na tuto adresu. Vrátí-li se i tato zásilka jako nedoručitelná, platí fikce náhradního doručení na adresu v obchodním či jiném rejstříku. Úprava u právnických osob - bez zřetele na faktický stav - upřednostňuje co do účinků doručení jim adresovaných písemností stav zápisu v obchodním či jiném rejstříku.
Z obsahu spisu (č. l. 24, 25) vyplývá, že rozsudek soudu prvního stupně byl žalované vždy doručován na její adresu uvedenou v obchodním rejstříku. Po druhém (první marný pokus byl dne 8. 6. 2000) marném pokusu o doručení ze dne 30. 6. 2000, byla zásilka dne 3. 7. 2000 vrácena zpět soudu. Dne 6. 7. 2000 (třetí den od vrácení nedoručené zásilky soudu) se tedy považuje za den doručení rozsudku soudu prvního stupně. Odvolání ze dne 11. 12. 2000 bylo proto žalovanou podáno opožděně.
Z žádné listiny, založené ve spise, nebyla soudu prvního stupně jiná adresa žalované známa a tvrzení dovolatelky, že ke změně zápisu sídla nedošlo pro průtahy způsobené rejstříkovým soudem je z hlediska aplikace §48 odst. 2 o. s. ř. právně nerozhodná. O jiné adrese za účelem doručování (L. č. 8, PO BOX …, … P. 47 B.) se zmiňuje žalovaná teprve v písemném odůvodnění odvolání (srov. č. l. 34).
V dané věci tak není naplněn žádný dovolací důvod podle ust. §241 odst. 3 o. s. ř.
V důsledku uvedeného se již dovolací soud nezabýval věcnými důvody uvedenými v dovolání.
Podle ust. §242 odst. 3 o. s. ř. je dovolací soud povinen i bez návrhu přihlédnout k vadám uvedeným v §237 o. s. ř. a k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Protože takové vady se z obsahu spisu nepodávají, nezbylo, než dovolání žalované jako nedůvodné zamítnout (§243b odst. 1, věta před středníkem o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na ust. §224 odst. 1, §142 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná neměla v dovolacím řízení úspěch a žalobci, podle obsahu spisu, v řízení o dovolání náklady, na jejichž náhradu by měl právo, nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 10. září 2002
JUDr. František F a l d y n a , CSc. , v. r.
předseda senátu