ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.320.2002.1
sp. zn. 29 Odo 320/2002-78
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce D. v. V. v Č. „v likvidaci“, proti žalované K. M., o zaplacení částky 239.310,30 Kč, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp.zn. 7 C 193/97, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. května 2001, čj. 17 Co 339/99-56, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Okresního soudu v Lounech ze dne 1.7.1999, čj. 7 C 193/97-32, kterým soud prvního stupně jednak uložil žalované zaplatit žalobci částku 235.522,- Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku a dále ve zbytku žalobu zamítl.
Žalovaná podala proti rozsudku odvolacího soudu včas dovolání s tím, že soud prvního stupně při jednání dne 1.7.1999 jednal s žalobcem i přesto, že neměl procesní způsobilost, neboť byl dne 28.6.1999 vymazán z obchodního rejstříku a zároveň, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení. Konkrétně namítá, že subjekt uvedený v rozsudku soudu prvního stupně jako žalobce v době rozhodování tohoto soudu již právně neexistoval a navíc ani nebyl v rozsudku označen identifikačním číslem. Odvolací soud se pak touto skutečností nezabýval a bez návrhu žalobce změnil jeho označení na D. v. V. v Č. „v likvidaci“ a označil jej IČ 14. Dále dovolatelka namítá, že odvolací soud nesprávně právně posoudil platnost smlouvy o leasingovém pronájmu prasat ve výkrmu a uznání dluhu. S ohledem na výše uvedené dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17., zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001 - dále též jen „o.s.ř.“). Tak tomu bylo i v tomto případě, neboť odvolací soud věc ve shodě s bodem 15., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb. rovněž projednal a rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001, jak výslovně zmínil v odůvodnění rozsudku.
Dovolání není přípustné.
Dle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. V případě dovolání směřujícího proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu lze obecně přípustnost dovolání opřít o ustanovení §237, 238 odst. 1 písm. b) o.s.ř. nebo o ustanovení §239 o.s.ř.
O případ podřaditelný ustanovení §238 odst. 1 písm. b) o.s.ř. nejde, neboť potvrzený rozsudek soudu prvního stupně je prvním rozsudkem tohoto soudu ve věci.
Podle §239 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit i bez návrhu. V tomto případě však odvolací soud přípustnost dovolání nevyslovil. Přípustnost dovolání tak nelze opřít o ustanovení §239 odst. 1 o.s.ř. a zbývá posoudit, zda ji lze dovodit z ustanovení §239 odst. 2 o.s.ř.
Podle §239 odst. 2 o.s.ř. nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. V tomto případě však žalovaná návrh, který je podmínkou pro uplatnění přípustnosti dle §239 odst. 2 o.s.ř., nepodala.
Zbývá tedy posoudit podmínky přípustnosti určené v ustanovení §237 o.s.ř. Žalovaná ve svém dovolání výslovně odkazuje na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., když dovozuje, že žalobce uvedený v rozsudku soudu prvního stupně neměl v době vyhlášení rozsudku procesní způsobilost, neboť byl vymazán z obchodního rejstříku. Z výpisu z obchodního rejstříku je zřejmé, že dne 28.6.1999 byl do obchodního rejstříku zapsán vstup žalobce do likvidace. Nedošlo tedy k výmazu žalobce z obchodního rejstříku, ale pouze k zápisu jeho vstupu do likvidace. V souvislosti s tím bylo jeho obchodní jméno (nyní obchodní firma) doplněno o dovětek „v likvidaci“ a odvolací soud proto uvedl v záhlaví svého rozsudku nové obchodní jméno. Tato skutečnost však nemá žádný vliv na právní subjektivitu žalobce ani na jeho procesní způsobilost. Společnost (družstvo) totiž vstupem do likvidace nezaniká. K zániku společnosti (družstva) dochází ke dni výmazu z obchodního rejstříku (§68 odst. 1 obchodního zákoníku), k čemuž, jak je zřejmé z výše uvedeného, v případě žalobce nedošlo. Řízení tedy vadou uvedenou v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. netrpí a dovolání podle tohoto ustanovení přípustné není. Další vady řízení uvedené v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., k nimž je povinen dovolací soud přihlížet z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o.s.ř.) a jejichž existence činí zmatečným (s výjimkami zakotvenými v §237 odst. 2 o.s.ř.) každé rozhodnutí odvolacího soudu, dovoláním namítány nejsou a z obsahu spisu rovněž nevyplývají.
Nejvyšší soud proto, aniž by nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), dovolání podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř. usnesením odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 4, §224 odst.1 a §146 odst. 2 věty první o.s.ř. (per analogiam), neboť žalovaná, která z procesního hlediska zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalobci v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. října 2002
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu