ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.338.2002.1
sp. zn. 29 Odo 338/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně L., a.s., proti žalovanému F. n. m. České republiky, o určení neplatnosti zrušení vítězství v obchodní veřejné soutěži, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 30 Cm 321/99, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 31. října 2001, čj. 1 Cmo 232/2000 – 41, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Výše označeným rozsudkem Vrchní soud v Praze jako soud odvolací potvrdil rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 15. 5. 2000, č. j. 30 Cm 321/99 – 16, kterým byla zamítnuta žaloba o určení neplatnosti zrušení vítězství žalobkyně v obchodní veřejné soutěži o nejvhodnější návrh na uzavření smlouvy o prodeji privatizovaného majetku státního podniku S. l. l. T. za kupní cenu 301,000.100,- Kč žalovaným dle dopisu č. j. 940/760/98/Sv ze dne 22. 5. 1998 a rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (podáním datovaným 6. 3. 2002) dovolání, které podala osobně u soudu prvního stupně dne 7. 3. 2002. Napadený rozsudek podle dovolatelky spočívá na nesprávném právním posouzení věci, zejména pak v otázce údajného nedostatku naléhavého právního zájmu žalobce na určení. V dovolání, které podrobně odůvodňuje, žalobkyně navrhuje zrušit rozsudky soudů obou stupňů.
Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001, dále též jen „o. s. ř.“).
Přestože napadené rozhodnutí bylo vydáno 31. 10. 2001, Nejvyšší soud je (ve shodě s výše uvedeným) povinen projednat i dovolání v této věci a rozhodnout o něm podle občanského soudního řádu, ve znění účinném před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., tj. účinném do dne 31. 12. 2000. Odvolací soud postupoval rovněž podle uvedeného znění o. s. ř., jak vyplývá i z poučení o dovolání uvedeného v závěru odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu.
Projednáním dovolání a rozhodnutím o něm podle dosavadních právních předpisů ve smyslu části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb. se rozumí nejen např. posuzování podmínek řízení, jakož i vymezení náležitostí písemného vyhotovení rozhodnutí (včetně toho, že v záhlaví usnesení se neuvádí složení senátu); podle dosavadních právních předpisů soud zkoumá (jako součást procesu projednání a rozhodnutí o dovolání) též včasnost dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (shodný závěr formuloval Nejvyšší soud např. v usnesení uveřejněné pod číslem 70/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a Ústavní soud v usneseních ze dne 2. ledna 2002, sp. zn. I ÚS 660/01, ze dne 24. ledna 2002, sp. zn. IV. ÚS 560/01, jakož i ze dne 29. dubna 2002, sp. zn. I. ÚS 88/02).
Podle §240 odst. 1 o. s. ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty k podání dovolání nelze prominout, lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (§240 odst. 2 o. s. ř.).
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen zástupci žalobkyně dne 8. 1. 2002 (č. l. 47); rozhodnutí nabylo právní moci téhož dne (doložka právní moci na č. l. 41).
Ve smyslu ustanovení §57 odst. 2 o. s. ř. byl posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání den 8. 2. 2002 (pátek). Poněvadž ze spisu nevyplývá, že by bylo dovolání doručeno soudu dříve než podáním osobně k soudu prvního stupně dne 7. 3. 2002 (razítko na č.l. 49), je tedy opožděné (po uplynutí lhůty k podání dovolání bylo ostatně i vyhotoveno).
Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. opožděné dovolání odmítl.
Dovolatelka z procesního hlediska zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, u žalovaného však žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení zjištěny nebyly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 2, věty první (per analogiam), §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o. s. ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 9. října 2002
JUDr. František F a l d y n a, CSc., v. r. předseda senátu