ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.353.2001.1
sp. zn. 29 Odo 353/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr.Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce P. e., a.s., proti žalovanému J. H., o 299.556,80 Kč s přísl., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 9 Cm 119/99, k dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24.1.2001, č.j. 2 Cmo 145/2000-56 takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 24.1.2001, č.j. 2 Cmo 145/2000-56, změnil rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 5.1.2000, č.j. 9 Cm 119/99-40 tak, že žalobu o zaplacení 299.556,80 Kč s přísl. zamítl a dále rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
V odůvodnění svého rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že přihlášku z 12.7.1993 k odběru elektřiny podepsal žalovaný a sporným je, zda jednal jako osoba oprávněná jednat za P., spol. s r.o., P. 6 – V., popř. jako zaměstnanec – vedoucí prodejny potravin na adrese uvedené v přihlášce nebo jako fyzická osoba.
Odvolací soud s ohledem na výpis z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddíl C, vložky 20309, podle něhož byl žalovaný od 15.5.1993 do 19.9.1994 jednatelem společnosti P., spol. s r.o., oprávněným samostatně jednat, a údaje uvedené v přihlášce k odběru elektřiny, dospěl k závěru, že smlouva o odběru elektřiny byla na základě předmětné přihlášky uzavřena mezi žalobcem a společností P., spol. s r.o., P. 6, nikoliv se žalovaným. Žalovaný není proto ve sporu pasivně legitimován, a to bylo důvodem změny rozsudku soudu prvního stupně tak, jak je uvedeno výše.
Dovoláním ze dne 9.5.2001 napadl žalobce výše uvedený rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu.
V odůvodnění dovolání žalobce zejména uvedl, že pro dodavatele elektřiny (žalobce) je podstatné označení odběratele (kupujícího) v kolonce přihlášky „odběratel“. Je-li označení odběratele v rozporu s razítkem u podpisu, je rozhodující označení v kolonce k tomu určené. Pokud žalovaný do označení „odběratel“ uvedl svoje jméno a poté přihlášku podepsal, jednal svým vlastním jménem. Dále žalobce dovozuje, že žalovaný v předmětném odběrném místě sám elektřinu odebíral a tím měl důvod k uzavření smlouvy o dodávce elektřiny. Je zela běžné, že v jednom odběrním místě podnikají dva subjekty, přičemž odběratelem a smluvním partnerem dodavatele elektřiny je pouze jeden z nich. Pro dodavatele elektřiny je rozhodující, s kým je ve smluvním vztahu a nikoliv to, kdo elektřinu fakticky odebral.
Žalobce proto navrhuje, aby dovolací soud dovoláním napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud s ohledem na část dvanáctou, hlavu I., bod 17 přechodných ustanovení zák. č. 30/2000 Sb. dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 (dále jen „o. s. ř.“).
Dovolací soud dovolání nejprve posoudil podle ust. §240 odst. 1 a §241 odst. 1 a 2 o. s. ř. a konstatoval, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, obsahuje stanovené náležitosti, za dovolatele jedná jeho zaměstnankyně s právnickým vzděláním a jí bylo dovolání též sepsáno.
Dovolání je přípustné podle ust. §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť odvolací soud rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně.
V dovolání žalobce neoznačil dovolací důvod odkazem na příslušné ustanovení zákona, ale z dovolání je zřejmé, že jde o dovolací důvod dle ust. §241 odst. 3 písm. c) o. s. ř., jímž lze odvolacímu soudu vytýkat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Konkrétně dovolatel zpochybňuje skutkový závěr odvolacího soudu o tom, že odběratelem elektřiny dle přihlášky k odběru byla společnost P., spol. s r.o., P. 6 a nikoli žalovaný.
Dovolací soud vychází ze skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů v předchozím řízení, která nebyla v dovolání zpochybněna, z nichž vyplývá, že v přihlášce k odběru elektřiny z 12.7.1993 je v kolonce „Odběratel“ uvedeno „H. J. – P.“ s adresou „V., N. P. 216/26“. V kolonce označené „Adresa pro zasílání faktur (pokud není shodná s adresou místa odběru)“ je v místě označeném „razítko a podpis odběratele“ otištěno razítko „P., spol. s r.o., N. P. 216/26, IČO …, tel. …, bank. spoj. …“ a podpis žalovaného. Stejné je uvedeno v části této kolonky nazvané „Podpis majitele (správce)“. V další kolonce (dolní část přihlášky je uvedeno „Odběr slouží pro: P.“. Dále je u textu „Odběratel potvrzuje správnost údajů uvedených na přihlášce a zavazuje se nahlásit odběrateli změny“ otisk razítka s textem uvedeným výše a podpis žalovaného.
Z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze oddílu C, vložky 20309 vyplývá, že žalovaný byl od 15.5.1993 do 19.9.1994 jednatelem společnosti P. spol. s r.o., P. 6 – P. a byl za společnost oprávněn samostatně jednat.
Podle §241 odst. 3 písm. c) o. s. ř. nemá skutkové zjištění oporu v provedeném dokazování zejména tehdy, pokud soud při hodnocení důkazů nepostupoval podle ust. §132 o. s. ř. a např. vzal v úvahu skutečnosti, které z provedeného dokazování nevyplynuly, popř. skutečnosti, které z dokazování vyplynuly nevzal v úvahu nebo pokud z hodnocení provedených důkazů mj. z hlediska jejich důležitosti, pravdivosti a věrohodnosti vyplývá logický rozpor zpochybňující učiněný skutkový závěr.
Z uvedeného je zřejmé, že odvolací soud na základě provedeného dokazování, a to zejména přihláškou k odběru elektřiny ze dne 12.7.1993, postupem dle ust. §132 o. s. ř. dospěl ke správnému závěru, že odběratelem elektřiny na základě uvedené přihlášky nebyl žalovaný. V textu přihlášky, v její části označené „odběratel“ je uvedeno jméno žalovaného a slovo „P.“. V přihlášce bylo dále uvedeno bankovní spojení společnosti P., spol. s r.o., P. 6, N. P. 216/26. Žalovaný byl oprávněn za uvedený subjekt jednat, tj. uzavřít i uvedenou smlouvu o odběru elektřiny, neboť byl statutárním orgánem společnosti s oprávněním samostatně jednat jménem společnosti (§133 odst. 1 obch. zákoníku) a z textu celé přihlášky nelze dovodit, že by jednal jako fyzická osoba a nikoliv jako jednatel uvedené společnosti. Pokud odvolací soud při uvedené rozpornosti údajů v přihlášce hodnotil zjištění učiněná z uvedené listiny a dospěl ke skutkovému závěru, že odběratelem je uvedená společnost, má tento závěr oporu v provedeném dokazování i v obsahu hodnocené přihlášky.
Dovolací soud s ohledem na uvedené dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné. Protože dovolací soud neshledal, že by předchozí řízení trpělo vadami, k nimž podle §242 odst. 3 o. s. ř. přihlíží, i když nebyly uplatněny v dovolání, nezbylo než dovolání zamítnout.
Nejvyšší soud proto podle §237 odst. 1, §241 odst. 3 písm. c), §242 odst. 3 a §243b odst. 1 o. s. ř. rozhodl tak, že dovolání pro jeho nedůvodnost zamítl.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na ust. §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na úspěch v dovolacím řízení a na to, že žalovanému podle spisu žádné náklady v tomto řízení nevznikly, tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 9. července 2002
JUDr. Ing. Jan Hušek, v.r.
předseda senátu