ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.36.2002.1
sp. zn. 29 Odo 36/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně M., spol. s r. o, proti žalovaným 1) F. n. m. České republiky, a 2) Č. o. b. a. s., o zaplacení částky 1,500.000,- Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 53 Cm 217/99, o dovolání prvního žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. října 2001, č.j. 1 Cmo 332/2000 - 63, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. První žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7.575,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
Krajský obchodní soud v Praze rozsudkem ze dne 7. září 2000, č.j. 53 Cm 217/99 - 36, zastavil řízení vůči druhé žalované (bod I. výroku), které nepřiznal náhradu nákladů řízení (bod II. výroku), rozhodl, že žalobkyni se nevrací soudní poplatek (bod III. výroku), uložil prvnímu žalovanému zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 1,500.000,- Kč (bod IV. výroku) a zavázal jej zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 100.284,- Kč (bod V. výroku). Žalobkyni dále uložil doplatit státu na soudním poplatku částku 30.0000,- Kč (bod VI. výroku). Ohledně vyhovujícího výroku ve věci samé soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování k závěru, podle kterého za situace, kdy mezi žalobkyní (jako vítězkou veřejné soutěže) a prvním žalovaným nebyla platně uzavřena kupní smlouva o prodeji privatizovaného majetku, vznikla prvnímu žalovanému povinnost vrátit žalobkyni složenou kauci ve výši 150.000,-Kč.
K odvolání prvního žalovaného Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 9. října 2001, č.j. 1 Cmo 332/2000 - 63, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v bodech IV. a V. výroku (první výrok), určil, že v bodech I. až III. a VI. výroku zůstává tento rozsudek nedotčen (druhý výrok) a uložil prvnímu žalovanému zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozhodnutí na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 20.076,20 Kč. Odvolací soud uzavřel, že žalobkyni vzniklo právo na vrácení kauce, jelikož její návrh (coby vítězky veřejné obchodní soutěže) nebyl vyhlašovatelem (žalovaným) akceptován a proto nedošlo uzavření kupní smlouvy. Podle podmínek veřejné obchodní soutěže pak předmětná situace nevedla k propadnutí kauce. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení není ani promlčen, když běh promlčecí lhůty u nároků na vydání bezdůvodného obohacení z obchodněprávních vztahů je třeba posuzovat dle příslušných ustanovení obchodního zákoníku.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal první žalovaný včas dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení §239 odst. 2 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Za otázku zásadního právního významu považuje otázku délky promlčecí lhůty na vydání bezdůvodného obohacení u obchodněprávního vztahu, namítaje, že běh promlčecí lhůty měl být určen podle ustanovení občanského zákoníku a nikoliv obchodním zákoníkem. Proto požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření pokládá napadené rozhodnutí za správné a požaduje dovolání zamítnout.
Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001. O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud – ve shodě s bodem 15., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb. – odvolání rovněž projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů.
Dovolání v této věci není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti rozsudku upravují ustanovení §237, §238 a §239 o. s. ř. Zmatečnostní vady ve smyslu §237 odst. 1 o. s. ř., jež dovolací soud posuzuje z úřední povinnosti, nebyly dovoláním namítány a z obsahu spisu nevplývají. Podle §238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že rozsudek odvolacího soudu nebyl rozsudkem měnícím, nýbrž potvrzujícím a nejde ani o situaci předjímanou ustanovením §238 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. (rozsudek ze dne 7. září 2000 je prvním rozsudkem krajského soudu ve věci.) Podmínky stanovené v §239 o. s. ř. daná věc rovněž nesplňuje, neboť odvolací soud výrokem svého rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil (odstavec 1) a žalovaný návrh na vyslovení přípustnosti nepodal (odstavec 2).
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší sou je proto podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
Dovolatel z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, takže žalobkyni vzniklo ve smyslu ustanovení §146 odst. 2 věty první (per analogiam), §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.
Jelikož dovolací řízení bylo zahájeno po 1. lednu 2001 (srov. §82 odst. 1 a §243c o. s. ř.), určuje se výše odměny za zastupování advokáta (ve shodě s bodem 10., hlavy první, části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb.) podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve znění vyhlášky č. 49/2001 Sb. (dále též jen „vyhláška”). Ve smyslu §3 odst. 1, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, a §18 odst. 1 vyhlášky činí konečná výše paušální sazby odměny za dovolací řízení 7.500,- Kč, což spolu s náhradou hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve smyslu §13 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ve výši 75,- Kč, činí celkem 7.575,- Kč (srov. též rozhodnutí uveřejněné pod číslem 70/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tuto částku soud žalobkyni k tíži dovolatele také přiznal.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 30. května 2002
JUDr. Zdeněk K r č m á ř, v. r.
předseda senátu