ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.379.2002.1
sp. zn. 29 Odo 379/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce D. Z., proti žalovanému D. K. 8, o neplatnost usnesení členské schůze o vyloučení člena z družstva, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 31 Cm 72/97, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. října 2001, č.j. 7 Cmo 153/2001-84, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze shora označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 23. listopadu 2000, č.j. 31 Cm 72/97-65, kterým Krajský obchodní soud v Praze žalobu, jíž se žalobce domáhal vydání rozhodnutí o určení neplatnosti usnesení členské schůze žalovaného ze dne 2. listopadu 1994, kterým se žalobce vylučuje z družstva, zamítl a rozhodl o nákladech řízení, a rovněž rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Žalobce podal proti rozsudku odvolacího soudu dovolání datované dnem 3. ledna 2002, které předal (jak vyplývá z podacího razítka pošty) dne 4. ledna 2002 k poštovní přepravě. Jeho přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) ve znění účinném od 1. ledna 2001 a namítá, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že vychází ze skutkového stavu, který nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování
Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 – dále též jen „o. s. ř.“). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud věc ve shodě s bodem 15., hlavy I. části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. rovněž projednal podle dosavadního znění občanského soudního řádu, jak sám výslovně zmínil v důvodech rozsudku.
Podle dosavadních právních předpisů soud zkoumá (jako součást procesu projednání a rozhodnutí dovolání) též včasnost dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (shodný závěr formuloval Nejvyšší soud např. v usnesení uveřejněném pod číslem 70/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a Ústavní soud v usneseních ze dne 2. ledna 2002, sp. zn. I ÚS 660/01 a ze dne 24. ledna 2002, sp. zn. IV.ÚS 560/01).
Dovolání v této věci tudíž mohlo být podáno pouze ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu, jak to stanoví ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném před 1. lednem 2001. Podle odstavce 2, věty první, citovaného ustanovení zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout.
Rozsudek odvolacího soudu byl, jak vyplývá z doručenky založené ve spisu na č.l. 87, žalobci (jeho právnímu zástupci) doručen dne 5. listopadu 2001, přičemž právní moci nabyl dne 6. listopadu 2001, kdy byl doručen žalovanému (jeho právnímu zástupci).
Ve smyslu ustanovení §57 odst. 2 o. s. ř. byl posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání 6. prosinec 2001 (čtvrtek). Dovolání podané žalobcem k poštovní přepravě až dne 4. ledna 2002 je tedy zjevně opožděné (po uplynutí lhůty k podání dovolání bylo ostatně i vyhotoveno).
Nejvyšší soud České republiky proto opožděné dovolání, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. odmítl..
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2, věty první (per analogiam) o. s. ř. , neboť žalobce, který podáním opožděného dovolání zavinil jeho odmítnutí, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalovanému v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 25. září 2002
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu