ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.397.2001.1
sp. zn. 29 Odo 397/2001-82
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v právní věci žalobce M. a.s., proti žalovanému D.s., , o zaplacení 756.768,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. 12 C 238/98, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. března 2001, čj. 15 Co 882/2000-66, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozhodl výše uvedeným rozsudkem v předmětné věci tak, že rozsudek okresního soudu ve výroku I. potvrdil. Výrokem II. zavázal žalobce k povinnosti zaplatit žalovanému na nákladech odvolacího řízení částku 7.225,- Kč.
Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 26. 9. 2000, čj. 12 C 238/98-48, ve výroku I. zamítl žalobu na zaplacení částky 756.768,- Kč se 17% úrokem z prodlení od 22. 8. 1998 do zaplacení. Ve výroku II. rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 50.575,- Kč.
Odvolací soud po doplnění dokazování dospěl k závěru, že žalobce nemá právo na zaplacení žalované částky, neboť mohlo-li vzniknout majetkové právo v souvislosti s věcným břemenem, pak jen za podmínek stanovených v ust. §20 zákona č. 89/1987 Sb. o výrobě, rozvodu a spotřebě tepla. Žalobce vydražil nemovitost včetně výměníkové stanice a s tím související věcné břemeno. Oprávnění zřídit na cizí nemovitosti zařízení pro rozvod tepla vzniklo podle §20 zákona č. 89/1987 Sb., dnem nabytí právní moci stavebního povolení. Zřízením výměníkové stanice v objektu obchodního střediska ve F.M. vzniklo zákonné věcné břemeno a vlastník nemovitosti měl právo na jednorázovou náhradu podle §20 odst. 5 zákona č. 89/1987 Sb. Pokud nedošlo k dohodě o náhradě, byl o žádosti vlastníka nemovitosti oprávněn rozhodnout místně příslušný stavební úřad podle §20 odst. 6 cit. zákona. Žádost však musela být podána do 6-ti měsíců ode dne, kdy bylo povoleno užívání zařízení, jinak právo zaniklo. Pro posouzení nároku žalobce jako vlastníka nemovitosti, je rozhodující 6-ti měsíční lhůta podle ust. §20 odst. 7 zákona č. 89/1987 Sb., která je propadná. Náhradu za věcné břemeno mohl uplatnit pouze vlastník nemovitosti v době a za podmínek stanovených zákonem č. 89/1987 Sb., nikoli každý další vlastník nemovitosti zatížené věcným břemenem. Zákon č. 89/1987 Sb. nebyl v rozporu s článkem 11 Listiny základních práv a svobod, naopak je s tímto článkem zcela v souladu, neboť stanovil možnost náhrady za omezení práva vlastníka.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, jehož přípustnost spatřuje v ust. §239 odst. 1 o. s. ř., neboť jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu a má za to, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkových zjištění, které v podstatné části nemají oporu v provedeném dokazování podle ust. §241 odst. 3 písm. c) o. s. ř. Dovolatel nesouhlasí s názorem, že žalovaný je oprávněn užívat nebytové prostory o celkové výměře 242,50 m2 na základě věcného břemene, které vzniklo podle zákona č. 89/1987 Sb. právnímu předchůdci žalovaného. Podle cit. zákona totiž oprávnění provozovatelů zařízení pro rozvod tepla k cizím nemovitostem vznikají dnem, kdy nabylo právní moci stavební povolení. Toto stavební povolení však ani soud prvního stupně ani soud odvolací neměli k dispozici a nezabývali se otázkou, v jakém rozsahu (k jaké ploše) údajné věcné břemeno vzniklo a zda žalovaný skutečně užívá pouze prostory, ke kterým mu svědčí právo věcného břemene. Nedostatečně je také objasněna otázka, zda vzniklé věcné břemeno přešlo na žalovaného. V provedeném dokazování nebylo prokázáno, že by žalovanému svědčilo právo věcného břemene ke sporné nemovitosti a rozhodnutí tudíž nemá oporu v provedeném dokazování. Dovolatel navrhuje napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit k dalšímu řízení a současně navrhuje odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí.
Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001).
Dovolání není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Nejde - li o případ vad uvedených v §237 odst. 1 o. s. ř., je třeba, je - li dovoláním napaden rozsudek odvolacího soudu, zkoumat přípustnost dovolání z pohledu ustanovení §238 odst. 1 a §239 odst. 1 a 2 o. s. ř. Jde - li o rozsudek, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, úprava připouští dovolání jen ve třech případech. V prvním z nich je dovolání přípustné proto, že jeho přípustnost vyslovil odvolací soud na návrh či bez návrhu podle §239 odst. 1 o. s. ř. ve výroku svého potvrzujícího rozsudku. Ve druhém případě jde o situaci, kdy za podmínek stanovených v §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto jinak než v jeho dřívějším, zrušeném rozsudku. Konečně ve třetím případě (§239 odst. 2 o. s. ř.) je dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu přípustné také tehdy, jestliže odvolací soud při splnění dalších, v citovaném ustanovení uvedených předpokladů, nevyhoví návrhu účastníka řízení na vyslovení přípustnosti dovolání a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.
O žádný z vyjmenovaných případů přípustnosti dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu v daném případě nejde, neboť odvolací soud potvrdil - v tam uvedeném znění - v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně, aniž by proti potvrzujícímu výroku rozsudku připustil dovolání podle §239 odst. 1 o. s. ř., jak se mylně domnívá dovolatel, a aniž by připuštění dovolání bylo žalobcem navrženo před vyhlášením tohoto rozsudku.
Protože v posuzovaném případě není dovolání z hlediska výše cit. ustanovení přípustné a protože dovolatel netvrdí (a ani z obsahu spisu nevyplývá), že by rozsudek odvolacího soudu trpěl některou z vad uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., směřuje dovolání proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovolací soud proto dovolání žalobce - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 4, věty první, a §218 odst. 1 písm. c) o. s ř. odmítl.
Pro odložení vykonatelnosti podle ust. §243 o. s. ř. nebyl shledán důvod.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na ust. §224 odst. 1 a §146 odst. 2 věta první (per analogiam) o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalobce procesně zavinil, že dovolání muselo být odmítnuto a žalovanému podle spisu žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 8. ledna 2002
JUDr. František F a l d y n a , CSc., v. r.
předseda senátu