ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.424.2001.1
sp. zn. 29 Odo 424/2001-120
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně I.-T., R. t. a., proti žalovanému I. V. B., o zaplacení částky 1,450.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 22 Cm 286/96, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. ledna 2001, č.j. 7 Cmo 687/2000-100, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 7.4.2000, čj. 22 Cm 286/96-69, kterým soud prvního stupně zamítl žalobu na zaplacení částky 1,450.000,- Kč s příslušenstvím.
Žalobkyně zastoupená advokátkou podala proti rozsudku odvolacího soudu včas dovolání s tím, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a zároveň rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení. Konkrétně namítá, že soudy neprovedly důkazy, jejichž provedení dovolatelka navrhovala a dále, že soudy nesprávně zhodnotily postavení žalovaného a nezabývaly se úmyslem dovolatelky při složení finanční částky.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001 - dále též jen „o. s. ř.“).
Dovolání není přípustné.
Dle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. V případě dovolání směřujícího proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu lze obecně přípustnost dovolání opřít o ustanovení §237, 238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nebo o ustanovení §239 o. s. ř.
O případ podřaditelný ustanovení §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nejde, neboť potvrzený rozsudek soudu prvního stupně je prvním rozsudkem tohoto soudu ve věci.
Podle §239 o. s. ř. dovolání rovněž přípustné není, neboť odvolací soud ji výrokem svého rozsudku nevyslovil a žalobkyně návrh na vyslovení přípustnosti nepodala.
Zbývá tedy posoudit podmínky přípustnosti určené v ustanovení §237 o. s. ř. Vady řízení ve smyslu tohoto ustanovení, k nímž je povinen dovolací soud přihlížet z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.) a jejichž existence činí zmatečným (s výjimkami zakotvenými v §237 odst. 2 o. s. ř.) každé rozhodnutí odvolacího soudu, v dovolání namítány nejsou a z obsahu spisu rovněž nevyplývají.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. usnesením odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 4, §224 odst.1 a §146 odst. 2 věty první o. s. ř. (per analogiam), neboť žalobkyně, která z procesního hlediska zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalovanému v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 3. ledna 2002
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á , v. r.
předsedkyně senátu