ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.49.2002.1
sp. zn. 29 Odo 49/2002
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Pavla Vosečka a JUDr. Zdeňka Krčmáře právní věci žalobce O. C., zast., advokátkou, proti žalovanému Ing. A. R., CSc., zast., advokátem, o zaplacení 134.400,- Kč s přísl., vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 12 Cm 481/93, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. června 2001, č.j. 7 Cmo 57/99-100, takto:
Rozsudek odvolacího soudu se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský obchodní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 30.9.1998, č.j. 12 Cm 481/93-63, uložil žalovanému zaplatit žalobci 134.400,- Kč s 18 % úrokem z prodlení od 31.1.1993 do zaplacení. Uzavřel, že na základě objednávky žalovaného ze dne 3.8.1992 vznikla mezi účastníky smlouva o dílo podle §536 a násl. obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.) a žalobci vznikl z této smlouvy nárok na zaplacení ceny díla. Svůj závěr o uzavření smlouvy o dílo založil na důkazu objednávkou ze dne 3.8.1992 a na výpovědích žalobce a svědka Ing. H.
Napadeným rozsudkem změnil odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl.
V odůvodnění rozsudku uvedl, že zopakoval dokazování objednávkou ze dne 3.8.1992 a smlouvou o dílo ze dne 21.9.1992. Z objednávky ze dne 3.8.1992 odvolací soud zjistil, že nebyla podepsána vlastnoručně žalovaným, ale byla použita fotokopie jiné nevyplněné objednávky, podepsané žalovaným, ale je datována a podepsána Ing. H. Ze smlouvy o dílo ze dne 21.9.1992 odvolací soud zjistil, že jejími účastníky byli žalobce jako zhotovitel a Ing. H. jako objednatel, jejím předmětem bylo plnění, jehož zaplacení se dovolatel domáhá. Po zhodnocení dokazování odvolací soud uzavřel, že mezi účastníky nebyla uzavřena žádná smlouva o dílo, jak dovodil soud prvního stupně. Provedení díla bylo naopak zajištěno smlouvou ze dne 21.9.1992 - dále jen „prvá smlouva“ (nikoli tedy na základě objednávky ze dne 3.8.1992, kterou žalovaný nepodepsal) uzavřenou mezi žalobcem a Ing. H., který byl dodavatelem stavby pro žalovaného, včetně prací, které jsou předmětem smlouvy. Tento vztah vyplývá ze smlouvy uzavřené mezi žalovaným a Ing. H. 28.5.1992 - dále jen „druhá smlouva.“ Žalobce, jak je výslovně uvedeno ve druhé smlouvě, byl na stavbě subdodavatelem, jehož prostřednictvím Ing. H. zajišťoval pro žalovaného část stavby. Prvá smlouva je platná, neboť se v ní účastníci dohodli na podstatných náležitostech. Podle této smlouvy pak bylo dílo provedeno. Sám žalobce ve své účastnické výpovědi uvedl, že práce zahájil po podpisu smlouvy.
Je pravdou, že součástí ujednání o ceně díla byla dohoda o zaplacení zálohy 90.000,- Kč a tuto část prvé smlouvy Ing. H. zřejmě nedodržel. To však samo o sobě nemá za následek neplatnost smlouvy. To, že žalovaný sám zaplatil zálohu 60.000,- Kč neznamená, že dílo nebylo provedeno podle prvé smlouvy, neboť záloha byla složena buď jako plnění za jiného či mohlo jít o částečnou změnu prvé smlouvy, která mohla být i ústní (srov. §272 odst. 2 obch. zák.). Odvolací soud nepovažoval za nutné v tom směru doplnit dokazování, neboť by to na posouzení věci nemělo žádný vliv. Z uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce v otevřené lhůtě dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázal na ustanovení §238 odst. 1 písm. a), co do důvodů na ustanovení §241 odst. 3 písm. c) a d) o. s. ř.
V odůvodnění dovolání uvedl, že soud prvního stupně vycházel zejména z výpovědí svědků slyšených před soudem prvního stupně, Ing. P. H., M. B., a Ing. J. S., z listinných důkazů, tj. objednávky, faktur, cenového návrhu, zápisů ve stavebním deníku, zápisu o předání a převzetí a výpisu z účtu žalobce. Zejména z výpovědi žalobce, svědka Ing. P. H. a ze zápisu ve stavebním deníku jednoznačně vyplynulo, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o dílo, když práce, které žalobce pro žalovaného zhotovil byly žalovanému předány a již v průběhu prací žalovaný postupoval tak, že přímo sám uhradil cenu prací a dodávek materiálu, o čemž svědčí i skutečnost, že uhradil žalobcem vyúčtovanou zálohu 60.000,- Kč.
Odvolací soud vycházel v podstatě ze dvou důkazů které provedl. Dovolatel soudí, že z důkazů provedených před soudem prvního stupně jednoznačně vyplynulo, že žalovaný objednal u žalobce provedení zámečnických prací, když na objednávce je uvedeno označení a podpis žalovaného. Z výpovědi svědka Ing. P. H. dále vyplynulo, že obsah objednávek byl dohodnut se žalovaným a objednávky mu předal žalovaný s tím, aby od srpna 1992 sjednával pro žalovaného dodavatelské práce na jeho stavbě, tj. pouze vyhledával jednotlivé dodavatele. Rovněž cenu prací a dodávek platil žalovaný přímo dodavatelům v dalších minimálně 12 až 15 případech.
Žalovaný také zaplatil zálohu 60.000,- Kč, jejíž zaplacení neodmítl s tvrzením, že by mezi účastníky neexistoval smluvní vztah. Pouze účelově, poté, co byl požádán o doplacení zbývající části ceny, požadoval její vrácení. I z dalších listinných důkazů vyplynulo, že žalovaný přímo, nikoli prostřednictvím Ing. H., objednával a hradil i další materiál a práce na stavbu. Tento způsob uzavírání smluv s jednotlivými dodavateli potvrdil ve své výpovědi i svědek Ing. S., který byl u žalovaného v pracovním poměru. Ten rovněž potvrdil, že žalobce před sjednáním prací navštívil a ten také převzal provedené práce. Žalovaný také uvedl, že pouze výjimečně předával Ing. H. objednávky, aby jimi zařídil subdodávky jednotlivých firem. Toto tvrzení je podle názoru žalobce nevěrohodné, protože klasický subdodavatelský vztah by si Ing. H. zajišťoval vlastními objednávkami a nepotřeboval by k nim objednávky s hlavičkou žalovaného.
Tvrzení žalovaného, že se žalobcem nikdy o placení prací nehovořil, bylo vyvráceno výpovědí svědků a také sám žalovaný na závěr své výpovědi před soudem připustil, že je možné, že o této skutečnosti se žalobcem hovořil a řekl, že práce budou zaplaceny.
Smluvní vztah mezi účastníky pokračoval i poté, kdy zřejmě žalovaný odstoupil od smlouvy s Ing. H. K odstoupení došlo 15.12.1992, přičemž k převzetí prací žalobce došlo 28.12.1992 a žalobce také až do března 1993 zajišťoval pro žalovaného provádění díla, např. odstraňoval vady díla.
Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k novému rozhodnutí.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání uvedl, že soud zcela správně zhodnotil provedené důkazy a dospěl ke správnému závěru. V průběhu řízení nebylo prokázáno, že by mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o dílo. Žalobce byl subdodavatelem Ing. H. a byl tedy v právním vztahu pouze vůči němu, nikoli vůči žalovanému. Objednávku ze dne 3.8.1992 žalovaný nikdy neučinil.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17., zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2001). O takový případ se jedná i v projednávané věci, když soud prvního stupně věc projednal a rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném ve znění účinném do 31.12.2000.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Z ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. vyplývá, že pokud je dovolání přípustné, přihlédne dovolací soud k vadám, řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Takový stav nastal i v projednávané věci.
Soud prvního stupně založil svůj závěr o tom, že mezi účastníky vznikla smlouva, na třech důkazech - výpovědi žalobce a svědka a na objednávce ze dne 3.8.1992. Odvolací soud zopakoval důkaz listinou - objednávkou ze dne 3.8.1992, nezopakoval však již výslech žalobce a svědka Ing. H. Přitom z jeho závěru, že mezi účastníky vznikla smlouva, vyplývá, že uvedené výpovědi hodnotil jinak než soud prvního stupně - totiž jako nevěrohodné. Při takovém hodnocení však bylo jeho povinností výslech žalobce a svědka zopakovat (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 64/1966).
Proto dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. S přihlédnutím k důvodu, pro který zrušil napadené rozhodnutí, dovolací soud pokládal za předčasné zabývat se uplatněnými dovolacími důvody.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 16. října 2002
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu