ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.533.2002.1
sp. zn. 29 Odo 533/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Vosečka v právní věci žalobce JUDr. A. J., jako správce konkursní podstaty úpadkyně K. G., spol. s.r.o., proti žalovaným 1) J. N., 2) J. K., oběma zastoupeným, advokátkou, o 206.444,- Kč s příslušenstvím a o vzájemný návrh žalovaných na zaplacení 85.800,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 12 C 117/98, o dovoláních obou žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. června 2001, č.j. 22 Co 1160/2001-163, takto:
I. Dovolání se odmítají.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích shora označeným rozsudkem k odvolání žalovaných a k návrhu žalobce na změnu žalobního petitu rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. března 2001, č.j. 12C 117/98-146, ve znění usnesení ze dne 12. dubna 2001, č.j. 12C 117/98-150, ve výroku I. o uložení povinnosti žalovaným zaplatit společně a nerozdílně žalobci částku 71.736,- Kč s 21% úrokem z prodlení od 15.8.1997 do zaplacení, ve výroku III. o zamítnutí vzájemné žaloby co do částky 14.064,- Kč s 20% úrokem z prodlení od 18.2.1999 do zaplacení, ve výroku IV. o nákladech řízení mezi účastníky a v doplňujícím výroku o nákladech řízení českému státu, potvrdil, a dále ho ve výroku III. o zamítnutí žaloby co do další částky ve výši 71.736,- Kč s příslušenstvím zrušil. Dále odvolací soud rozhodl, že žalobce nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Výrok II. rozsudku soudu prvního stupně o zastavení řízení co do částky 134.708,- Kč s příslušenstvím zůstal odvoláním nedotčen, a proto ho odvolací soud nepřezkoumával.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali oba žalovaní dovolání, opírajíce jeho přípustnost o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen „o.s.ř.“), neboť podle jejich názoru má napadené rozhodnutí ve věci samé po právní stránce zásadní význam, který spatřují v řešení právní otázky odvolacím soudem v rozporu s hmotným právem. Podle žalovaných odvolací soud pochybil v otázce právní kvalifikace smlouvy uzavřené mezi účastníky, kterou posoudil jako smlouvu kupní, a nikoliv jako smlouvu o dílo, čímž nevzal v úvahu vůli účastníků, z níž plyne, že uzavírali smlouvu o dílo. Proto navrhli, aby Nejvyšší soud dovoláními napadený rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Jelikož řízení před soudem prvního stupně bylo dokončeno (a rozhodnutí soudů obou stupňů vydána) po 1. lednu 2001, uplatní se pro dovolací řízení – v souladu s body 1., 15. a 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001.
Podle §241a odst. 1 o.s.ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Z obsahu spisu dovolací soud zjistil, že v dovolání obou žalovaných ze dne 11. listopadu 2001, která byla podána (společným podáním) osobně u soudu prvního stupně poprvé dne 12. listopadu 2001 a podruhé dne 2. července 2002, není uvedeno, v jakém rozsahu rozhodnutí odvolacího soudu napadají, přičemž tato skutečnost z těchto jejich podání ani jinak nevyplývá. Dovolatelé se totiž domáhají, aby dovolací soud „zrušil tímto dovoláním napadená rozhodnutí … a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení“, argumentují však pouze proti potvrzujícímu výroku o povinnosti zaplatit 71.736,- Kč s přísl.
Podle §241b odst. 3 věty první o.s.ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.
Doplnění dovolání o určení rozsahu, v jakém se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, nebo o dovolací důvod musí dovolatel provést do uplynutí lhůty uvedené v §241b odst. 3 první věty o.s.ř. Marným uplynutím této lhůty se vady dovolání uvedené v §241a odst. 1 o.s.ř. stávají neodstranitelnými a k opožděnému doplnění dovolání dovolací soud nemůže přihlédnout. Pro postup soudu prvního stupně při odstraňování vad dovolání to mimo jiné znamená, že může dovolatele vyzvat, aby doplnil dovolání o určení rozsahu, v jakém rozhodnutí odvolacího soudu napadá, nebo dovolacího důvodu, jen dokud neuplynula lhůta uvedená v §241b odst. 3 první věta o.s.ř., a že lhůtu k odstranění těchto vad musí stanovit tak, aby neskončila později, než lhůta uvedená v citovaném zákonném ustanovení.
Podle §240 odst. 1 věty první o.s.ř. může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den (§57 odst. 2 věta první a druhá o.s.ř.).
Z obsahu spisu (viz doručenky na č.l. 165) se podává, že dovoláními napadený rozsudek odvolacího soudu byl účastníkům řízení doručen dvakrát, přičemž důvodem jeho opětovného doručování bylo přerušení řízení, které nastalo ze zákona prohlášením konkursu na majetek původní žalobkyně před prvním doručením rozsudku odvolacího soudu účastníkům řízení. K tomuto druhému doručení rozsudku odvolacího soudu všem účastníkům řízení došlo shodně dnem 18. června 2002.
S ohledem na uvedené konkrétní datum doručení rozsudku odvolacího soudu, shora citovaná zákonná ustanovení a skutečnost, že 18. srpen 2002 připadl na neděli, mohla být podaná dovolání doplněna o rozsah, v jakém je jimi rozhodnutí odvolacího soudu napadáno, do 19. srpna 2002 (pondělí).
Z obsahu spisu soud zjistil, že soud prvního stupně dovolatele k doplnění dovolání nevyzval a že tito z vlastní iniciativy svá podání o chybějící náležitost nedoplnili. Tím došlo k marnému uplynutí zákonné lhůty stanovené pro případné doplnění dovolání, v důsledku čehož trpí dovolání obou žalovaných vadami, které brání dalšímu postupu dovolacího řízení.
Nejvyšší soud České republiky proto podaná dovolání, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), podle §243c odst. 1 a §43 odst. 2 o.s.ř., odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř., neboť žalovaní, kteří z procesního hlediska zavinili, že dovolání byla odmítnuta, nemají právo na náhradu těchto nákladů a žalobci v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.
V souvislosti s rozhodnutím o nákladech dovolacího řízení dovolací soud konstatoval, že i když odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně v části (jeho výrok o zamítnutí žaloby co do další částky ve výši 71.736,- Kč s příslušenstvím) zrušil, je třeba na tuto část rozhodnutí odvolacího soudu pohlížet z hlediska obsahu jako na rozhodnutí měnící, nikoli zrušující, neboť odvolací soud zároveň nerozhodl ve smyslu §221 odst. 2 o.s.ř. ani o vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení /písm. a)/, ani o postoupení věci příslušnému soudu /písm.b)/ a ani nerozhodl o zastavení řízení a případném postoupení věci /písm. c)/. Proto je nutné na tuto část rozhodnutí odvolacího soudu pohlížet tak, že jím řízení v této části skončilo a dovolací soud tak rozhodl o nákladech řízení v souladu s ustanoveními §224 odst. 1 a §151 odst. 1, část věty před středníkem o.s.ř. přesto, že odvolací soud použil ve svém rozsudečném výroku termín, že se rozhodnutí zrušuje.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. listopadu 2002
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu