ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.545.2002.1
sp. zn. 29 Odo 545/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně O.B.H. a.s., proti žalované T. L. T a T M., s.r.o., o 43.285,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 40 Cm 283/97, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. dubna 2002, č.j. 12 Cmo 18/2002-34, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze shora označeným usnesením odmítl jako nepřípustné odvolání žalované proti rozsudku pro zmeškání ze dne 2. prosince 1999, č.j. 40 Cm 283/97-16, kterým Krajský obchodní soud v Praze žalované uložil zaplatit žalobkyni částku 43.285,80 Kč se 17% úrokem z prodlení z částky 7.607,- Kč ode dne 12.4.1996 do 25.4.1996, z částky 15.896,- Kč ode dne 26.4.1996 do 30.4.1996, z částky 26.340,80 Kč ode dne 1.5.1996 do 2.5.1996, z částky 32.136,- Kč ode dne 3.5.1996 do 7.5.1996, z částky 45.725,90 Kč ode dne 7.5.1996 do 16.5.1996, z částky 51.864,70 Kč ode dne 17.5.1996 do 27.5.1996, z částky 57.312,20 Kč ode dne 28.5.1996 do 15.6.1996, z částky 63.253,80 Kč ode dne 15.6.1996 do 31.12.1996, z částky 43.285,80 Kč ode dne 1.1.1997 do zaplacení a náklady řízení. Odvolací soud dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud dospěl k závěru, že v posuzovaném případě není dán důvod pro zrušení odvoláním napadeného rozsudku pro zmeškání. Žalovaná se bez omluvy nezúčastnila prvního jednání ve věci dne 2.12.1999, na které jí byla včas doručena obsílka, v níž byla na následky zmeškání jednání upozorněna. Žalobkyně se k tomuto jednání dostavila a při něm navrhla vydání rozsudku pro zmeškání, když z jejího skutkového tvrzení v žalobě vyplývala oprávněnost uplatněného práva po hmotněprávní stránce. V odvolání uváděná tvrzení žalované, navíc nedoložená příslušnými důkazy, neshledal odvolací soud důvodnými pro závěr, že by v daném případě předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání nebyly splněny, a proto odvolání žalované jako nepřípustné odmítl.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. V něm namítá, že řízení před soudem je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné právní posouzení věci. Odvolacímu soudu vytýká jeho pochybení v tom, že nevyhověl jejímu odvolání proti rozsudku pro zmeškání a tento nezrušil, ačkoliv žalovaná i její právní zástupce jednání, při kterém byl vynesen rozsudek pro zmeškání, zmeškali pro nemoc, tedy z omluvitelných důvodů. V dovolání dále uvádí, že k odvolání byl předložen doklad o pracovní neschopnosti žalované a k nemoci jejího právního zástupce bylo žalovanou předložení důkazu nabídnuto.
Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 – dále též jen „o. s. ř.“). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud věc ve shodě s bodem 15., hlavy I. části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb. rovněž projednal podle dosavadního znění občanského soudního řádu, jak sám výslovně zmínil v důvodech usnesení.
Dovolání je v této věci přípustné podle §238a odst. 1 písm. e) o. s. ř., neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odvolání odmítnuto, avšak není důvodné.
Dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3, věta druhá o. s. ř.) k vadám vyjmenovaným v §237 odst. 1 o. s. ř. (tzv. zmatečnostem) a je-li dovolání přípustné, i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tyto vady nebyly dovoláním namítány a z obsahu spisu nevyplývají; dovolací soud je proto vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila (§242 odst. 1 a 3, věta první o. s. ř.).
Dovolacímu přezkumu tak byla podrobena námitka dovolatelky, že odvolací soud ve svém právním hodnocení věci pochybil, když pro nemoc dovolatelky i jejího právního zástupce rozsudek pro zmeškání nezrušil.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §153b odst. 1 o. s. ř. zmešká-li žalovaný, kterému bylo řádně doručeno předvolání nejméně pět dnů přede dnem, kdy se jednání má konat (§47), a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které bylo ve věci nařízeno, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání.
Předpoklad, že se žalovaný nedostavil k prvnímu jednání, jež bylo ve věci nařízeno, bez včasné omluvy, musí být splněn v době, kdy soud rozhoduje o vydání rozsudku pro zmeškání. Pro posouzení, zda bylo možné o žalobě rozhodnout rozsudkem pro zmeškání, je rozhodující stav, jaký tu byl v době, kdy byl rozsudek pro zmeškání vydán (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 1997, sp. zn. 2 Cdon 1027/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 12, ročník 1997 pod číslem 92).
Omluva, jako procesní úkon – jímž účastník informuje soud o tom, že se nedostaví k jednání nebo jinému úkonu soudu, k němuž byl předvolán, a o důvodech, pro které tak nemůže učinit – je účinná (v tom smyslu, že se účastník vůbec omluvil) tím, že se dostane do sféry soudu (adresáta omluvy) a je z hlediska §153b odst. 1 o. s. ř. včasná, jestliže došla soudu před prvním jednáním, které se ve věci konalo. V případě, že se žalovaný v této době nestihl soudu omluvit, mohou být důvody, pro které se nemohl k prvnímu jednání dostavit, jen důvodem pro podání návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání podle §153b odst. 4 o. s. ř.
Pro úplnost se podává, že návrh žalované podle §153b odst. 4 o. s. ř. na zrušení rozsudku pro zmeškání Krajský obchodní soud v Praze svým usnesením ze dne 16. října 2000, č.j. 40 Cm 283/97-23, proti kterému se žádný z účastníků řízení neodvolal, zamítl, a to z důvodu, že žalovaná neprokázala, že soudní jednání dne 2.12.1999 zmeškala z omluvitelných důvodů.
V projednávané věci z obsahu spisu nevyplývá, že by soud prvního stupně měl pro posouzení důvodnosti neúčasti žalované na tomto jednání v okamžiku vydání tohoto rozhodnutí její jakoukoliv omluvu. Ostatně žalovaná ve svém odvolání ani v dovolání netvrdila, že svou neúčast na prvním nařízeném jednání u soudu prvního stupně jakkoli omluvila. Přitom to, zda žalovaná zmeškala první jednání z omluvitelných důvodů, není podle ustanovení §202 odst. 1 o. s. ř. předmětem odvolacího přezkumu.
Dovolací soud proto neshledal žádné pochybení odvolacího soudu, který odvolání žalované proti rozsudku pro zmeškání důvodně odmítl podle §202 odst. 1 o. s. ř. při naplnění všech předpokladů uvedených v §153b odst. 1 o. s. ř. pro jeho vydání a to včetně toho, že žalovaná první jednání ve věci u soudu prvního stupně, na které byla řádně předvolána, zmeškala bez důvodné a včasné omluvy.
Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu je správné, Nejvyšší soud České republiky proto podané dovolání, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a, věta první o. s. ř.), usnesením jako nedůvodné zamítl (§243b odst. 1, věta první, část věty před středníkem).
Dovolatelka neměla v dovolacím řízení úspěch, u žalobkyně však žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení zjištěny nebyly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §142 odst. 1, §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o. s. ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 16. října 2002
JUDr. Ivana Štenglová, v. r.
předsedkyně senátu