ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.587.2001.1
sp. zn. 29 Odo 587/2001-83
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v právní věci žalobce M. S. proti žalované Č. s., a.s., pro doručování pošty na adrese obvodní pobočka v Praze 2, Jugoslávská 19, 120 24 Praha 2, o 1.900.000,- Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 25 Cm 455/98, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. května 2001, čj. 5 Cmo 686/2000 – 49, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací výše uvedeným rozsudkem ve výroku ad. I. nepřipustil změnu návrhu na přiznání úroků z prodlení z částky 1,900.000,- Kč za dobu od 6. 12. 1995 do zaplacení a výrokem ad. II. potvrdil rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 27. 6. 2000 čj. 25 Cm 455/98-22 jakožto soudu prvního stupně. Výrokem ad. III. zavázal žalovanou k povinnosti nahradit žalobci náklady odvolacího řízení v částce 10.075,- Kč.
Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v závěru, že žalovaná odpovídá za škodu způsobenou neoprávněným výběrem peněžních prostředků z účtu žalobce.
Proti rozsudku odvolacího soudu, a to zjevně proti potvrzujícímu výroku ve věci samé, podala žalovaná dovolání, kterým napadá rozhodnutí v celém rozsahu s tím, že spočívá na nedostatečně zjištěném skutkovém stavu a na nesprávném právním posouzení věci (tedy že jsou dány dovolací důvody dle §241 odst. 3 písm. c) a d) o. s. ř.). V dovolání pak podrobně snáší argumenty na podporu závěrů o existenci těchto důvodů a požaduje, aby oba rozsudky byly zrušeny a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle bodu 17., hlavy I, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001, dále též jen „o. s. ř.“).
Podle ust. §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti rozsudku upravují ustanovení §237, §238 a §239 o. s. ř. Zmatečnostní vady ve smyslu §237 odst. 1 o. s. ř., jež dovolací soud posuzuje z úřední povinnosti, nebyly dovoláním namítány a z obsahu spisu nevyplývají. Jde - li o výrok rozsudku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, úprava připouští dovolání jen ve třech případech. V prvním z nich je dovolání přípustné proto, že jeho přípustnost vyslovil odvolací soud na návrh či bez návrhu podle §239 odst. 1 o. s. ř. ve výroku svého potvrzujícího rozsudku. Ve druhém případě jde o situaci, kdy za podmínek stanovených v §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto jinak než v jeho dřívějším, zrušeném rozsudku. Konečně ve třetím případě (§239 odst. 2 o. s. ř.) je dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu přípustné také tehdy, jestliže odvolací soud při splnění dalších, v citovaném ustanovení uvedených předpokladů, nevyhoví návrhu účastníka řízení na vyslovení přípustnosti dovolání a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.
O žádný z vyjmenovaných případů přípustnosti dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu v daném případě nejde, neboť odvolací soud potvrdil v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně, aniž by proti svému potvrzujícímu výroku rozsudku připustil dovolání podle §239 odst. 1 o. s. ř. a aniž by připuštění dovolání bylo navrženo před vyhlášením tohoto jeho rozsudku.
Dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243 odst. 4, věty první, a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Dovolatelka z procesního hlediska zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, u žalobkyně však žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení zjištěny nebyly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 2, věty první (per analogiam), §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o. s. ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. ledna 2002
JUDr. František Faldyna, CSc., v.r.
předseda senátu