ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.595.2002.1
sp. zn. 29 Odo 595/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Vosečka v právní věci žalobců: A/ E. K., B/ J. S., C/ M. B., D/ R. V., E/ Doc. Ing. J. D., DrSc., F/ E. D., G/ P. D., H/ J. V., I/ L. V., J/ Ing. E. B., žalobci A/, B/, C/, D/, E/, H/, I/, J/ zastoupeni,advokátem, proti žalované O.-F. spol. s r. o., zastoupené, advokátkou, o zaplacení částky 11,500.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 7 C 90/94, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. října 2001, č. j. 18 Co 520/01-101, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 6 usnesením ze dne 8. března 2001, č.j. 7 C 90/94-84 odmítl odpor žalované proti platebnímu rozhazu téhož soudu ze dne 25. ledna 1995, č. j. 7 C 90/94-10b, ve znění opravného usnesení ze dne 17. července 1995 č. j. 7 C 90/94-14 s odůvodněním, že odpor byl podán opožděně.
K odvolání žalované Městský soud v Praze usnesením ze dne 31. října 2001, č. j. 18 Co 520/01-101 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud po povedeném řízení dospěl stejně jako soud prvního stupně k závěru, že žalovaná podala odpor proti platebnímu rozkazu opožděně.
Žalovaná podala proti usnesení odvolacího soudu včas dovolání, namítajíc, že jsou dány dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a) i b) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), tedy že řízení je postiženo vadou, jež měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalovaná se též domnívá, že přípustnost jejího dovolání je dána dle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a na podporu závěru o existenci důvodů dovolání snáší podrobné argumenty. Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a aby vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001, neboť dovoláním je napadeno rozhodnutí odvolacího soudu vydané po 1. lednu 2001 a po řízení provedeném podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001 (viz bod 1., 15. a 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Dovolání není přípustné.
Dle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu upravují ustanovení §237, §238, 238a a §239 o. s. ř. Ustanovení §238, 238a a 239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že usnesení, jímž bylo potvrzeno odmítnutí odporu proti platebnímu rozkazu není mezi tam vyjmenovanými usneseními. Přípustnost dovolání však není dána ani podle ustanovení §237 o. s. ř. a to již z toho důvodu, že usnesením odvolacího soud nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé (§237 odst. 1 písm. b/ a c/ o. s. ř.).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není přípustné. Nejvyšší soud je proto podle ust. §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl (shodně srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2002, sp. zn. 25 Cdo 2059/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2002, pod číslem 89).
Jelikož bylo dovolání odmítnuto, je dovolatelka povinna hradit ostatním účastníkům jejich náklady (§243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.). Těmto účastníkům však v souvislosti s dovolacím řízení náklady nevznikly a čemuž odpovídá výrok o nákladech dovolacího řízení.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 11. prosince 2002
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu