ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.607.2002.1
sp. zn. 29 Odo 607/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci konkursu dlužnice L. s. r. o., o návrhu dlužnice na prohlášení konkursu na její majetek, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 44 K 43/99, o dovolání dlužnice proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. dubna 2002, č.j. 2 Ko 121/2000 - 27, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 11. dubna 2002, č.j. 2 Ko 121/2000 - 27, potvrdil usnesení ze dne 27. března 2000, č.j. 44 K 43/99 - 20, jímž Krajský obchodní soud v Brně zastavil řízení o návrhu ze dne 20. srpna 1999, kterým se dlužnice domáhala prohlášení konkursu na její majetek. Odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že v situaci, kdy dlužnice přes poučení o následcích své nečinnosti po výzvě (provedené usnesením soudu prvního stupně ze dne 31. ledna 2000, č. j. 44 K 43/99-17, doručeným jejímu zástupci 4. února 2000) v určené desetidenní lhůtě neuhradila zálohu na náklady konkursu ve výši 10.000,- Kč, byly splněny podmínky pro zastavení řízení dle ustanovení §5 odst. 2 věty první zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, v rozhodném znění (to jest ve znění zákonů č. 122/1993 Sb., č. 42/1994 Sb., č. 74/1994 Sb., č. 117/1994 Sb., č. 156/1994 Sb., č. 224/1994 Sb., č. 84/1995 Sb., č. 94/1996 Sb., č. 151/1997 Sb. a č. 12/1998 Sb.).
Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice včas dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., namítajíc, že jsou dány dovolací důvody uvedené v ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. pod písmeny a/ a b/, tedy že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (písmeno a/), a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (písmeno b/). V dovolání snáší argumenty na podporu závěru o existenci uplatněných dovolacích důvodů a požaduje, aby Nejvyšší soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001. O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud - ve shodě s bodem 15., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb. - odvolání rovněž projednal a rozhodl o něm (jak se výslovně uvádí v důvodech jeho usnesení) podle dosavadního znění občanského soudního řádu.
Dovolatelka nesprávně odkazuje na občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001; dovolacím důvodům vypočteným v ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. pod písmeny a/ a b/ pak pro dobu před 1. lednem 2001 odpovídají dovolací důvody vyjmenované v ustanovení §241 odst. 3 o. s. ř. pod písmeny b/ a d/.
Dovolání není v této věci přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237, §238a a §239 o. s. ř.
Zmatečnostní vady dle §237 odst. 1 o. s. ř. nebyly dovoláním namítány a z obsahu spisu se nepodávají. Podle ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení odvolacího soudu nebylo usnesením měnícím a napadené rozhodnutí nelze podřadit ani případům vyjmenovaným v §238a odst. 1 o. s. ř. pod písmeny b/ až f/.
Ustanovení §239 o. s. ř. pak nezakládá přípustnost dovolání proto, že usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení zálohy na náklady konkursu je sice usnesením, jímž se řízení končí, není však usnesením ve věci samé (shodně srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 58/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 25. září 2002
JUDr. Zdeněk K r č m á ř, v. r .
předseda senátu