ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.645.2002.1
sp. zn. 29 Odo 645/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Vosečka v právní věci žalobkyně Č. a.s. p. n. d. a m. z., proti žalovanému D. U., zastoupenému, advokátem, o zaplacení 30.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 800/2000, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. května 2002, č.j. 12 Cmo 273/2001-34, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze shora označeným rozsudkem změnil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. května 2001, č.j. 13 Cm 800/2000-24, v jeho výroku I. tak, že zamítl žalobu o zaplacení 25.000,- Kč a žalobkyni uložil zaplatit žalovanému náklady řízení, a rovněž rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu v celém jeho rozsahu podala žalobkyně dovolání, namítajíc, že svůj nárok na zaplacení žalované částky vůči žalovanému prokázala a že rozhodnutí odvolacího soudu není v souladu se zjištěným skutkovým stavem a právními předpisy. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Se zřetelem k době vydání rozsudků soudů obou stupňů se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s body 1., 15. a 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001 (dále též jen „o. s. ř.“).
Dovolání v této věci není přípustné.
Podle ustanovení §236 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, je možné přípustnost dovolání obecně opřít o ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Podle §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. je však přípustnost dovolání podle odstavce 1 téhož ustanovení vyloučena ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč s tím, že se k příslušenství pohledávky nepřihlíží.
V předmětném sporu jde nepochybně o obchodní věc (spor mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti o zaplacení zasílatelské odměny), v níž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění ve výši 25.000,- Kč. Jedná se tedy ve smyslu ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. o věc, u níž není dovolání přípustné.
Rovněž dovolání směřující do měnícího výroku rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a do jeho výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení, které – ač součástí rozsudku – mají s ohledem na §167 odst. 1 o. s. ř. povahu usnesení, přípustné není. Rozhodnutí odvolacího soudu ve věci nákladů řízení před soudy obou stupňů nelze totiž podřadit žádnému z usnesení, proti nimž zákon v ustanoveních §237, §238 a §239 o. s. ř. dovolání připouští.
Nejvyšší soud České republiky proto podané dovolání, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když žalobkyně, která z procesního hlediska zavinila (tím, že podala nepřípustné dovolání), že dovolání bylo odmítnuto, nemá právo na náhradu těchto nákladů a žalovanému v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 11. prosince 2002
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu