ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.648.2002.1
sp. zn. 29 Odo 648/2002
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Petra Gemmela, a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně T. s. N. s.r.o., zastoupené, advokátkou, proti žalovaným 1) M. B., 2) J., s. d. v H., o zaplacení částky 50.249,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. 5 C 5/2000, o dovolání druhého žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. března 2002, č.j. 15 Co 35/2002-85, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 18. března 2002, č.j. 15 Co 35/2002-85 ve výrocích I. a II. a rozsudek Okresního soudu v Rokycanech ze dne 16. října 2001, č.j. 5 C 5/2000-60 ve výrocích III. a V., se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu v Rokycanech k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni shora označeným rozsudkem potvrdil rozsudek Okresního soudu v Rokycanech ze dne 16. října 2001, č.j. 5 C 5/2000-60 ve výrocích III., V., jimiž bylo druhému žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni 50.249,90 Kč se 17% úrokem z prodlení od 25. ledna 1999 do zaplacení a na nákladech řízení 9.826,80 Kč, druhému žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech odvolacího řízení částku 14.688,80 Kč s tím, že současně odmítl odvolání druhého žalovaného proti výrokům rozsudku okresního soudu, jimiž bylo zastaveno řízení proti prvnímu žalovanému a žalobkyni uloženo zaplatit prvnímu žalovanému na nákladech řízení 8.718,80 Kč a rozhodl, že první a druhý žalovaný nemají vůči sobě navzájem právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že druhý žalovaný měl „závazek“ vůči prvnímu žalovanému a na základě oznámení společnosti G. M., s.r.o. tento „závazek“ splnil ve prospěch shora označené společnosti a to v rozporu s ustanovením §524 odst. 1 občanského zákoníku, když postoupení pohledávky nebylo prokázáno smlouvou a oznámení o postoupení pohledávky učinil postupník a nikoli postupitel (první žalovaný), v důsledku čehož se ve smyslu ustanovení §526 odst. 1 občanského zákoníku druhý žalovaný nezprostil povinnosti plnit jako věřiteli prvnímu žalovanému, respektive žalobkyni, které první žalovaný svoji pohledávku platně postoupil. Současně odvolací soud zdůraznil, že soud prvního stupně provedl všechny účastníky navržené důkazy, tyto důkazy logicky hodnotil a správně také věc posoudil po právní stránce – aplikoval odpovídající právní normu a správně ji vyložil.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal druhý žalovaný, při splnění podmínky právnického vzdělání osoby za druhého žalovaného jednající dle §21 odst. 1 písm. b) o. s. ř.) dne 21. června 2002 včasné dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Napadal rozsudek odvolacího soudu ve výroku, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v části ukládající druhému žalovanému zaplatit žalobkyni 50.249,90 Kč se 17% úrokem z prodlení od 25. ledna 1999 do zaplacení a náklady řízení 9.826,80 Kč, a v souvisejícím výroku o nákladech odvolacího řízení.
Odvolacímu soudu vytýkal nesprávné právní posouzení věci [dovolací důvod dle §241a odst. 2, písm. b) o. s. ř.] pokud jde o přijatý právní závěr, že plněním druhého žalovaného postupníkovi „G. M., s.r.o.“ pouze na základě oznámení postupníka, nezanikla povinnost druhého žalovaného plnit prvnímu žalovanému, respektive žalobkyni, jíž první žalovaný pohledávku platně postoupil. Zdůrazňoval, že první žalovaný měl povinnost zaplatit žalobkyni cenu dodaného zboží v úhrnné částce 50.249,90 Kč vyúčtovanou fakturou č. 9850817 znějící na 32.247,60 Kč splatnou 24. dubna 1998 a fakturou č. 9890169 znějící na 18.002,30 Kč splatnou 29. dubna 1998 a naopak sám druhý žalovaný měl povinnost zaplatit prvnímu žalovanému pohledávku v celkové výši 52.560,90 Kč vyúčtovanou fakturou č. 9804190 splatnou 26. května 1998. První žalovaný pak svou pohledávku vůči druhému žalovanému „zřejmě“ postoupil žalobkyni a na základě tohoto postoupení „mělo dojít“ k započtení pohledávek mezi prvním žalovaným a žalobkyní. K tomuto postoupení pohledávky dle druhého žalovanému došlo až poté, kdy již byla předmětná pohledávka postoupena jinému věřiteli, a kdy již na základě oznámení tohoto postoupení druhý žalovaný svůj závazek ve vztahu k prvnímu žalovanému splnil společnosti „G. M., s.r.o.“ (postupníkovi). Postoupení pohledávky (rozuměj pohledávky vyúčtované fakturou č. 9804190, částkou 52.560,90 Kč) pak bylo druhému žalovanému oznámeno sdělením ze 6. května 1998 a 30. září 1998 a rovněž také ústně prvním žalovaným (postupitelem). V situaci, kdy pohledávka prvního žalovaného vůči druhému žalovanému byla postoupena třetí osobě („G. M., s.r.o.“), nemohlo následně dojít bez dalšího k postoupení téže pohledávky žalobkyni.
Dále druhý žalovaný namítal, že nebyl se žalobkyní v žádném obchodním závazkovém vztahu, pročež mu žádný závazek k žalobkyni nevznikl, a pokud měl dluh vůči prvnímu žalovanému, tento zanikl splněním třetí osobě („G. M., s.r.o.“).
Požadoval, aby rozsudek odvolacího soudu byl v dovoláním napadené části zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve svém vyjádření navrhovala „zamítnutí dovolání“ s tím, že napadený rozsudek odvolacího soudu nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam a dovolání není přípustné. Poukazovala rovněž na skutečnost, že po právní moci rozsudku odvolacího soudu druhý žalovaný dne 13. května 2002 žalovanou pohledávku včetně nákladů řízení uhradil.
V souladu s body 1., 15. a 17. hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se pro dovolací řízení uplatní občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001 (dále jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud v prvé řadě řešil otázku přípustnosti druhým žalovaným podaného dovolání.
Přípustnost dovolání není založena ustanovením §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., když rozsudek odvolacího soudu není ve vztahu k rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé měnícím, ani ustanovením §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., když dovoláním napadeným rozsudkem odvolacího soudu bylo potvrzeno v pořadí prvé rozhodnutí soudu prvního stupně.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písm. b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam pak má rozhodnutí odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), nebo obsahuje řešení právní otázky, které je v rozporu s hmotným právem.
Dle obsahu spisu předmětem řízení je požadavek žalobkyně na zaplacení ceny zboží dodaného 1) žalovanému M. B. v částce 50.249,90 Kč s příslušenstvím vyúčtované fakturou č. 9850817 znějící na 32.247,60 Kč a fakturou č. 9890169 znějící na 18.002,30 Kč, který byl původně uplatněn pouze vůči tomuto žalovanému. Podáním došlým soudu prvního stupně dne 5. února 2001 žalobkyně navrhla přistoupení dalšího účastníka do řízení na straně žalované, a to J., s. d. v H. s tím, že dle žalovaného M. B. došlo k zániku žalobou uplatněné pohledávky, když smlouvou postoupil žalobkyni svoji pohledávku vůči J., s. d. v H. v částce 52.560,90 Kč (dle faktury č. 9804190) a tato pohledávka nebyla zaplacena, přičemž zaplacení žalované částky 50.249,90 Kč s příslušenstvím se domáhala vůči oběma žalovaným. Soud prvního stupně usnesením ze dne 22. února 2001 č.j. 5 C 5/2000-44, které nabylo právní moci 30. srpna 2001, přistoupení dalšího účastníka do řízení na straně žalované připustil.
Vzhledem k výše uvedenému předmětu řízení, vymezenému tvrzeními žalobkyně o skutkových okolnostech týkajících se sporu – požadavku na zaplacení zboží dodaného žalobkyní žalovanému M. B. vyúčtovaného fakturami č. 9850817 částkou 32.247,60 Kč a č. 9890169 částkou 18.002,30 Kč (ke změně vylíčení skutkového stavu v průběhu řízení nedošlo a v řízení nebyl uplatněn ani další – nový nárok), bylo pro posouzení přípustnosti dovolání druhého žalovaného rozhodující, zda odvolací soud řešil otázku pasivní věcné legitimace druhého žalovaného (jeho povinnosti k zaplacení zboží dodaného prvnímu žalovanému) v rozporu s hmotným právem či nikoli.
Povinnost zaplatit za zboží kupní cenu je povinností kupujícího dle ust. §409 odst. 1, §447 a §448 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (povaha závazkového vztahu vzniklého mezi žalobkyní a prvním žalovaným jako vztahu obchodního nebyla sporná a je nepochybná i z listinných důkazů – dodacích listů a faktur). Jelikož druhý žalovaný nebyl stranou závazkového vztahu, na základě něhož žalobkyně dodala prvnímu žalovanému zboží, zaplacení ceny kterého je předmětem tohoto řízení, to je nebyl v postavení kupujícího, nemohla mu vzniknout ani povinnost k úhradě ceny dodaného zboží.
Právní závěr odvolacího soudu o povinnosti druhého žalovaného k úhradě ceny zboží dodaného prvnímu žalovanému založený na existenci smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi žalobkyní a prvním žalovaným, kterou první žalovaný postoupil žalobkyni svou (od předmětu řízení odlišnou) pohledávku vůči druhému žalovanému, pak nelze než považovat za v rozporu s hmotným právem, když smlouvou o postoupení pohledávky dochází ke změně v osobě věřitele (srov. ust. §524 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku) a nikoli v osobě dlužníka a z tvrzení účastníků řízení ani obsahu spisu nevyplývá, že by byl učiněn jiný právní úkon, popř. nastala jiná právní skutečnost, s níž právní předpisy změnu v osobě dlužníka spojují.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu řeší právní otázku existence pasivní věcné legitimace druhého žalovaného (existence povinnosti druhého žalovaného zaplatit žalobkyni cenu zboží dodaného prvnímu žalovanému) v rozporu s hmotným právem a řešení této právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, dovolání druhého žalovaného je důvodné [§241a odst. 2, písm. b) o. s. ř.] a tudíž přípustné [ust. §237 odst. 1, písm. c) o. s. ř.].
Dovolací soud proto rozhodnutí odvolacího soudu v dovoláním dotčené části bez nařízení jednání (§243 a odst. 1, věta prvá o. s. ř.) podle ust. §243b odst. 2, věty za středníkem, odst. 3 a odst. 5 o. s. ř. zrušil. Jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud (v témže rozsahu) i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný (§243d odst. 1 věta za středníkem o. s. ř.).
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243 odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 27. listopadu 2002
JUDr. František Faldyna, CSc., v.r.
předseda senátu