ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.697.2001.1
sp. zn. 29 Odo 697/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně Č. o. b., a.s. , proti žalovaným 1) H. spol. s r.o., 2) P. O., a 3) J. B., zastoupenému , advokátem, o zaplacení 11.000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 50 Cm 125/2000, o dovolání třetího žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. července 2001, č.j. 9 Cmo 237/2001-39, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 23. března 2001, č.j. 50 Cm 125/2000-35, kterým Městský soud v Praze odmítl odvolání třetího žalovaného proti svému rozsudku ze dne 26. ledna 2001, č.j. 50 Cm 125/2000-29, jako opožděné. Odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že posledním dnem patnáctidenní lhůty k podání odvolání byl 2. březen 2001, že však odvolání bylo podáno na poště k přepravě až 12. března 2001.
Proti usnesení odvolacího soudu podal třetí žalovaný dovolání, jehož přípustnost opíral o ustanovení §239 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Namítl, že odvolání podal poště k přepravě již dne 2. března 2001, a že z obálky, v níž bylo odvolání přepraveno, nelze datum 12. března 2001 dovodit. Soudům obou stupňů dovolatel vytýkal, že pro závěr o opožděnosti odvolání neměly žádný důkaz, přičemž tím, že ho nevyzvaly k doložení včasnosti odvolání, mu znemožnily se k této pochybnosti vyjádřit. Proto navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Jelikož řízení před soudem prvního stupně bylo dokončeno (a rozhodnutí soudů obou stupňů vydána) po 1. lednu 2001, uplatní se pro dovolací řízení – v souladu s body 1., 15. a 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon (v ustanoveních §237 až §239 o. s. ř.) připouští.
Přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. není dána již proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Dovolání není přípustné ani podle ustanovení §238, §238a a §239 odst. 1 a 2 o. s. ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech, v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovaných. Přípustnost dovolání – oproti očekávání dovolatele – neplyne ani z ustanovení §239 odst. 3 o. s. ř., neboť podle tohoto ustanovení lze podat dovolání jen tehdy, bylo-li potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle ustanovení §43 o. s. ř. odmítnuta žaloba, popřípadě jímž byl podle tohoto ustanovení odmítnut jiný návrh na zahájení řízení, a nikoliv odmítl-li soud prvního stupně podle §208 odst. 1 o. s. ř. dovolání pro opožděnost (shodně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. listopadu 2001, sp. zn. 21 Cdo 1124/2001 uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 2002, pod číslem 8).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není přípustné; Nejvyšší soud je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s . ř., neboť třetí žalovaný nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu nákladů právo a žalobkyni v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. července 2002
JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r.
předseda senátu