ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.702.2001.1
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně K., p., a. s., proti žalovanému L. F., zastoupenému , advokátem, o zaplacení částky 98.396,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 5 C 231/98, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. května 2000, čj. 29 Co 630/99-74, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 11. května 2000, čj. 29 Co 630/99-74, se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Berouně ve výroku označeným rozsudkem zamítl žalobu, jíž žalobkyně uplatnila po žalovaném podle §813 občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“) nárok na náhradu škody v částce 98.396,- Kč s příslušenstvím, který na ni přešel z pojištěné R., s. r. o., v důsledku poskytnutého pojistného plnění podle pojistné smlouvy č. … ze dne 29. listopadu 1997. Pojistná událost spočívala v částečné ztrátě zásilky fotopapíru, přepravované silniční dopravou žalovaného od zahraničního odesilatele v N. pro pojištěnou jako příjemkyni podle mezinárodního nákladního listu č. …. Soud prvního stupně po provedeném dokazování aplikoval na daný případ ust. §373 až §375, §605 odst. 2 a §621 obchodního zákoníku a dospěl k závěru o nedostatku pasivní legitimace žalovaného, neboť jako dopravce nebyl v přímém smluvním vztahu s poškozenou, které tak nemohlo svědčit proti němu právo na náhradu škody.
Odvolací soud výše uvedeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě v celém rozsahu vyhověl a zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni 98.396,- Kč s příslušenstvím a na náhradě nákladů řízení částku 3.936,- Kč. Současně přiznal žalobkyni proti žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve stejné výši.
Odvolací soud, vycházeje z důkazů provedených soudem prvního stupně, nepovažoval použití zmíněných ustanovení obchodního zákoníku na danou věc za správné, neboť otázka odpovědnosti za škodu vzniklé v souvislosti s provedenou přepravou měla být posuzována podle Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR), uveřejněné vyhláškou ministra zahraničních věcí pod číslem 11/1975 Sb. (dále jen „Úmluva“). Z článku 8 a 9 Úmluvy odvolací soud dovodil, že žalovaný při přepravě zanedbal své povinnosti předejít odcizení nákladu během přepravy a nevyužil všech možností, které mu Úmluva dává, zejména nepřevážil náklad při převzetí k přepravě. Tato pochybení žalovaného pak vedla podle odvolacího soudu ke škodě způsobené částečnou ztrátou celkem 54 rolí fotopapíru (jak je uvedeno v poznámce jednatele příjemce A. Č. na mezinárodním nákladním listu), za kterou nese žalovaný plnou odpovědnost.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný z důvodu uvedených v §241 odst. 3 písm. c) a d) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) dovolání, jehož přípustnost opírá o ust. §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Namítal, že s ohledem na článek 17 a 30 Úmluvy žalobkyně neprokázala, že k částečné ztrátě zásilky došlo během přepravy, když navíc porovnávala chybějící počet rolí nikoli s údaji v mezinárodním nákladním listu, ale s počtem uvedeným ve fakturách. Odvolacímu soudu dále vytýkal, že nesprávně posoudil otázky jeho odpovědnosti za škodu, neboť při převzetí zásilky dodržel postup podle článku 8 Úmluvy, který mu ukládá kontrolovat počet přebíraných jednotek jen podle údajů v nákladním listě, který obsahoval pouze počet palet (10 ks), nikoli krabic, resp. jednotlivých rolí. Dále dovolatel poukázal na článek 23 odst. 3 a článek 27 Úmluvy, limitující jak výši náhrady škody, tak výši úroků z prodlení, k nimž odvolací soud ovšem nepřihlédl. Proto žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek obou soudů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle bodu 17., hlavy I, části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001.
Dovolání je přípustné podle §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, a je i důvodné.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
Podle §813 odst. 1 obč. zák., jestliže pojištěný má proti jinému právo na náhradu škody způsobené pojistnou událostí, přechází jeho právo na pojistitele, a to do výše plnění, které mu pojistitel poskytl. Jedním z předpokladů aplikace tohoto ustanovení je existence práva pojištěného (v době poskytnutí pojistného plnění) na náhradu škody způsobené pojistnou událostí, v daném případě pak existence práva příjemce zásilky R., s. r. o. na náhradu škody vzniklé částečnou ztrátou zásilky proti žalovanému jako dopravci, vyplývající z ustanovení Úmluvy. Právě proti existenci této podmínky žalobního nároku žalobkyně směřoval žalovaný své zásadní námitky o neprokázání vzniku škody během přepravy, případně o dodržení postupu dopravce při převzetí zásilky k přepravě.
Podle článku 17 odst. 1 Úmluvy dopravce odpovídá za úplnou nebo částečnou ztrátu zásilky a nebo za její poškození, které vznikne od okamžiku převzetí zásilky k přepravě až do okamžiku jejího vydání, jakož i za překročení dodací lhůty.
Podle článku 30 odst. 1 Úmluvy, převzal-li příjemce zásilku, aniž spolu s dopravcem zjistil náležitě její stav nebo ohlásil dopravci výhrady s uvedením všeobecných údajů o povaze ztráty nebo poškození nejpozději při převzetí zásilky, jde-li o ztráty nebo poškození zjevně znatelné, a nejpozději do 7 dnů ode dne vydání zásilky, nepočítaje v to neděle a uznané svátky, jde-li o ztráty nebo poškození zjevně neznatelné, má se za to, pokud se neprokáže opak, že obdržel zásilku ve stavu uvedeném v nákladním listě. Jde-li o ztráty nebo poškození zjevně neznatelné, musí být výše uvedené výhrady učiněny písemně.
Jak se podává ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů, v mezinárodním nákladním listu č. … je uvedena tato poznámka jednatele příjemce A. Č.: „oproti fakturám nedodáno 12 rolí fotopapíru EBGE 20,3 cm a dále chybí 42 rolí fotopapíru EBGE 12,7 cm“.
Podmínkou odpovědnosti dopravce za škodu způsobenou částečnou ztrátou zásilky podle citovaného článku 17 odst. 1 Úmluvy je, že k ní došlo během přepravy, tedy od okamžiku převzetí zásilky k přepravě až do okamžiku jejího vydání. Článek 30 v odst. 1 Úmluvy pak konstruuje předpoklady vyvratitelné právní domněnky, při jejichž splnění se má za to, že ke škodě během přepravy nedošlo. Toto ustanovení Úmluvy však odvolací soud na daný případ vůbec neaplikoval a nijak neodůvodnil svůj závěr o tom, že k částečné ztrátě zásilky došlo během přepravy. Pouze z citované poznámky příjemce na mezinárodním nákladním listu k němu dospět nelze již proto, že jí není vytýkán početní nesoulad s údaji v nákladním listu, nýbrž s údaji obsaženými ve fakturách. Ve smyslu citovaného ustanovení Úmluvy lze totiž za částečnou ztrátu zásilky s následnou odpovědností dopravce považovat jen ty případy, kdy je zásilka vydána příjemci v menším rozsahu (množství), než jak vyplývá z údajů uvedených v nákladním listu, nikoli z údajů uvedených v jiných dokladech (např. v dodacích listech či fakturách).
Závěr o vzniku škody (částečné ztráty zásilky) během přepravy tak spočívá na nesprávném právním posouzení věci, neboť odvolací soud na daný případ nepoužil ta ustanovení úmluvy, která použít měl. Dovolací důvod uvedený v §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. proto dovolatel v této otázce uplatnil právem.
Další námitky dovolatele, zejména námitka o dodržení postupu dopravce při převzetí zásilky podle čl. 8 Úmluvy, by se uplatnily pouze v případě, že by měl soud za prokázané, že k částečné ztrátě zásilky došlo během přepravy. Za tohoto předpokladu však po dopravci nelze právem požadovat jiné či podrobnější přezkoumání zásilky, než jaké mu ukládá článek 8 Úmluvy, podle jehož odstavce 1 při převzetí zásilky k přepravě dopravce přezkoumá a) správnost údajů v nákladním listě o počtu kusů a o jejich značkách a číslech, b) zjevný stav zásilky a jejího obalu. Zmíněný mezinárodní nákladní list neobsahoval jiné množstevní údaje o zásilce, než údaje o počtu palet (10 ks) a váze (3.235 kg). Ve smyslu článku 8 odst. 1 Úmluvy byl proto žalovaný povinen přezkoumat jen počet palet a zjevný stav zásilky a jejího obalu, nikoli počet krabic, natož rolí fotopapíru. Přezkoušení hrubé váhy zásilky, v jehož neprovedení spatřoval odvolací soud porušení povinností žalovaného, resp. přezkoušení obsahu jednotlivých kusů zásilky, ukládá dopravci článek 8 odst. 3 Úmluvy jen v případě, že o to požádá odesílatel. Žádost odesílatele v tomto směru však nevyplývá z žádného tvrzení účastníků ani z žádného z provedených důkazů.
Rovněž v této otázce došlo k naplnění dovolacího důvodu dle §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř., neboť závěr o odpovědnosti žalovaného za škodu na zásilce spočívá na nesprávném výkladu článku 8 Úmluvy.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu není správné, Nejvyšší soud je podle §243b odst. 1, části věty za středníkem, o. s. ř., zrušil, a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2, věta první o. s. ř.).
Jelikož napadené rozhodnutí neobstálo již v rovině právního posouzení, pokládal Nejvyšší soud za nadbytné zabývat se i existencí dovolacího důvodu dle §241 odst. 3 písm. c) o. s. ř.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1, věta druhá a třetí o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. srpna 2002
JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r.
předseda senátu