ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.71.2002.1
sp. zn. 29 Odo 71/2002
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Miroslava Galluse, a JUDr. Pavla Vosečka, v právní věci žalobce P. Ch., zast., advokátkou, proti žalovanému K. K., zast., advokátem, o zaplacení 859.383,- Kč a o vzájemné žalobě na zaplacení 386.808,- Kč, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 11 C 4/94, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. července 2001, čj. 15 Co 686/2000-174, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. července 2001, čj. 15 Co 686/2000-174 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem změnil odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ze dne 7.2.1997, čj. 11 C 4/94-112, ve výroku, kterým tento soud uložil žalovanému zaplatit žalobci 485.383,- Kč z titulu smluvní pokuty tak, že žalobu o zaplacení 484.383,- Kč zamítl. Ohledně částky 1000,- Kč rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Dále pak rozhodl o tom, že zpětvzetí žaloby ohledně částky 374.000,- Kč, o které soud prvního stupně žalobu zamítl, není účinné. Doplňující rozsudek soudu prvního stupně ze dne 15.12.1999, čj. 11 C 4/94-147, ve výroku, kterým soud prvního stupně zamítl vzájemnou žalobu na zaplacení 386.808,- Kč jako doplatku ceny díla a ve výrocích o nákladech řízení, odvolací soud zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
V odůvodnění svého rozsudku odvolací soud uvedl, že v souvislosti s námitkami odvolatele (žalovaného) doplnil dokazování výslechem svědka, Ing. J. Š., který zpracoval projekt rekonstrukce nemovitosti (domu na ul. Č. 31 v P.), která byla předmětem plnění ze smlouvy o dílo. Ten potvrdil, že v lednu 1993 bylo na stavbě zjištěno porušení statiky, což znamenalo, že bylo nutno přerušit práce podle původního projektu a provést statické zajištění objektu. K tomu svědek zpracoval nákres a navrhl postup zajištění statiky ocelovými prvky, jež bylo nutno zabudovat do nosných stěn. Zabezpečení provedl žalovaný, přičemž po dobu jeho provádění nebylo možno pracovat podle původního projektu.
Odvolací soud konstatoval, že z výsledku dokazování je nutno dovodit, že narušení statiky představovalo skrytou překážku, která znemožňovala další provádění díla, a proto bylo třeba aplikovat ustanovení §552 odst. 1 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), které ukládá zhotoviteli povinnost oznámit bez zbytečného odkladu objednateli skryté překážky a navrhnout mu změnu díla. Do dosažení dohody o změně díla je zhotovitel oprávněn provádění díla přerušit. Nedohodnou-li se strany v přiměřené lhůtě na změně smlouvy, může kterákoli z nich od smlouvy odstoupit. Žalovaný jako zhotovitel na skrytou překážku žalobce upozornil.
Je zřejmé, že došlo k dohodě o tom, že žalovaný provede, resp. zajistí provedení, zajišťovacích prací. Tyto práce byly provedeny, přičemž ocelové díly ke ztužení pilířů a zdiva dodal podnikatel I. H. dle dodacího listu dne 3.3.1993. V souvislosti s prováděním zajišťovacích prací, které byly mimo rámec smlouvy o dílo uzavřené mezi účastníky, konstatoval odvolací soud, že v řízení nebylo prokázáno, že by mezi účastníky současně došlo k dohodě o změně smlouvy o dílo ve smyslu ustanovení §552 odst. 1 obch. zák. ani pokud jde o jeho cenu, ani pokud jde o termín předání díla. Žalovaný nevyužil možnosti odstoupit od smlouvy podle §552 odst. 1 obch. zák., ale po zajištění stavby pokračoval v provádění díla a dokončil je (3.6.1993). Vzhledem k původnímu datu dokončení díla (30.4.1993) se dostal do prodlení.
Při posuzování nároku žalobce na přiznání smluvní pokuty za prodlení žalovaného vzal odvolací soud v úvahu důvody, které vedly k tomu, že žalovaný nesplnil smlouvu včas, přičemž konstatoval, že rozhodujícím důvodem prodlení bylo provedení zajišťovacích prací nad rámec smlouvy o dílo. S provedením těchto prací žalobce souhlasil a musel si být vědom i toho, že tyto práce zřejmě způsobí, že dílo nebude moci být provedeno v dohodnutém termínu. Jestliže přes tyto skutečnosti uplatnil nárok na zaplacení smluvní pokuty za prodlení, považuje to odvolací soud za výkon práva, který je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku a podle ustanovení §265 obch. zák. nepožívá právní ochrany. V této souvislosti odvolací soud uvedl, že smluvní pokuta je především zajišťovacím institutem, který má napomáhat k řádnému plnění závazků. Nelze přehlédnout, že žalovaný nad rámec uzavřené smlouvy o dílo odstranil překážky bránící dalšímu potupu provádění díla a dílo dokončil, aniž využil možnosti od smlouvy odstoupit. Proto odvolací soud žalobu na zaplacení smluvní pokuty zamítl.
Žalobce podal proti výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým tento soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu na zaplacení 484.383,- Kč, dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázal na ustanovení §238 odst. 1 písm. a), co do důvodů na ustanovení §241 odst. 3 písm. c) a d) o.s.ř. V dovolání namítá, že odvolací soud dovodil, „aniž by ozřejmil, z jakých důkazů či skutkových zjištění vycházel, že žalobce si musel být vědom, že dílo nebude moci být dokončeno v původně stanoveném termínu“ (přičemž ani neuvedl z jakých skutečností měl žalobce předvídat a tolerovat prodlevu s dokončením díla větší, než jeden kalendářní měsíc), z čehož dovodil, že uplatnění smluvní pokuty za prodlení s předáním díla je výkonem práva, který je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku. Tento závěr nemá podle dovolatele oporu v provedených důkazech.
Svědek D. potvrdil, že dílo bylo možno předat v dohodnutém termínu za předpokladu většího počtu pracovníků. Svědek Ing. Š. v řízení před soudem prvního stupně potvrdil, že doplnění projektu, které spočívalo pouze ve vyhotovení výkresu se zpevňujícími prvky, trvalo řádově dva až tři dny. Uvedl dále, že práce na objektu z jeho popudu zastaveny nebyly, a že rekonstrukce probíhala, přičemž věci na statické zajištění objektu musí zhotovit zámečník z běžně dostupného materiálu. Svědek H. uvedl, že celkové práce související se statickým zajištěním objektu trvaly dva dny ve dvou lidech. Svědek S. pak uvedl, že práce nebyly přerušeny na dobu jednoho měsíce, a že je možné, že mohly být přerušeny na dobu pěti až deseti dnů.
Dovolatel nenamítá nic proti zjištění, že se na rekonstruované nemovitosti vyskytla potřeba prací, které nebyly předpokládány v původním projektu, když bylo objekt nutno staticky zajistit. Žalovaný však v průběhu řízení neprokázal, že by tyto práce časově představovaly přerušení prací a prodloužení termínu předání předmětu díla, ani že by na takto dlouhé (byť eventuální) přerušení prací objednatel upozornil.
Lze tedy důvodně předpokládat, že ani projektant, ani zhotovitel neměli v době, kdy se vyskytla potřeba prací na statickém zajištění budovy, důvod domnívat se, že by tyto práce vyžadovaly dobu cca jednoho kalendářního měsíce. Pokud odvolací soud poukazuje na datum dodacího listu 3.3.1993 „pak v případě, že toto datum je zde uvedeno bez ohledu na skutečné fyzické dodání z daňových důvodů, nemá tato skutečnost vliv na smluvní vztah mezi účastníky.“ V případě, že prvky pro zajištění statiky p. H. dodal skutečně až 3.3.1993, nelze tuto skutečnost použít ve prospěch žalovaného, neboť doplnění projektu trvalo řádově 2 až 3 dny a zhotovení těchto prvků bylo naprosto běžnou záležitostí. Pokud žalovaný zabezpečil dodání těchto prvků až s odstupem jednoho měsíce po projednání jejich potřeby se žalobcem (29.1.1993), nelze tuto časovou prodlevu přičíst k tíži žalobce.
Dovolatel navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17., zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 - dále též jen „o. s. ř.“). O takový případ jde i v projednávané věci.
Dovolání je přípustné dle ustanovení §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Dovolací důvod podle ustanovení §241 odst. 3 písm. c) o. s. ř. se nepojí s každou námitkou účastníka ke zjištěnému skutkovému stavu. Pro dovolací řízení jsou významné jen ty námitky, jejichž obsahem je tvrzení, že skutkové zjištění, ze kterého napadené rozhodnutí vychází, nemá v provedeném dokazování v podstatné části oporu.
Námitka, že se nestala okolnost, již měl soud dokazováním za zjištěnu, není sama o sobě v dovolacím řízení rozhodná, neboť je nedostatečná z hlediska skutkové podstaty vymezující dovolací důvod podle ustanovení §241 odst. 3 písm. c) o. s. ř., jestliže dovolatel současně nezpochybní logiku úsudku soudu o tom, co bylo dokazováním zjištěno, eventuelně netvrdí-li, že soud z logicky bezchybných dílčích úsudků (zjištění) učinil nesprávné (logicky vadné) skutkové závěry. Prvou z těchto podmínek splní dovolatel tím, že namítá, že soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo, nebo že soud naopak pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo. Druhá z uvedených podmínek je splněna výhradou, že v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, je - z hlediska jejich závažnosti, zákonnosti, pravdivosti či věrohodnosti - logický rozpor, nebo že výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení §133 až §135 o. s. ř.
V projednávané věci založil odvolací soud svůj závěr o tom, že uplatnění nároku na zaplacení smluvní pokuty je výkonem práva, který je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku na tom, že si žalobce musel být vědom toho, že zajišťovací práce, s jejichž provedením souhlasil, zřejmě způsobí, že dílo nebude provedeno v dohodnutém termínu. Na tomto skutkovém zjištění pak založil i právní posouzení věci. Dovolatel namítá, že závěr o tom, že si musel být vědom nezbytnosti prodloužení doby plnění, z provedených důkazů nevyplynul a že z nich dokonce nevyplynula ani nezbytnost prodloužení doby plnění. Oba tyto závěry dovozuje z konkrétních svědeckých výpovědí a zpochybňuje logiku úsudku soudu o tom, co bylo dokazováním zjištěno. Naproti tomu odvolací soud učinil své skutkové zjištění pouze v konstatační rovině, aniž jakkoli odůvodnil, z jakých důkazů při uvedeném skutkovém zjištění vycházel a jak tyto důkazy jednotlivě a ve vzájemných souvislostech hodnotil. Nelze proto než dovodit, že námitka dovolatele o tom, že skutkové zjištění odvolacího soudu nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, je správná.
Proto Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu podle ustanovení §243b odst. 1 a odst. 2 věta prvá o. s. ř. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1, věta třetí, o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. října 2002
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu