ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.719.2002.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v konkursní věci úpadkyně T. T. I., spol. s r . o. „v likvidaci“, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 97 K 45/96, o dovolání správce konkursní podstaty JUDr. B. M., advokáta, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. prosince 2000, č.j. 1 Ko 71/99 – 175, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský obchodní soud v Praze usnesením ze dne 12. ledna 1999, č.j. 97 K 45/96?157, zprostil JUDr. B. M. funkce správce konkursní podstaty a novým správcem ustanovil JUDr. M. Š. (bod I. výroku). Dále určil, že zproštění funkce správce a ustanovení nového správce je vykonatelné ode dne právní moci bodu I. výroku (bod II. výroku).
K odvolání JUDr. B. M. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 14. prosince 2000, č.j. 1 Ko 71/99 – 175, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že odvolaný správce konkursní podstaty JUDr. B. M. neplnil řádně a v potřebných lhůtách úkoly vyplývající z funkce správce konkursní podstaty tím, že neinformoval soud o postupu při zpeněžování majetku konkursní podstaty, nezpracoval řádně seznam přihlášek a při samotném zpeněžování majetku konkursní podstaty postupoval v rozporu s rozhodnutím soudu prvního stupně o podmínkách prodeje majetku konkursní podstaty. Odtud plyne, že byly dány důvody pro postup podle §8 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání ve znění pozdějších předpisů.
Proti usnesení odvolacího soudu podal JUDr. B. M. včas dovolání, namítaje, že toto rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tedy že je dán dovolací důvod dle ustanovení §241 odst. 3 písm. d/ občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). V dovolání snesl podrobné argumenty na podporu závěru o existenci uplatněného dovolacího důvodu a požadoval, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001). O tento případ jde i v předmětné věci, neboť rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno před 1. lednem 2001.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237, §238a a §239 o. s. ř.
Zmatečnostní vady ve smyslu §237 odst. 1 o. s. ř., jež dovolací soud posuzuje (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) z úřední povinnosti, nebyly dovoláním namítány a z obsahu spisu nevyplývají. Podle §238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení odvolacího soudu nebylo usnesením měnícím a napadené rozhodnutí nelze podřadit ani případům vyjmenovaným v §238a odst. 1 o. s. ř. pod písmeny b/ až f/. Podmínky stanovené v §239 o. s. ř. daná věc rovněž nesplňuje, neboť usnesení, jímž soud zprostil dosavadního správce konkursní podstaty funkce a ustanovil nového správce, nemá charakter usnesení ve věcí samé (srov. mutatis mutandis též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2002, sp. zn. 29 Odo 478/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 8, ročník 2002, pod číslem 164).
Nejvyšší soud proto dovolání JUDr. B. M., aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. usnesením odmítl.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. listopadu 2002
JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r .
předseda senátu