ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.721.2001.1
sp. zn. 29 Odo 721/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce V. V., proti žalované L. M., s.r.o., o zaplacení 60.301,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 6 Cm 407/93, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. května 2001, č.j. 4 Cmo 505/99-108, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. května 2001, č.j. 4 Cmo 505/99-108, se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci ve výroku označeným usnesením odmítl odvolání žalobce proti rozsudku Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 12. července 1996, č.j. 6 Cm 407/93-60, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 12. července 1996, č.j. 6 Cm 407/93-65 a ve znění opravného usnesení ze dne 11. září 1996, č.j. 6 Cm 407/93-76 a rozhodl o nákladech odvolacího řízení
Odvolací soud na základě výsledku šetření zaměřeného na zjištění obsahu písemnosti žalobce podané na poštu dne 12. srpna 1996 a doručené dne 13. srpna 1996 na Krajský obchodní soud v Ostravě, odvolání žalobce proti meritornímu rozsudku soudu prvního stupně pro opožděnost odmítl. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že doručením shora označeného opravného usnesení ze dne 11. září 1996 žalobci, tj. dnem 17. září 1996, mu počala běžet řádná patnáctidenní lhůta k podání odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, která uplynula dnem 2. října 1996 (středa - pracovní den). Odvolání, za něž považoval podání žalobce ze dne 1. října 1996 označené jako „Odůvodnění odvolání proti rozsudku“ (č.l. 79), však bylo podáno až dne 10. října 1996, tedy po uplynutí zákonné odvolací lhůty. Prokázáno nebylo, že by tomuto podání předcházelo odvolání proti rozsudku sepsané dne 9. srpna 1996, jak tvrdil žalobce, který však přes výzvu soudu prvního stupně již k prokázání tohoto svého tvrzení nepředložil žádné další doklady.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodu uvedeného v ustanovení §241 odst. 3 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) opíraje jeho přípustnost o ustanovení §238a odst. 1 písm. e) téhož právního předpisu; jeho důvodnost spatřuje v tom, že jím napadené rozhodnutí vychází z neúplně zjištěného skutkového stavu, když se soud nezabýval všemi důkazy obsaženými ve spisu. Namítá, že odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně podal včas, když toto jeho odvolání bylo datováno shodným datem jako jeho odvolání proti doplňujícímu usnesení soudu prvního stupně ze dne 12. července 1996, tj. dnem 9. srpna. 1996, a když obě tato odvolání byla obsažena ve společné obálce, která jím byla předána k poštovní přepravě dne 12. srpna 1996. Podle názoru dovolatele jsou ve spisu založeny důkazy potvrzující, že podal včas odvolání i proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně, které pak dále ve svém dovolání konkretizuje a vyvozuje z nich své závěry. Proto navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná ve svém vyjádření k dovolání projevila nesouhlas s tvrzením dovolatele o jeho řádném a včasném podání odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, když toto jeho tvrzení, které je podle jejího názoru vyvraceno listinami obsaženými v soudním spisu, označila za účelové.
Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud věc ve shodě s bodem 15., hlavy I. části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. rovněž projednal podle dosavadního znění občanského soudního řádu.
Dovolání je v této věci přípustné podle §238a odst. 1 písm. e) o. s. ř., neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odvolání odmítnuto, a je i důvodné.
Dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti k vadám vyjmenovaným v §237 odst. 1 o. s. ř. (tzv. zmatečnostem), a je-li dovolání přípustné, i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; jinak je vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil (§241 odst. 1 a 3 o. s. ř.). Tzv. vady zmatečnostní nebyly dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají.
Dovolatel vytýká odvolacímu soudu jeho pochybení při zjišťování skutkového stavu, na základě kterého dospěl k závěru, že odvolání proti meritornímu rozsudku nepodal včas, když v dovolacím důvodu odkazuje na §241 odst. 3 písm. c) o. s. ř.
Šetření odvolacího soudu zaměřené na zjištění obsahu písemnosti žalobce podané na poštu dne 12. srpna 1996 a doručené dne 13. srpna 1996 na Krajský obchodní soud v Ostravě, na základě kterého odvolací soud odvolání žalobce proti meritornímu rozsudku soudu prvního stupně pro opožděnost odmítl, nebylo spojeno s dokazováním, které provádí soud při jednání (§122 odst. 1 o. s. ř.), a které slouží ke zjištění skutkového stavu věci, na jehož základě soud rozhoduje o věci samé (§153 odst. 1 o. s. ř.). Vzhledem k tomu není nesouhlas dovolatele se závěry odvolacího soudu, týkajícími se včasnosti či opožděnosti odvolání, v dovolacím řízení v rámci dovolacího důvodu podle §241 odst. 3 písm. c) o. s. ř. uplatnitelný. Protože soud každý procesní úkon účastníka řízení (tedy i vymezení dovolacího důvodu) posuzuje podle jeho obsahu, i když byl nesprávně označen (srov. §41 odst. 2 o. s. ř.), dovolací soud námitky dovolatele obsahově podřadil pod dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. b) o. s. ř. a v jeho mezích napadené rozhodnutí přezkoumal.
Dovolací soud se nejprve zabýval posouzením, zda a jak na zhodnocení včasnosti odvolání mělo vliv doplňující usnesení ze dne 12. července 1996, kterým soud prvního stupně svůj rozsudek doplnil o výrok ukládající žalobci zaplatit České republice částku 2.573,40 Kč, jakož i opravné usnesení ze dne 11. září 1996, kterým bylo záhlaví rozsudku soudu prvního stupně a jeho doplňujícího usnesení opraveno v označení žalobce v jejich záhlaví.
Podle ustanovení §164 o. s. ř. předseda senátu opraví v rozsudku kdykoliv, i bez návrhu, chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zřejmé nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku rozhodnutí, vydá o tom předseda senátu opravné usnesení, které doručí účastníkům; přitom může odložit vykonatelnost rozsudku na dobu, pokud opravné usnesení nenabude právní moci.
Podle ust. §169 odst. 1 o. s. ř. se v písemném vyhotovení usnesení uvede, který soud je vydal, dále označení účastníků a věci, výrok, odůvodnění, poučení o odvolání a den a místo vydání usnesení. Za podmínek uvedených v odstavci 2 téhož ustanovení nemusí usnesení obsahovat odůvodnění; jestliže se usnesení nedoručuje, stačí v písemném vyhotovení usnesení uvést výrok a den vydání (odstavec 3).
Podle ustanovení §204 o. s. ř. se odvolání podává do 15 dnů od doručení rozhodnutí u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje. Bylo-li vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta znovu od doručení opravného usnesení (odstavec 1). Odvolání je podáno včas také tehdy, jestliže bylo podáno po uplynutí patnáctidenní lhůty proto, že se odvolatel řídil nesprávným poučením soudu o odvolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o odvolání nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že odvolání není přípustné, lze podat odvolání do tří měsíců od doručení (odstavec 2).
V závěru jak shora cit. doplňujícího usnesení, tak i opravného usnesení je uvedeno toto poučení: „Proti tomuto usnesení lze podat odvolání do 15-ti dnů od jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím podepsaného soudu“.
Podle údajů obsažených v doručence u č. l. 60 spisu byly rozsudek soudu prvního stupně a doplňující usnesení ze dne 12. července 1996, č.j. 6 Cm 407/93-65, doručeny zástupci žalobce (jako písemnost určená do vlastních rukou ) dne 31. července 1996.
Podle údajů obsažených v doručence u č.l. 76 bylo zástupci žalobci (jako písemnost určená do vlastních rukou) opravné usnesení ze dne 11. září 1996, č.j. 6 Cm 407/93-76, doručeno dne 17. září 1996.
Jak je uvedeno v odůvodnění rozhodnutí, odvolací soud z obsahu spisu zjistil, že dne 13. srpna 1996 bylo soudu prvního stupně doručeno podání žalobce datované dnem 9. srpna 1996 označené jako odvolání proti doplňujícímu usnesení č.j. 6 Cm 407/93-65 ze dne 12. července 1996, jež bylo podle otisku razítka poštovního úřadu podáno k poštovní přepravě dne 12. srpna 1996.
Jak je již shora poznamenáno, doplňující usnesení ze dne 12. července 1996 bylo žalobci doručeno dne 31. července 1996. Jestliže tedy podal žalobce odvolání proti tomuto doplňujícímu usnesení soudu dne 12. srpna 1996, dovolací soud uzavřel, že ho podal v rámci zákonné patnáctidenní lhůty k podání odvolání, a tedy včas.
Opravné usnesení ze dne 11. září 1996 obsahuje toliko poučení o možnosti podat odvolání proti tomuto usnesení. Tím se ovšem rozsah poučení o odvolání ve smyslu §169 odst. 1 o. s. ř. nevyčerpává. Začíná-li doručením opravného usnesení znovu běžet lhůta k podání odvolání proti opravenému rozhodnutí nebo jeho opravené části (týká-li se oprava např. jen výroku o nákladech řízení, lhůta k podání odvolání proti výroku o věci samé již znovu běžet nezačíná), musejí být účastníci řízení též znovu poučeni o možnosti podat v příslušné lhůtě proti opravenému (výroku) rozhodnutí odvolání. Jestliže se tak nestane, je poučení o odvolání obsažené v opravném usnesení neúplné a tudíž i nesprávné (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 0do 700/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2002, pod číslem 131).
Nesprávné poučení soudu o odvolání pak vede ve svých důsledcích vždy k tomu, že účastník není při podání odvolání omezen patnáctidenní lhůtou, stanovenou pro podání odvolání podle ustanovení §204 odst. 1 věty první o. s. ř. při poučení řádném (správném).
Nesprávnost poučení o odvolání ve smyslu jeho neúplnosti postihuje ustanovení §204 odst. 2 věty druhé o. s. ř., určující jinou (tříměsíční) lhůtu k podání odvolání, jestliže rozhodnutí soudu poučení o odvolání neobsahuje. Hypotéza této právní normy je ve smyslu výše řečeného naplněna nejen v případě, že poučení o odvolání v rozhodnutí zcela chybí, ale také tehdy, jestliže soud v rozhodnutí neuvede některou z podstatných částí zákonného poučení, jak je vymezuje ustanovení §204 odst. 1 o. s. ř. (srov. mutatis mutandis rozhodnutí uveřejněná pod čísly 37/1998 a 10/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Jestliže soud prvního stupně v poučení o odvolání proti opravnému usnesení ze dne 11. září 1996 nepoučil účastníky o možnosti podat odvolání proti opravenému rozsudku a opravenému doplňujícímu usnesení, založilo toto jeho procesní pochybení účastníkům řízení možnost podat odvolání do tří měsíců od doručení opravného usnesení, v případě žalobce tedy do 17. prosince 1996. I kdyby tedy žalobce podal odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně až dne 10. října 1996, jak zjistil z provedeného šetření odvolací soud, podal podle dovolacího soudu toto odvolání včas.
Odvolací soud tak zatížil řízení tzv. jinou vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a která činí dovolání důvodným (§241 odst. 3 písm. b/ o. s. ř.).
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 1, 2 a 5 o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu o tom, že odvolání je včasné, je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.). V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1, věta třetí o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 10. října 2002
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á , v.r. předsedkyně senátu