ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.722.2001.1
sp. zn. 29 Odo 722/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce A. P., s.r.o., proti žalovanému D. i. p. e. z. spol. s r.o., o ochranu proti jednání z nekalé soutěže a o nařízení předběžného opatření, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 11 Cms 481/95, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. května 2001, čj. 7 Cmo 277/2001 - 109 takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným usnesením Vrchního soudu v Olomouci jako soudu odvolacího bylo potvrzeno usnesení Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 14. 12. 2000, čj. 11 Cms 481/95 – 85, kterým byl zamítnut návrh na vydání předběžného opatření.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včas dovolání. Dovolání shledává přípustným s ohledem na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“) a podává je z důvodů dle ust. §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Dovolatel navrhuje rozhodnutí soudů obou stupňů zrušit a věc vrátit k dalšímu řízení.
Ve vyjádření k dovolání žalovaný požaduje, aby dovolání bylo zamítnuto jako nepřípustné.
Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud věc – ve shodě s bodem 15., hlavy první, části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. – rovněž projednal podle dosavadních předpisů.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Z obsahu spisu nevyplývá, že by usnesení odvolacího soudu trpělo některou z vad uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. a dovolatel existenci těchto vad ani nenamítá (ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zjevně zmiňuje proto, že se dovolává ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2001).
Přípustnost dovolání proti usnesení upravuje vedle ustanovení §237 o. s. ř. již jen ustanovení §238a, které však dovolání proti shora uvedenému potvrzujícímu usnesení nepřipouští a ustanovení §239 o. s. ř., které ale připouští dovolání pouze proti rozhodnutím ve věci samé, což rozhodnutí o předběžném opatření není. Dovolání v projednávané věci tedy není přípustné.
Protože dovolání není přípustné, Nejvyšší soud je - aniž ve věci nařídil jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), a aniž se mohl zabývat jeho případnou důvodností - podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. usnesením odmítl.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. března 2002
JUDr. František F a l d y n a, CSc., v.r předseda senátu