ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.742.2001.1
sp. zn. 29 Odo 742/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně E. C., proti žalovanému D. J., výrobnímu družstvu, o zaplacení částky 41.457,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 7 C 130/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. května 2001, čj. 20 Co 59/2001-76, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek Okresního soudu v Jičíně ze dne 7. prosince 2000, čj. 7 C 130/2000-61, kterým soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 41.457,- Kč s 12% úrokem z prodlení za období od 14. července 1999 do zaplacení a na nákladech řízení částku 5.625,- Kč a státu částku 1.660,- Kč, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
Žalovaný podal proti rozsudku odvolacího soudu podáním ze dne 23. srpna 2001 dovolání, které bylo (jak vyplývá z razítka soudu) dne 24. srpna 2001 osobně doručeno soudu prvního stupně.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17., zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 - dále též jen „o. s. ř.“). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud odvolání ve shodě s částí dvanáctou, hlavou první, bodem 15., zákona č. 30/2000 Sb. rovněž projednal a rozhodl o něm podle dosavadního znění občanského soudního řádu.
Podle §240 odst. 1 o. s. ř. může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty k podání dovolání nelze prominout, lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (§240 odst. 2 o. s. ř.).
Rozsudek odvolacího soudu byl, jak vyplývá z doručenky založené ve spisu, žalovanému (jeho právnímu zástupci) doručen pracovnicí soudu prvního stupně dne 29. června 2001. Převzetí je potvrzeno razítkem advokátní kanceláře a podpisem na doručence. Téhož dne rozsudek nabyl právní moci.
Ve smyslu ustanovení §57 odst. 2 o. s. ř. byl posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání 30. červenec 2001 (pondělí). Dovolání podané žalovaným až 24. srpna 2001 je tedy opožděné.
Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. opožděné dovolání odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 4, 224 odst.1 a §146 odst. 2 věty první o. s. ř. (per analogiam), neboť žalovaný, který z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalobkyni v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. června 2002
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu