ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.743.2001.1
sp. zn. 29 Odo 743/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce T., s. p. „v likvidaci“, proti žalované R. 9, a.s. , o určení práva hospodaření k nemovitostem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 11 C 109/98, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. května 2001, č.j. 13 Co 80/2001-147, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. května 2001, č.j. 13 Co 80/2001-147, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Výše označeným usnesením Městský soud v Praze jako soud odvolací odmítl odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7.11.2000, č.j. 11 C 109/98-109, jímž soud prvního stupně rozhodl, že se určuje, že žalobce má právo hospodaření ke specifikovaným nemovitostem a zamítl vzájemný návrh žalované, aby soud uložil žalobci povinnost vyklidit a vyklizené odevzdat nebytové prostory, specifikované v žalobním návrhu. Současně soudy rozhodly o náhradě nákladů řízení.
Odvolací soud projednal dovolání žalované s odkazem na bod 15., hlavu I., část dvanáctá zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, podle znění občanského soudního řádu účinného do 31.12.2000 (dále též „o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání je opožděné.
Odvolací soud vycházel ze zjištění, že zásilka s rozsudkem soudu prvního stupně byla zaslána zástupci žalované Mgr. J. Č. s označením „advokát“ do vlastních rukou v souladu s ust. §158 odst. 2 věta první o. s. ř. Pošta doručovala zásilku dne 7.12.2000, advokát Mgr. Č. se však v těchto dnech ve své kanceláři nezdržoval a byl uvědoměn oznámením, předaným doručovatelkou pracovnici kanceláře, že mu pošta zásilku doručí dne 8.12.2000 (příští den). Zástupce si zásilku vyzvedl až dne 20.12.2000.
S odkazem na ust. §47 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud dovodil, že adresát si nevyzvedl zásilku do tří dnů od uložení a poslední den této lhůty, tj. den 11.12.2000 se proto považuje za den doručení, takže 15 denní lhůta k podání odvolání skončila ve středu 27.12.2000. Proto je odvolání podané dne 3.1.2001 opožděné.
Odvolací soud též poznamenal, že nic nebránilo tomu, aby písemnost určenou pro advokáta převzala za něj jeho zaměstnankyně s účinky doručení podle ust. §48 odst. 3 o. s. ř., když – jak potvrdila i pošta H. 3 – tato pracovnice, pověřená přijímáním zásilek, nebyla vyloučena z přijímání zásilek do vlastních rukou.
Proti tomuto usnesení o odmítnutí odvolání podala žalovaná, právně zastoupená, dovolání ze dne 22.6.2001, v němž se dovolává přípustnosti dovolání podle §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. (ve znění do 31.12.2000) a jako důvod uvádí, že rozhodnutí vychází z nesprávného právního názoru.
Dovolatelka namítá, že v daném případě nelze zjistit, zda bylo použito vyrozumění ve smyslu §47 odst. 2 o. s. ř. a tak splněny náležitosti, uložené poštovním řádem. Právní zástupce Mgr. Č. se mohl domnívat, že lhůta počala běžet až převzetím zásilky, protože na obálce byla vyznačena úložní lhůta 15 dnů a doručenka nebyla po uplynutí třídenní lhůty pracovníkem pošty opatřena otiskem denního razítka a podpisem a oddělena a vrácena odesílateli. Žalovaná v této souvislosti poukazuje na odůvodnění rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 181/98 a rozhodnutí Nejvyššího soudu z 20.2.2001, č.j. 33 Cdo 2943/2001-119. Kromě toho Mgr. Č. nebyl v rozhodných dnech přítomen z vážných rodinných důvodů - příprava svatby syna. Není ani dosud jasné, zda zaměstnankyně jeho kanceláře byla skutečně zmocněna a v jakém rozsahu k přijímání pošty.
Žalovaná uplatňuje i dovolací důvody resp. důvody přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. b), f) a g), protože vzhledem ke změně vlastníka nemovitosti mělo dojít k záměně účastníků, dále soud jednal a rozhodl, přestože se tehdejší zástupce žalované řádně a včas omluvil a konečně rozhodoval soudce, proti němuž byla vznesena námitka podjatosti.
Dovolatelka má za to, že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení věci a navrhuje, aby Nejvyšší soud toto usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
V doplnění dovolání z 1.2.2002 žalovaná uvádí, že poštovní doručovatelka opakovaně pro nepřítomnost advokáta odmítla vydat zásilku zaměstnankyni Mgr. Č. paní L. V. a ponechala v advokátní kanceláři pouze oznámení o uložení zásilky. Postup pošty a doručovatelky nebyl správný, bylo bezdůvodně odepřeno doručení zmocněné paní V. a nebylo postupováno v souladu s ust. §48 odst. 3 o. s. ř.
Žalobce ve vyjádření k dovolání z 22.8.2001 uvádí, že v tomto případě nastaly účinky doručení ve smyslu §47 odst. 2 o. s. ř. do tří dnů od uložení, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Advokát Mgr. Č. si zásilku vyzvedl později a pouze si chybně spočítal lhůtu pro podání odvolání, když za rozhodné považoval datum vyzvednutí, nikoli uložení zásilky.
Pokud žalovaná uvádí další důvody dovolání, má žalobce za to, že směřují do rozhodnutí soudu prvního stupně, nikoli do rozhodnutí odvolacího soudu.
Žalobce navrhuje zamítnutí dovolání.
Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté zákona č, 30/200 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2001) - odvolací soud výslovně postupoval podle znění občanského soudního řádu, účinného do 31.12.2000 a dovolací soud postupoval totožným způsobem ve smyslu cit. ustanovení o. s. ř.
Vzhledem k rozporným skutečnostem, vyplývajícím zejména z odůvodnění napadeného rozhodnutí v porovnání s dovoláním a s vyjádřením žalobce k dovolání, provedl dovolací soud dožádání ve smyslu §39 ve vazbě na §243c o. s. ř. u soudu prvního stupně za účelem doplnění dokazování (ust. §243a odst. 2 o. s. ř.) k okolnostem sporného doručení, a to výslechem příslušné poštovní doručovatelky a zaměstnankyně advokáta žalované paní L. V.
Soud prvního stupně provedl doplnění dokazování prostřednictvím Okresního soudu v Hradci Králové, který sepsal dne 26.6.2002 protokol s poštovní doručovatelkou M. Ch. a s pracovnicí advokátní kanceláře L. K., dříve V.
Z výpovědi poštovní doručovatelky M. Ch. jednoznačně plyne, že doručování písemností do vlastních rukou advokáta Mgr. Č. prováděla vždy tak, že byl-li Mgr. Č. přítomen, převzal si zásilku osobně. Nebyl-li přítomen, ponechávala v advokátní kanceláři oznámení, že si má zásilku vyzvednout na poště.
Paní L. K., dř. V., zaměstnankyně advokátní kanceláře Mgr. Č. vypověděla, že má ústní zmocnění k přebírání pošty, která dochází do advokátní kanceláře, ale pokud se týká obálek s modrým pruhem, tyto nemůže převzít, přebírá je osobně Mgr. Č. Když přinesla doručovatelka předmětnou zásilku, nedala ji zaměstnankyni, neboť byla adresována do vlastních rukou Mgr. Č. a proto jako zaměstnankyně jen převzala od doručovatelky oznámení o uložení zásilky. Nepřítomnost Mgr. Č. trvala delší dobu, kterou nemůže přesně určit. Běžná praxe v advokátní kanceláři je, že obálky s hnědým pruhem přebírá zaměstnankyně, s modrým pruhem Mgr. Č. Doručovatelka nechá oznámení o uložení zásilky tehdy, když Mgr. Č. není přítomen.
Podáním ze dne 8.8.2002 doručila advokátka žalované dovolatelky čestné prohlášení Mgr. J. Č. ze dne 10.7.2002, ověřené Magistrátem města H., v němž uvádí, že poštu adresovanou advokátní kanceláři a osobně jemu jako advokátovi je pověřena přebírat zaměstnankyně paní L. K., dříve V. Do současné doby Mgr. Č. neučinil žádný písemný ani ústní úkon směřovaný k držiteli poštovní licence, kterým by vyloučil paní K. z možnosti přebírat poštu adresovanou jemu jako advokátovi a proto předmětná zásilka měla být v intencích vyhl. č. 225/2000 Sb. paní K. vydána. Navíc Mgr. Č. prohlašuje, že v sídle své kanceláře se dlouhodobě nezdržoval, neboť se věnoval zajištění svatby svého staršího syna a jeho fyzická nepřítomnost v kanceláři se datovala od 5.12. do 18.12.2000, takže je otázkou, zda lze vůbec na daný případ aplikovat §46 odst. 2 o. s. ř. ve znění platném do 31.12.2000, tedy zda byl osobou, která nebyla v místě zastižena, ačkoli se v místě doručení zdržuje.
Dovolací soud na základě učiněných skutkových zjištění dospěl k závěru, že není namístě se zabývat právním posouzením otázky doručování písemností advokátovi ve smyslu ust. §48 odst. 3 o. s. ř., podle něhož písemnosti určené advokátu mohou být doručovány také advokátním koncipientům a jiným pracovníkům, kteří jsou u advokáta pracovně činní a byli jím pověření přijímáním zásilek. Řešení této otázky není totiž pro daný případ rozhodné. Tato okolnost vyplývá z dodatečného prohlášení advokáta Mgr. J. Č., že se při doručování písemností v místě doručení nezdržoval.
Určující v posuzovaném případě je právní posouzení účinků doručení ve smyslu ust. §47 odst. 2 o. s. ř., podle kterého nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že mu zásilku půjde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li i nový pokus o doručení bezvýsledným, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.
Dovolací soud uzavřel, že v tomto případě nelze aplikovat doručení podle cit. ustanovení, protože na základě učiněných skutkových zjištění se advokát Mgr. Č. v rozhodných dnech 7. a 8.12.2000 v místě doručování nezdržoval (zdržoval se v jiné obci, kde zařizoval svatbu svého syna) a nemohlo proto dojít k doručení předmětné zásilky do vlastních rukou advokáta s účinky podle cit. ustanovení.
Z uvedeného důvodu nemohla ani začít plynout žalované lhůta pro podání odvolání a odvolání nemohlo být hodnoceno jako opožděné. Právní posouzení odvolacího soudu je tudíž nesprávné a Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení [ust. §241 odst. 1 písm. d), §243b odst. 1 věta za středníkem a odstavec 2 věta první cit. ustanovení o. s. ř.].
Dalšími důvody, uvedenými v dovolání, se již Nejvyšší soud jako nadbytečnými nezabýval.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 20. listopadu 2002
JUDr. František Faldyna, CSc., v.r.
předseda senátu