ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.754.2001.1
sp. zn. 29 Odo 754/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce I. H., proti žalovanému M. D., o zaplacení částky 1,200.000,- Kč s odměnou 4.000,- Kč, útratami 1.000,- Kč a s příslušenstvím ze směnky, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 33 Cm 258/2000, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. srpna 2001, čj. 9 Cmo 764/00-48, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze napadeným usnesením zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16.8.2000, čj. 33 Cm 258/2000-37, kterým tento soud rozhodl o přerušení řízení, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný podal proti usnesení odvolacího soudu včasné dovolání. Důvodnost dovolání opírá o ustanovení §241 odst. 3 písm. c) o. s. ř., tedy o to, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2001).
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. V případě dovolání směřujícího proti usnesení odvolacího soudu lze obecně přípustnost dovolání opřít o ustanovení §237, 238a o. s. ř. nebo o ustanovení §239 o. s. ř.
Podle ustanovení §238a odst. 1 písm. a) o. s. ř. není dovolání přípustné, protože odvolací soud usnesení soudu prvního stupně nezměnil, ale zrušil. Napadené rozhodnutí nelze podřadit ani případům vyjmenovaným v §238a odst. 1 písm. b) až f) o. s. ř. Podmínky stanovené v §239 o. s. ř. daná věc také nesplňuje, neboť odvolací soud nerozhodoval ve věci samé a nejde ani o potvrzující usnesení. Zbývá tedy posoudit podmínky přípustnosti určené v ustanovení §237 o. s. ř. Vady řízení ve smyslu tohoto ustanovení, k nímž je povinen dovolací soud přihlížet z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.) a jejichž existence činí zmatečným (s výjimkami zakotvenými v §237 odst. 2 o. s. ř.) každé rozhodnutí odvolacího soudu, dovoláním namítány nejsou a z obsahu spisu rovněž nevyplývají.
Nejvyšší soud proto, aniž by nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. usnesením odmítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 19. června 2002
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu