ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.754.2002.1
sp. zn. 29 Odo 754/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce J. Š., proti žalovaným 1) L. L., 2) R. S., o zaplacení částky 13.400,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 7C 510/98, o dovolání prvního žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. listopadu 2001, č.j. 17 Co 139/2000-51, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 1. listopadu 2001, č.j. 17 Co 139/2000-51, odmítl odvolání prvního žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 23. února 2000, č.j. 7C 510/98-40 (výrok I.), dále ohledně druhého žalovaného jeho výrok pod bodem I., kterým byla žalovaným uložena povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně 13.400,- Kč s příslušenstvím a náklady řízení s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého ze žalovaných, zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok II.) a žalobci nepřiznal vůči prvnímu žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III.).
Proti usnesení odvolacího soudu brojil první žalovaný podáním, jež podle obsahu nemůže než být dovoláním. Jelikož při podání dovolání nebyl zastoupen advokátem, soud prvního stupně jej usnesením ze dne 17. července 2002, č.j. 7 C 510/98-64, doručeným dne 5. srpna 2002 (srov. doručenku č.l. 64.) mimo jiné vyzval, aby nedostatek povinného zastoupení odstranil ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení.
Podle bodu 17. hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 - dále též jen „o. s. ř.“). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud ji (ve shodě s bodem 15., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb.) rovněž projednal podle dosavadních předpisů.
Podle ustanovení §241 odst. 1 o. s. ř., dovolatel musí být zastoupen advokátem, jestliže nemá právnické vzdělání buď sám, nebo jeho zaměstnanec (člen), který za něj jedná. Z dovolání zastoupení dovolatele nevyplývá a jiné listiny, toto zastoupení nebo právnické vzdělání dovolatele prokazující, nebyly předloženy. Dovolatel pak nedostatek povinného zastoupení neodstranil, ač byl o procesních následcích nesplnění této podmínky poučen.
Protože povinné zastoupení dovolatele v dovolacím řízení je podmínkou týkající se účastníka řízení, bez jejíhož splnění nelze vydat - s výjimkou usnesení, jímž se dovolací řízení pro tento nedostatek zastavuje - rozhodnutí, kterým se řízení končí, a protože ke zhojení tohoto nedostatku přes řádnou výzvu soudu prvního stupně do dnešního dne nedošlo, Nejvyšší soud dovolací řízení podle §104 odst. 2 a §243c o. s. ř. zastavil.
Dovolatel z procesního hlediska zavinil, že dovolací řízení bylo zastaveno, účastníkům však ve stádiu dovolacího řízení náklady nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 2, věty první, §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o. s. ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá žádný z nich právo.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 11. prosince 2002
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu